Slovensko: Studie odhalila institucionální rasismus a segregaci romských domácností ve veřejném nájemním bydlení
Na Slovensku je právo na dostupné bydlení „hrubě a systematicky porušováno,“ uvádí nová zpráva Amnesty International. Výzkum s názvem Nedosažitelné právo na bydlení upozorňuje na závažné případy diskriminace, které se týkají především romských domácností. Ty jsou vystaveny institucionálnímu rasismu a segregaci ve veřejném nájemním bydlení, což vede k jejich umisťování do nevyhovujících lokalit se špatnými životními podmínkami.
Výzkum Amnesty International odhalil, že města jako Nitra, Žilina a Banská Bystrica systematicky umísťují romské rodiny převážně do segregovaných lokalit, kde jsou podmínky bydlení horší než ve zbytku městských bytových fondů. V těchto oblastech čelí mnoha překážkám, včetně špatných technických podmínek, omezeného přístupu k pitné vodě a nevýhodným nájemním smlouvám, které jim neposkytují potřebnou právní ochranu. Mezi nejproblematičtější oblasti patří Orechov dvor v Nitře, Bratislavská ulice v Žilině a bytový dům na Internátní ulici v Banské Bystrici.
Romské domácnosti jsou často nuceny žít v nevyhovujících bytových jednotkách, které jsou ve špatném technickém stavu a nedostává se jim adekvátní sociální podpory. V Nitře je například omezován přístup k pitné vodě. Amnesty International také poukazuje na praxi městských úřadů, kdy romským rodinám nabízejí téměř výhradně byty v segregovaných lokalitách, což tyto rodiny staví do marginalizované pozice.
Jedna z obyvatel, Ingrid, se vyjádřila o své zkušenosti: „Měla jsem dluhy a sociální pracovnice mi pomohla, ale když jde o přidělování městských bytů, nabízejí je Romům jen v segregovaných lokalitách. Když jsem byla na městském úřadě, nabídli mi pouze byt v romském činžáku, a to jsem odmítla,“ cituje Amnesty International jednu z romských obyvatelek.
Další problém, který Amnesty International zdůrazňuje, je praxe uzavírání krátkodobých nájemních smluv, které romským rodinám neposkytují dostatečnou právní ochranu. Mnoho rodin žije ve strachu, že přijdou o bydlení. Jeden z nájemníků, Peter, popsal svou situaci:
„Majitel paneláku neplatí za opravy ani rekonstrukce. Když jsem se nastěhoval, neměl jsem ani baterii na vodu. Musel jsem si všechno opravit sám, a přitom mám jen měsíční nájemní smlouvu, takže by bylo nerozumné do toho investovat víc peněz,“ popsal svou situaci pro Amnesty International jeden z nájemníků.
Krize dostupného bydlení postihuje nejzranitelnější skupiny
Zpráva také upozorňuje na to, že nedostupnost bydlení se netýká jen romských rodin, ale také dalších zranitelných skupin, jako jsou lidé s nízkými příjmy, neúplné rodiny a senioři. Nedostatečné financování a přísná kritéria pro přidělování veřejných bytů znamenají, že mnoho lidí, kteří potřebují sociální bydlení, ho vůbec nedostane.
„Místo toho, aby státní a místní orgány na Slovensku uznaly bydlení jako lidské právo, přenášejí odpovědnost za zajištění bydlení na lidi v bytové nouzi, což přímo přispívá k tomu, že tisíce lidí na Slovensku nemají uspokojeny své nároky na bydlení,“ uvedl Rado Sloboda, ředitel Amnesty International Slovensko.
„Pokud by všichni lidé na Slovensku měli přístup k dostupnému veřejnému nájemnímu bydlení bez diskriminace, mnoho domácností by nemuselo vynakládat neúměrně vysoké částky ze svých příjmů na náklady na bydlení, které často převyšují průměr Evropské unie. Domácnosti s nízkými příjmy by tak nemusely čelit bydlení v nevyhovujících podmínkách nebo bezdomovectví,“ dodal Sloboda.
Veřejné nájemní bydlení je často nedostupné pro ty, kteří ho nejvíce potřebují, a příspěvky na bydlení jsou zcela nedostatečné. “Příspěvek na bydlení – jediná finanční podpora státu na zajištění bydlení – není vhodným nástrojem, který by pomohl domácnostem s nízkými příjmy zajistit si bydlení. Příspěvek je zcela nedostatečný a je vázán na dávky pomoci v hmotné nouzi, což je rovněž problematické,” uvádí se v tiskové zprávě organizace.
Výzkum provedla Amnesty International Slovensko v období mezi lednem 2023 a dubnem 2024. Organizace analyzovala strategické dokumenty a místní legislativu týkající se bydlení v krajských městech. V rámci terénního výzkumu ve vybraných krajských městech – Banské Bystrici, Nitře a Žilině – Amnesty International provedla 117 výzkumných rozhovorů s lidmi se zkušeností s bezdomovectvím žijícími v sociálních zařízeních, s lidmi žijícími ve veřejných nájemních bytech, se zástupci městských úřadů, magistrátů a sociálních služeb.
