Romové v odboji: Hrdinství, perzekuce a masakry romských mužů, žen i dětí na Slovensku v roce 1944

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi:

V srpnu 1944 vyhlásil domácí odboj s podporou ze zahraničí ozbrojené povstání proti vstupu německého wehrmachtu na území Slovenska, ale také proti autoritářské vládě v čele s Jozefem Tisem. Centrem povstání se stala Banská Bystrica. Německá vojska porazila povstaleckou armádu, která v říjnu 1944 přešla na partyzánský způsob boje. Území Slovenska obsadila německá okupační armáda. Partyzánské hnutí i civilní obyvatelstvo bylo vystaveno krvavým represím.

Do partyzánského hnutí se zapojili zejména mladí romští chlapci a muži. Jejich spontánní odchody do hor byly důsledkem krveprolití minulých let a snahy postavit se zlu. Počet romských partyzánů není znám, ale na středním Slovensku odešlo téměř z každé osady několik mužů. Za aktivní účast v partyzánském hnutí hrozil příbuzným trest smrti. Několik romských komunit bylo vyvražděno právě kvůli aktivní účasti svých členů v povstání. Pomoc partyzánskému hnutí v podobě poskytování potravin, zásob nebo pomoci raněným byla rovněž důvodem k pronásledování. Často k potrestání stačilo i podezření ze spolupráce.

Popravy se konaly bez soudu. Někdy na místě, jindy byli Romové odváženi na hromadná popraviště. Osady byly často vypalovány, takže jejich obyvatelé přišli o veškerý majetek.

Pravděpodobně první vypálenou osadou byla osada v Kunešove 6. října 1944. Tento čin si vyžádal 1 oběť. Již 14. října došlo k tragédii v Žiaru nad Hronom. V oblasti zvané Slnečná stráň došlo k upálení dvou rodin Šarköziů. V jejich domech německá jednotka vracející se z povstalecké fronty v Pitelové upálila 24 členů rodiny. Přežila pouze jedna mladá žena. K dalším vraždám v říjnu došlo v Rimavských Zalužanech a ve Skleném.

Krvavý listopad 1944

Na začátku listopadu byla celá romská komunita vyvedena z vesnice Lutila. Jednalo se o 44 až 46 osob, jejich osud zůstal až do konce války neznámý. Těla byla poté objevena na hromadném popravišti v Dolnom Turčeku. Jako připomínka ztracených sousedů byl v roce 2005 v centru obce odhalen pomník Ma bisteren! Památník se stejným poselstvím se nachází také na místě masového hrobu ve Valaskej Belé. Tam 6. listopadu němečtí vojáci zavraždili 13 Romů. Bezdůvodně a bez soudu je odvedli z jejich domovů ve Škrípově, odvezli na odlehlé místo zvané Nad studienkami a zabili. Místní obyvatelé je pak na tomto místě pohřbili.

V obci Sásová u Banské Bystrice bylo 10. listopadu zajato a později popraveno 5 romských mužů a 3 ženy.

Podezření ze spolupráce s partyzány bylo také důvodem tragédie Romů z obce Podkriváň, osada Dolná Bzová. Dne 11. listopadu 1944 sem přišla jednotka německých vojáků a všechny romské muže odvedla. Odvedli nejen místní Romy, ale i Romy z Detvy, kteří tam v té době byli na návštěvě, celkem 11 mužů. Ženy je ještě našly ve Zvolenu, ale později se jim nepodařilo zjistit, kde jsou. Ukázalo se, že byli popraveni na židovském hřbitově.

K masové tragédii došlo také v Čiernom Balogu. Němečtí vojáci zajali asi 65 olašských Romů, pravděpodobně z Neresnice u Zvolena, kteří se skrývali v okolních lesích. Zajatí Romové byli asi dva týdny vězněni ve škole, kam jim místní Romové nosili jídlo, a dokonce se některé z nich pokusili osvobodit. V úterý 14. listopadu byli zajatí Romové převezeni do části Vydrovo, kde byli zastřeleni. Téhož dne odvedli ženy a děti přes část Jergov do horní části Jergovské doliny, kde je nahnali do dřevěné chatrče, kterou polili benzínem a zapálili. Původní památník připomínající tuto tragédii loni revitalizovalo sdružení In Minorita.

V Krupině 17. listopadu příslušníci Hlinkovy gardy zajali všechny romské muže ve věku od 14 do 60 let a předali je gestapu. Po osvobození byla jejich těla exhumována ze společného hrobu v Kremnici.

Romové z Tisovce uvěřili provokatérům vydávajícím se za partyzány a zaplatili za to životem. Muži byli zastřeleni na místě 21. listopadu, ženy a děti našly smrt v Kremničce. Celkový počet obětí činil 65.

Dne 22. listopadu vojenské a bezpečnostní jednotky Einsatzkommanda 14 zadržely v obci Ilija 109 Romů (19 mužů, 21 žen, 69 dětí), převezly je do Kremnice a zavraždily. Obětem druhé světové války je věnován památník ze 60. let 20. století, jehož autorem je významný slovenský sochař Vojtech Remen. Na pomníku není uveden text, že se jedná o romské oběti.

Ještě v listopadu kosila smrt Romy v obcích Polomka, Detva, Banská Bystrica – Podlavice, Horné Hámre, Ihráč, Kosihovce, Kráľovce, Mýtna, Vígľaš.

Na začátku prosince 1944 došlo k tragickým událostem také v Dúbravách. Z místních Romů se přidal k partyzánům jeden z rodiny Klincovců. Pod rouškou noci si přišel doplnit zásoby, někdo, prý místní učitel, ho udal. Druhý den němečtí vojáci odvedli patnáct romských mužů ve věku od čtrnácti let. Všichni byli později zastřeleni na hromadném popravišti na židovském hřbitově ve Zvolenu.

V prosinci přibyli na seznam obětí zavraždění v Pavlovcích a Dolnom Turčeku.

Dubnica nad Váhom – symbol pronásledování

Zatímco východní Slovensko již bylo osvobozeno, na západě se připravovaly deportace do některého z vyhlazovacích koncentračních táborů. Na místě pracovní jednotky v Dubnici nad Váhom byl v listopadu 1944 zřízen “Zajišťovací tábor pro cikány”, do kterého byly deportovány romské rodiny. V prosinci 1944 zde bylo více než 700 vězňů; špatné hygienické podmínky a chladná zima se podepsaly zejména na zdraví dětí a starých lidí. V tomto období zemřelo na následky nemocí více než 40 zadržených, většinou dětí.

Nejvážnější byla epidemie skvrnitého tyfu v lednu 1945. V té době Němci převzali kontrolu nad táborem a v únoru 1945 nařídili popravu 26 nemocných (mezi nimi byly i ženy a děti). Odvezli je na korbě nákladního auta do nepřístupných lesů za městem a postříleli. Ne všichni zemřeli na následky střelných zranění, některé oběti se udusily v hromadném hrobě. Na jaře 1945 dozorci z tábora utekli před postupující frontou a tábor byl rozpuštěn.

Od roku 1945 stojí na místě masového hrobu památník, který byl v roce 2007 doplněn památníkem Ma bisteren!!!.

Jižní území

Vídeňskou arbitráží z listopadu 1938 se jižní a východní území Slovenska stalo součástí Horthyho Maďarska. Situace se radikalizovala a vyhrotila na počátku roku 1944 po obsazení Maďarska německou armádou. Velké množství Romů bylo deportováno do pracovních a koncentračních táborů. Z okupovaných území východního a jižního Slovenska byli Romové soustředěni do záchytného tábora v Komárně. Odtud pak byli deportováni do koncentračního tábora Dachau a odtud do dalších táborů.

Represe a vyvražďování romských komunit se stupňovaly také na území jižního Slovenska.

K brutální vraždě téměř 60 Romů, od nejmenších dětí až po starce, došlo 23. prosince 1944 v obci Slatina. Ustupující fašisté se pomstili na bezbranných. O vesnici se bojovalo a koncem prosince ji obsadila Rudá armáda, ale Němci ji zatlačili zpět. Romové byli obviněni z krádeže zásob, nahnáni do chatrče, zapáleni a ti, kteří chtěli utéct, byli zastřeleni.

Na místním hřbitově je na hromadném hrobě nápis „Ma bisteren!“.

Pravděpodobně poslední romské oběti byly zavražděny 30. března 1945 u obce Trhová Hradská. Asi 70-80 Romů z Hurbanova, z části zvané Šárad, bylo soustředěno a nahnáno příslušníky Nyilaskeresztes Párt (hovorově Nyilašovci) a maďarskými policisty směrem na západ. Některým ze zadržených se podařilo uprchnout. Ale asi 60 lidí u obce Trhová Hradská bylo nahnáno do Dunaje a nesmělo jít ven na břeh. Někteří se utopili, jiní byli zastřeleni. S největší pravděpodobností jsou pohřbeni na břehu Dunaje poblíž strážního domku. Těla nebyla po válce exhumována.

Vzpomínkové akce

V poválečném období se o pronásledování Romů za druhé světové války téměř nemluvilo, dokonce zločiny z tohoto období zůstaly nepotrestány. Za socialismu byl vybudován silný kult oslav Slovenského národního povstání, byly postaveny pomníky a instalovány pamětní desky. Jména romských obětí byla na pomnících uvedena, ale žádný z nich neobsahoval text, že jedním z důvodů zabíjení bylo, že šlo o Romy. První památník s textem, že obětí represí byli Romové, byl postaven v roce 1969 v Čiernom Balogu.

Od roku 2005 se sdružení In Minorita snaží památníky zvelebovat, osazovat nové a oživovat staré, ale hlavně šířit informaci, že Romové byli za druhé světové války pronásledováni a položili život za svobodu.

V současné době jsou památníky Ma bisteren! na devíti místech na Slovensku. V loňském roce jsme si připomněli 80. výročí několika smutných událostí. Ve sdružení In Minorita se nám podařilo zorganizovat vzpomínkové akce ve Zvolenu, Čiernom Balogu a Slatině. V Dubnici nad Váhom si tragické události připomínáme pravidelně od roku 2007.

Pravdou je, že účast samotných Romů na těchto akcích je slabá. Častěji se nám podaří přizvat ke spolupráci střední školy nebo jednotlivce. Je jisté, že by to mohl být i prostor pro emancipaci Romů a pochopení jejich vlastní historie. Zatím tomu tak není, zdá se, že existenční nejistota, chudoba a deprivace brání části romské populace v reflexi toho, kdo jsme a co jsme již prožili. Je také pravda, že se děti ve školách neučí o romské historii, a to ani romské, ani neromské, takže je obtížné hledat zájem o pochopení vzájemného soužití od dob krále Zikmunda až po současnost.