Romeo Franz v německých volbách: Do boje za všechny menšiny

Nejen v Čechách se Romové politicky probouzejí a dávají najevo, že je s nimi
v politice třeba počítat. Také Německo má nyní svého prvního kandidáta do
parlamentu z řad německých Sintů. I když se volby konají až v neděli, o jeho
úspěchu už je v podstatě rozhodnuto – podle jeho vlastních slov je již samotná
jeho kandidatura důležitým znamením pro všechny německé Sinty a Romy, na které
tato menšina čekala. Znamením, které začínají následovat i další.

Romeo Franz je 46letý houslista, klavírista, skladatel – a od roku 2011 také
politik. I když do strany Zelených vstoupil teprve před třemi roky, již nyní se
dostal na kandidátce ve své spolkové zemi Porýní-Falc na šesté místo. Nejedná se
však o žádného nezkušeného nováčka, Romeo Franz se před svým vstupem do politiky
17 let aktivně angažoval na úrovni občanské společnosti. Zkušenosti tak
například sbíral jako zástupce předsedy Zemského svazu německých Sintů Porýní-Falc
či jako člen představenstva Centrální rady německých Sintů a Romů. „To byla
doba, během níž jsem se toho hodně naučil,“ říká. Avšak krom příjemných zážitků
na něj prý čekalo ještě jedno zjištění – jako člen občanského sdružení je
omezován mocenskými hranicemi, které ze své pozice není schopen překročit. To
pro něj byl okamžik, kdy se rozhodl změnit strany.

K oblastem působnosti Romea Franze patří vzdělávání, dále záležitosti menšin,
uprchlíků a potírání rasismu. Sám k tomu přitom říká: „Pomoc druhým vnímám jako
své osobní poslání. Ne proto, že by šlo o Němce, Sinty nebo Romy. Jde mi o to,
podporovat také ty, kteří se do Německa přistěhovali – mám zkrátka potřebu
pomáhat!“ Chtěl by tak v německém parlamentu bojovat za práva všech menšin,
kterým je upírána účast na společenském dění. Samozřejmě se také hodlá snažit
vypěstovat u německých politiků a občanů určitou citlivost vůči tématům
souvisejícím s Romy. Jedním z jeho cílů je upozorňovat na rozdíly mezi různými
skupinami Sintů a Romů a předcházet tomu, aby byli všichni házeni do jednoho
pytle: „… Není možné, aby se problematika romských přistěhovalců hned promítala
do pohledu na německé Sinty. To se podle mého názoru děje velmi často a vede to
k další stigmatizaci.“

Je tedy vidět, že srdce pana Franze přese všechno bije o něco více pro jeho
vlastní menšinu. To mu rozhodně nelze zazlívat, ostatně on sám ztratil v
důsledku nacistické vyhlazovací politiky zaměřené vůči Sintům a Romům šest
rodinných příslušníků. Rodina byla pro jeho osobní vývoj prý také velmi důležitá
– díky ní se vůbec začal zajímat o politiku. Další klíčový moment v jeho životě
představují rasistické narážky a diskriminace, kterým musel čelit už jako dítě
ve škole. Ač se bezpochyby jednalo o traumatizující zážitky, možná právě ty
přispěly k tomu, že Romeo Franz má očividně srdce na pravém místě.