Oslavy 80. výročí osvobození koncentračního tábora Flossenbürg: Památka obětí nacismu žije v příbězích přeživších a jejich potomků
V neděli 27. dubna se v areálu památníku bývalého koncentračního tábora Flossenbürg uskutečnil pietní akt k uctění památky obětí nacistického režimu. Událost se konala u příležitosti 80. výročí osvobození tábora americkou armádou. Památku zavražděných i přeživších si přišlo připomenout zhruba tisíc hostů, mezi nimi přímí pamětníci, jejich rodiny, političtí představitelé, diplomaté i představitelé ozbrojených sil. Piety se účastnili i zástupci české romské a sintské komunity, pastor Matěj Nový a člen Rady vlády pro záležitosti romské menšiny Rudolf Murka.
Tábor zde fungoval od roku 1938, kdy těžké práce probíhaly v nedalekém žulovém lomu. Lom se ještě donedávna komerčně využíval. Až nyní se po letech snažení stal spolu se schody, po nichž věznění vláčeli metrákové balvany, součástí památníku. Flossenbürgem a jeho pobočnými tábory do roku 1945, kdy byl 23. dubna osvobozen americkými jednotkami 90. a 97. pěší divize, prošlo sto tisíc mužů, žen a dětí, z toho nejméně třicet tisíc zemřelo v jejich nelidských podmínkách.
Několik dní před osvobozením tábora ještě stihli příslušníci SS vyhnat z hlavního tábora a přidružených poboček přibližně 15 tisíc osob na takzvané pochody smrti. Jedním z těchto pochodů si prošel i Rudolf Murka st. Spolu s dalšími téměř devíti sty zubožených vězňů vyrazili 16. dubna 1945 z pobočného tábora v Johanngeorgenstadtu. Zde nacisté drželi další členy Murkovy rodiny – Zdeňka Heráka, Miroslava, Ladislava a Josefa Murkovi. Na cestě do Terezína trvající téměř tři týdny prožili nesmírné utrpení. Z původního počtu dorazilo na místo osvobození 6. května jen něco málo přes dvacet přeživších.
V předvečer každoroční pietní vzpomínky v památníku koncentračního tábora Flossenbürg se v bavorském městě Weiden uskutečnilo mimořádné setkání přeživších tábora, jejich rodinných příslušníků a hostů z několika zemí. Slavnostní recepci v prostorách Max-Reger-Halle uspořádala bavorská zemská vláda jako výraz úcty k těm, kteří navzdory vysokému věku neúnavně sdílejí svá svědectví a podílejí se na zachování historické paměti. Mezi přítomnými nechyběly výrazné osobnosti vězněné ve Flossenbürgu – Josef Solomonovič, Leon Weintraub, Shelomo Selinger či Leszek Żukowski – přímí pamětníci, kteří se pravidelně účastní vzpomínkových akcí a svou přítomností dodávají událostem mimořádnou sílu a autenticitu.
Recepce se konala za účasti bavorského ministra financí Alberta Fürackera a nesla se v přátelské, avšak hluboce dojemné atmosféře. Významným momentem večera bylo například setkání českých potomků s dcerou nedávno zesnulého amerického vojáka podílejícího se na osvobozování koncentračních táborů. Otec Matěje Nového patřil mezi přeživší, které právě americké jednotky nalezly v Buchenwaldu ve velmi vážném zdravotním stavu.
Večerem provázel ředitel Památníku Flossenbürg Jörg Skriebeleit a každého z hostů přivítal v jejich rodném jazyce – včetně češtiny. Ředitel podtrhl význam pamětníků pro fungování památníku, jejich nezastupitelnou a nesmírně důležitou roli při mapování zvěrstev minulosti a nenahraditelnou hodnotu jejich reflexe. Pouze oni totiž mohou podat svědectví o nepřenositelných hrůzách, jež zažili na vlastní kůži: „Jejich osobní zážitky a vyprávění pomáhají zprostředkovat neuvěřitelné utrpení, které nelze jinak sdělit a pochopit,“ uvedl a dodal, že právě jejich svědectví tvoří základ autentické reflexe minulosti a varování pro budoucnost.
Následný pietní akt v samotném památníku tak získal silnější rozměr – pamětníci a potomci působili jako živá připomínka lidskosti uprostřed brutality a krutosti a jako volání po nutnosti, aby jejich osudy nikdy neupadly v zapomnění. Na pietním aktu letos poprvé veřejně promluvili i zástupci druhé a třetí generace přeživších. Ve svých vystoupeních apelovali na význam tolerance, respektu k jinakosti a otevřeného dialogu jako základních hodnot demokratické společnosti.
Ronen Katz, syn vězněného Bernarda Katze, uvedl, že„mír začíná dialogem, poznáním a pochopením toho druhého a vzájemných odlišností“. Jeho slova se nesla v duchu výzvy k budování mostů mezi lidmi různého původu a odlišných názorů. Emilia Rotstein, dcera Leona Weintrauba, poděkovala správcům památníku za jejich úsilí uchovat v paměti hrůzy holokaustu. Vyjádřila vděčnost za uznání všech jeho obětí, péči o přeživší a jejich rodiny, uchovávání jejich příběhů. Svému otci, jehož „vyprávění a vzpomínky nosí ve svém srdci“, slíbila, že bude i nadále hájit demokratické hodnoty a bojovat za ně, kdykoliv budou zpochybňovány.
Předseda bavorské zemské vlády Markus Söder ve svém projevu zdůraznil, že „hrůzy skončily, práce s pamětí na ně ovšem nikoliv“ a apeloval na povinnost vzdělávání o holokaustu a na pravidelné návštěvy památníků v místech bývalých koncentračních táborů jako prostředku uchování historické paměti.
Po slavnostních proslovech proběhl pohřeb lidských ostatků, které byly nedávno objeveny při stavebních pracích v areálu bývalého koncentračního tábora Flossenbürg. Bavorská státní ministryně školství a kultury Anna Stolz připomněla, že totalitní režimy záměrně pošlapávaly lidskou důstojnost také tím, že se snažily zničit i mrtvé, aby se na vězněné zcela zapomnělo: „Jsme přesvědčeni, že úcta k lidské důstojnosti nutně zahrnuje i pietní zacházení po smrti.“
Potomci obětí romského holokaustu následně položili květinový dar k pomníku vybudovaném na památku Romů a Sintů zavražděných v hlavním táboře, jeho pobočných zařízeních i během pochodů smrti. Akce k výročí osvobození tábora ve Flossenbürgu připomněly nejen historické události, ale i význam uchovávání paměti na lidské osudy včetně dlouhodobě opomíjených romských obětí nacismu.
