Ondřej Mrázek: Podřezaný prodavač v Moskvě aneb pogromy v širším kontextu

Na moskevské periferii Birjuljevo, neslavně proslulé nedělním pogromem proti
provozovatelům a zaměstnancům místního Ovocného trhu, nalezli ve středu tělo
jednoho z nich – občana Uzbekistánu a prodavače ve stánku s ovocem a zeleninou.
Stal se obětí pogromů Rusů proti „neslovanským migrantům“ v Moskvě. Byl
zavražděn několika ranami nožem. Tato zpráva agentury Interfax ovšem zapadla a
nevzbudila v Rusku žádné emoce. K přepadením a rasistickým vraždám totiž dochází
v Moskvě každou noc.

Lidé „z jihu“ žijí ve strachu

„Každá cesta do města je jako rozvědka do týlu nepřítele. Po setmění vyrážejí do
ulic ozbrojené skupinky ruských nacistů „čistit město od černoty“. Když na ně
narazíte, je s vámi amen,“ říká do telefonu můj třiadvacetiletý kamarád Mochamed,
původem z Ingušska, student jedné z moskevských vysokých škol a muzikant, který
hraje v punkové kapele. „Nejhorší je, že se kromě nácků musíme vyhýbat i
policajtům. Jakmile uvidí, že jsi z jihu, klidně ti dají pár výchovných po hlavě
obuškem. Vědí, že se jim nic nestane. Můžou tě klidně zabít,“ dodává.

Za napjaté situace vzájemné nevraživosti a podezíravosti, kdy jsou Moskvané
„tmavé pleti“ automaticky podezírání z krádeží a nekalých úmyslů, napadáni a
šikanováni, dochází i k mnohým případům msti a násilí z jejich strany. Každý z
takových případů je následně rozpitváván médii, která přispívají k dalšímu
zvyšování napětí a šíření nacionalistických nálad.

Současná vlna odporu proti migrantům je největším projevem rasové nenávisti od
nepokojů na Manéžním náměstí v roce 2010, které vznikly po hromadné bitce
moskevských fotbalových rowdies s migranty, při níž byl jeden z moskevských
fanoušků zabit a desítky lidí na obou stranách raněno.

Záminka k pogromu

Napjatá situace mezi Moskvany a přistěhovalci z kavkazských či středoasijských
republik, která trvá již několik let, se vyhrotila minulý čtvrtek poté, co byl
nedaleko tržnice s ovocem a zeleninou zavražděn pětadvacetiletý ruský mladík
Jegor Ščerbakov, který pozdě večer, poté, co strávil večer popíjením s přáteli,
fanoušky jednoho z moskevských fotbalových klubů, doprovázel domů svou dívku.
Jeho partnerku začal obtěžovat jeden z kolemjdoucích, Jegor se dívky zastal a
byl napaden několika ranami nožem. Na místě zemřel. Útočníkem byl podle
svědectví dívky „muž, který vypadal, že je z Kavkazu“.

Vražda se stala záminkou k zatím nejagresivnějšímu pogromu proti „neslovanským
migrantům“, jaký Moskva zažila. Místní obyvatelé ve čtvrti Birlujevo vyšli v
neděli, tři dni po vraždě, do ulic a v čele s tvrdým jádrem fotbalových
chuligánů a organizovaných neonacistických skupin napadli místní tržnici, kterou
vlastní a kde pracují občané kavkazských a středoasijských republik, kteří
zásobují Moskvany jižním ovocem a zeleninou. Z davu se ozývaly výkřiky a
skandování „zabijte černý a vyžeňte je z Moskvy“, „Rusko je síla“, My jsme tu
doma“, „Podřezat je všechny“ a další výzvy k násilí. Policejní oddíly
nezasahovaly a nechali násilnostem a rabování tržnice volný průběh asi čtyřicet
minut. Potom začali útočníky a rabující zatýkat. O počtu obětí a zraněných na
straně napadených přistěhovalců, nejsou kromě zmíněné vraždy prodavače žádné
zprávy.

Policie dobře věděla

„Všechno je to jako v roce 2010 na Manéžním náměstí, stejná záminka a reakce
ultrapravicových skupin, stejná nevysvětlitelná nečinnost a přihlížení násilí ze
strany policie,“ říká moskevský výtvarník Denis Mustafin, který je kavkazského
původu, ale žije od narození v Moskvě. „Nejhorší je role médií, která dokola
opakují zažité stereotypy o „obětech“ z řad ruských nacionalistů a „vinících“ z
řad migrantů, „ruské chlapce“ staví proti „přistěhovalcům z Kavkazu“.

„Totální nespokojenost s vládou a úřady, sociální krize a osobní komplexy se
přelévají do agresivity proti všem odlišným, xenofóbie proti etnickým, názorovým
a sexuálním menšinám, která je mezi lidmi populární a policie ji netrestá,“
dodává Denis. Rasismus a xenofóbie podle něj zapustily kořeny i mezi obyčejnými
lidmi, na zdech jsou běžně hákové kříže a slovní výzvy k násilí proti gayům,
nevěřícím a „kavkazcům“.

Na vysoký stupeň organizovanosti akce a propojení fašistických a fotbalových
rváčů s policií upozornil politolog Dmitrij Oreškin, který v rozhovoru pro ruská
média zdůraznil, že nazvat poslední vlnu pogromů živelnými protesty, jak to činí
většina médií, může jen ten, kdo nechápe, co se děje, nebo se to záměrně snaží
zamaskovat. „Jegor Ščerbakov byl zavražděn v noci ze středy na čtvrtek, pogrom
se uskutečnil v neděli. Tři dny se na sociálních sítích celá akce organizovala,
na to lze lehce najít důkazy, přičemž dobře vycvičeným a koordinovaným týmem
lidí, kteří to dostali odněkud rozkazem,“ říká Oreškin. „Mám silné podezření, že
policie se nijak nesnažila akci zamezit, ačkoli dobře věděla, co se chystá.
Profesionální rváče a výtržníky dobře zná, schází se s nimi a není to poprvé, co
je vládní orgány zneužívají pro své cíle jako provokátory nebo když je potřeba
zbít nepohodlného kritika praktik moci.

Manipulace s fakty

Hněv lidí, kteří se dali strhnout nacionalistickými hesly a vyšli do ulic „bít a
podřezávat Kavkazce, se zčásti zaměřil i na nečinnost moskevských úřadů, které
podle nich nejsou schopny zabezpečit bezpečnost a pořádek v ulicích metropole.
Tento předpokládaný tlak, se kterým úřady počítaly, se pak stal záminkou k
masovým akcím proti migrantům v celé Moskvě. Zvýšil se počet policistů a vojáků
v ulicích, kontrolujících každého, kdo nemá „slovanské rysy“, byly provedeny
tisíce domovních prohlídek a zatčeny stovky lidí, kteří jsou provizorně drženi
ve stanových táborech na okrajích Moskvy a čekají bez obhájce i sdělení obvinění
na deportace.

Úřady argumentují statistikami, podle nichž mají přistěhovalci do Moskvy na
svědomí velké procento násilné a kriminální činnosti. Mnohé z těchto údajů ovšem
byly zfalšovány. Moskevský prokurátor Sergej Kuděnějev například den po vraždě
Jegora Ščerbakova oznámil, že přistěhovalci a cizinci mají na svědomí 20 procent
kriminální činnosti v Moskvě. Stejný prokurátor přitom před dvěma měsíci
podepsal zprávu, podle niž mají cizinci a emigranti na svědomí 17 procent
kriminality v Moskvě, jenomže čtvrtina jejich trestné činnosti spočívá ve
falšování víz a povolení k pobytu. Celkem tak cizinci a migranti nevybočují z
ruského průměru páchání trestných činů.

Moskva bez ovoce

Většina migrantů se v Moskvě zabývá dopravou a prodejem zeleniny. Z kavkazských
a středoasijských republik do ruské metropole proudí asi 80 procent veškeré
zeleniny pro Moskvany. Razie, které moskevská policie zahájila v tržnicích, a
které zřejmě povedou k uzavření mnoha z nich, budou mít tedy značný vliv na růst
cen ovoce a zeleniny v moskevských obchodech.

Právě závislost obyvatel Moskvy na dovozu ovoce a zeleniny z jihu Ruska, Kavkazu
a střední Asie, je hlavním důvodem, proč místní úřady dosud držely nad tržnicemi
ochrannou ruku i přesto, že se skutečně často stávaly centry organizovaného
zločinu a jejich majitelé patří k tomu druhu podnikatelů, kteří se z principu
pohybují na hraně zákona, včetně uplácení policistů a komunálních politiků.

Problém je tedy daleko složitější, než jak je v ruských – a zprostředkovaně i v
českých – médiích prezentován a viníkem vzniklé krizové situace nejsou pouze
přistěhovalci, ale i zkorumpovaní úředníci, politici a policisté, kteří jsou
čistě ruského a slovanského původu.

Senzacechtivost, s jakou se chytila moskevských pogromů česká média, je varovná.
Je totiž důkazem toho, že rasismus a xenofobie, zaměřené u nás převážně proti
Romům, ale i Ukrajincům, Rumunům nebo paradoxně právě proti Rusům, jsou neméně
nebezpečné než ty v Rusku a mají s ruskou situací mnohé společné rysy.

Pogromy v Moskvě nejsou šílenstvím z nějaké jiné dimenze, jak je to často
prezentováno a vnímáno, ale naopak by pro nás měly být varováním, kam až může
dojít xenofobie i u nás a jak lehce se nacionální nenávist a agresivita vymkne
jakékoli kontrole.