Německo to zatím zvládá. Po třech letech od migrační vlny má práci čtvrtina uprchlíků

Téma migrace v Německu je už pár let hitem českých médií, a to většinou v negativních
souvislostech. Nejnověji zaujal

skandál kolem udělování azylu nedostatečně prověřeným žadatelům v Brémách a
také vyčíslení
sumy, kolik Německo péče o uprchlíky vlastně stojí. V Česku naopak zapadla
statistika o německém trhu práce, která integraci uprchlíků vykresluje mnohem
úspěšněji.

Čtvrtina z uprchlíků, kteří přišli do Německa od roku 2015, má zaměstnání.
Informaci přinesl
deník Rheinische Post, který se odvolal na data Institutu pro výzkum
pracovního trhu a profesí (IAB).

Pod pojmem uprchlík se v této statistice rozumí běženci z válečných či
rizikových oblastí jako Sýrie, Irák, Afghánistán, Pákistán, Somálsko nebo
Nigérie s uděleným azylem nebo jinou formou mezinárodní ochrany. V Německu jich
od roku 2015 našlo útočiště víc než milion.

Hlídači, skladníci, uklízeči

Data ukazují, že zaměstnání má dnes asi 25 procent z nich. Nejvyšší úspěšnost
při hledání práce mají uprchlíci z Pákistánu (40 procent), Nigérie a Íránu.

Místo také našlo asi 25 procent uprchlíků z Eritreje, Afghánistánu, Iráku
nebo Somálska. U Syřanů, kteří v daném časovém období podali nejvíc žádostí o
azyl, je číslo o něco nižší, zhruba 20 procent.

Nejčastěji najdou uprchlíci – nikterak překvapivě – práci v oborech, kde se
obejdou bez dobrých znalostí němčiny.  Jedenáct procent z nich pracuje v hotelnictví
a ve službách, například jako uklízeči nebo pracovníci ostrahy a logistiky.

Podle Herberta Brückera z institutu IAB je to dané kvalifikací uprchlíků z jejich
domovských zemí, kde řada z nich také pracovala právě ve službách.

Přesně podle plánu

Brücker také pro Rheinische Post komentoval odhady z loňska, podle nichž měla
mít po pěti letech od příchodu do Německa práci asi polovina uprchlíků, a po 15
letech od příchodu 70 procent z nich.

„Jestli dosavadní nárůst zaměstnanosti uprchlíků potrvá, tak se tahle
očekávání docela dobře můžou naplnit,“ řekl Brücker pro Rheinischer Post.

Důležitá budou čísla po letošním roce, kdy většina uprchlíků, kteří do
Německa přišli od roku 2015, teprve ukončí své povinné integrační a jazykové
kurzy a vydá se hledat práci.

Asi 400 tisíc lidí totiž ještě v dubnu dokončovalo svůj integrační kurz,
během kterého nemohou pracovat. Ve statistikách tedy zatím nefigurují ani jako „nezaměstnaní“.

Už teď ale Herbert Brücker počítá s tím, že do konce letošního roku získá v Německu
práci mezi 8 500 až 10 000 uprchlíků měsíčně. Celkem za letošek tedy zhruba
kolem sta tisíc lidí.

Není to jen Německo

Deník Handelsblatt připomněl, že zhruba tři pětiny uprchlíků v Německu za
zmiňované období 2015-2018 tvoří mladí lidé ve věku do 25 let.

Právě oni jsou pro německé zaměstnavatele zajímavou cílovou skupinou a počet
uprchlíků, kteří se zapsali do některého z učňovských oborů, se loni
zdvojnásobil. Aktuálně je to podle Handelsblattu asi 28
tisíc lidí.

Co to všechno znamená? Pracovní trh v Německu si po třech letech od poslední
velké migrační vlny poradil s uprchlíky překvapivě dobře.

Nejde přitom o ojedinělý vývoj – sousední Rakousko, které v roce 2015 přijalo
asi 100 tisíc žadatelů o azyl (a spolu s Německem patřilo v tomto ohledu k evropské
špičce), hlásí podobná čísla.

Člen vedení organizace AMS (Arbeitsmarktservice – rakouská obdoba Úřadu práce
ČR) Johannes Kopf letos v březnu konstatoval, že rakouský pracovní trh se s integrací
uprchlíků zatím vyrovnává „nad
očekávání dobře“.

Z uprchlíků, které úřady práce zaregistrovaly v roce 2015, mělo o dva roky
později zaměstnání něco přes 26 procent. Letos na jaře už to podle odhadů
Johannese Kopfa měla být necelá třetina.

Šetřit na integraci se prodraží

Současná rakouská vláda, ve které jsou kromě lidovců i populističtí Svobodní,
chce ale výdaje na integraci uprchlíků (i co se pracovního trhu týká) výrazně
snížit.

Organizace, které s uprchlíky pracují (nejen neziskové organizace, ale třeba
i zmiňovaný státní pracovní úřad AMS), však obviňují vládu z pokrytectví. Nelze
podle nich uprchlíkům odebrat prostředky pro lepší integraci do společnosti a
zároveň si pak stěžovat, že se neintegrují.

Podobnou rétoriku už dlouho volí právě strana Svobodných, která rovnou ve
svém programu hlásá, že „Rakousko není zemí přistěhovalců“.

Realita je ovšem jiná a třeba ve Vídni má přistěhovalecké kořeny zhruba
polovina města. Není to přitom vývoj několika posledních let, ale spíš
desetiletí.

Podcenění finanční podpory integrace na začátku se za pár let může prodražit
mnohem víc – tím, že uprchlíci bez jazykové a další podpory od státu skončí
na sociálních dávkách, protože nebudou schopní se na pracovní trh vůbec dostat.