Miroslav Klempár: Moje cesta do Jeruzaléma aneb můj pohled na izraelský původ Romů

Předně, Izrael je krásná země s krásnou přírodou velice podobnou Řecku, nebo Kypru, kde jsem byl nedávno. Krásné staré olivovníky, vinice s nízkými keříky, hornatý terén a rozmanitost zvěře žijících volně v přírodě. Podařilo se mi například zahlédnout volně letícího barevného papouška, nebo to byl jiný hodně barevný pták.

Mě ale jako křesťana zajímala biblická historie a místa kde žil a kráčel pan Ježíš a kde vznikalo křesťanství. Jako Roma mě zajímalo to, jak žijí potomci Izraelitů (Židé) a co máme společného. Chtěl jsem si potvrdit, nebo vyvrátit teorii o domnělém izraelském původu Romů.

Začnu biblickou historií a tady přišlo velké zklamání. Tato historie byla postupem času změněna a interpretuje se různými způsoby. Od zapírání posvátnosti a důležitosti narození a smrti pana Ježíše představované Židy přes překrucování důležitých faktů křesťany až po bagatelizování představované Palestinci.

Jedni tvrdí, že Ježíš byl podvodník a nebyl mesiáš, druzí uctívají vše čeho se údajně Ježíš dotkl a kam šlápl více, než spirituální hodnotu jeho výkupní oběti a třetí nepopírají, že žil, ale představují ho jako jednoho z proroků.

Katolíci a jiné náboženské skupiny, pro které je důležitější uctívání kříže, předmětů a obrazů než samotného spasitele lidstva, Ježíše, udělali z tohoto místa byznys a atrakci a do toho jsou všude muslimské obchůdky s cetkami a hned vedle Chrámu Ježíšova hrobu stojí muslimská mešita, ze které se pravidelně ozývá zpěv muezzinů.

Kousek od chrámu je zeď nářků, kde se scházejí ortodoxní Židé, kteří pečlivě dodržují starozákonní rituály. Jako člověka mě zaujala právě ta pečlivost a oddanost. Viditelná láska a pouto rodiny. Otcové vozí kočárky a neustále s dětmi komunikují a hrají si s nimi. Židé mají rádi děti a v každé rodině jich je požehnaně. Potkával jsem rodiny s třemi dětmi, ale nebylo výjimkou, že jich měli i sedm, nebo i deset. Zjevná úcta muže k manželce a podřízenost manželky byla také zjevná na první pohled.

A tu přišla na řadu má část osoby jako Roma, který se snaží vtělit do kůže Žida a představit si naše předky před třemi tisíci lety žijící podobným stylem života jaký Židé žijí dnes a žili už před několik tisíci lety.

To vtělení mi vůbec nešlo a nepomohlo ani to, že písně, které Židé zpívali zněly foneticky jako romské. Ale ta urputnost víry, pečlivost, skromnost a oddanost Bobu mi moc k romskému způsobu života nešla. Vždyť ani ti co vehementně hlásají, že Romové jsou Izraelský národ se doposud nedali obřezat, nemodlí se pravidelně z Talmudu, ženy a dívky nenosí jen tlačítkové telefony (aby je západní civilizace nezkazila) a nedodržují Sabat tak důsledně, že v pátek odpoledne v celém Jeruzalému přestanou jezdit vlaky a tramvaje, jsou zavřené obchody a vše se obnoví až v sobotu večer. Tohle mi opravdu k Romům nejde.

Zato když jsem navštívil Palestinskou čtvrť, tak jako bych viděl Romy a romské děti. Tím nechci život Romů snižovat, nebo podceňovat, prostě jsem se více identifikoval s Palestinci a jejich stylem života než s Židy. (Nemá to nic společného s politikou a spory mezi Židy a Palestinci, tady se neodvážím cokoliv komentovat).

Je to ale jen můj názor a moje pocity a nikomu je nenutím, jen doporučuji těm, co se prohlašují za ztracený kmen Izraele, ať si zkusí život Izraelity se vším, co k tomu patří a pak si dají jména jako Lévy a podobné.

Také jsem se potkal s místními Romy, kteří si říkají Domové a preferují být nazýváni Gypsies. Tito Romové to nemají také jednoduché, protože se setkávají s podobnou diskriminací a předsudky jako třeba my v Evropě a u nás. Židé jimi opovrhují a Palestinci je dokonce nenávidí a často na ně útočí. Oni žijí různě rozdělení na malé skupinky jak v palestinské části Jeruzaléma, tak v židovské části. Hodně se jich už přestěhovalo do Jordánska, kde se jim žije lépe.

Příště napíšu něco o návštěvě Jad Vašem, památníku holokaustu, kde jsme absolvovali workshop na téma romského holokaustu a napíšu něco více o historii a současnosti Dómů žijících na území Izraele.

Možná jsem úplně nevyřešil hádanku o našem původu a stále je hodně neprobádaných míst a oblastí historie Romů. Určitě si naše historie zaslouží podrobnější a rozsáhlejší výzkum, který nezačíná exodem Romů před tisíci lety, a rozborem jazyka u kterého není vůbec jasné, jestli je to ten náš původní jazyk. Výzkum podložený statisíci testy DNA, rozborem kultury, zvyků a řemesel, jak se to dělá při bádání o historii jiných národů. Protože jak řekl jeden profesor na workshopu o holokaustu, „abychom pochopili přítomnost, musíme znát historii“.