Masakr u Malého Dunaje: 80 let starý zločin na Romech zůstává nepotrestán
I 80 let po skončení druhé světové války spočívají kosti zavražděných Romů na břehu Malého Dunaje. Jejich těla nenašla místo důstojného odpočinku, a to i navzdory tomu, že Státní bezpečnost (StB) dvakrát vedla v poválečném období vyšetřování. Za zločiny proti lidskosti nebyl nikdo potrestán. Vyšetřovací spis StB, který má stovky stran, v závěru konstatuje, že si veřejnost nepřeje, aby byl případ zavraždění Romů z Hurbanova z března 1945 znovu otevírán.
Poslechněte si článek v audioverzi
Jižní území dnešního Slovenska byly po Vídeňské arbitráži, přijaté 2. listopadu 1939, připojeny k Horthyovskému Maďarsku. Situace na zabraných územích se příliš nelišila od situace v celé Evropě. Ve vztahu k Židům a Romům probíhaly různé soupisy, evidence „nepřátelských živlů“ byla součástí vytlačování části obyvatelstva z veřejného života. Romové nesměli vstupovat na veřejná prostranství ani navštěvovat školy. Postupně se situace radikalizovala – z politických a novinářských kruhů zaznívaly návrhy na zřízení pracovních táborů pro Romy, dokonce i deportace mimo území Maďarska.
Postavení Romů se zhoršilo na začátku roku 1944 po obsazení Maďarska německou armádou a následném odstoupení Miklóse Horthyho. Návrhy na zřízení pracovních táborů se staly realitou. Zejména romští muži byli využíváni na manuální práce. Postupně docházelo i k deportacím – Romové z jižních oblastí byli soustřeďováni v Komárně, odkud byly vypravovány vlaky do Dachau. Není známo, kolik tisíc Romů bylo odvedeno do koncentračních táborů, ani kolik z nich se již nikdy nevrátilo.
Stejně jako na jiných územích docházelo i na jižním Slovensku k vyvražďování komunit v rámci osvobozovacích bojů. Jedna z nejtragičtějších událostí, při níž zahynulo téměř 60 romských mužů, žen a bohužel i dětí, se odehrála v obci Slatina (okres Levice). Krátce před Vánocemi 1944 se Rudé armádě podařilo obec osvobodit. Po několika dnech však území znovu obsadila německá vojska a pomstila se na romské komunitě. Romy nahnali do jednoho z domů a zapálili ho. Kdo se pokusil utéct, byl zastřelen. Oběti jsou pohřbeny v hromadném hrobě na místním hřbitově, a od roku 2007 je hrob doplněn o jména obětí, které se podařilo identifikovat.
Podobně krvavý a nesmyslný útok se odehrál i koncem března 1944 v katastru obce Trhová Hradská. Příslušníci Strany šípového kříže (Nyilaskeresztes Párt) pod vedením Jozefa Barkócziho zavraždili 37 Romů z Hurbanova a 10 rumunských vojáků. Událostem předcházelo živelné zajetí téměř 80 Romů z osady Šárad v Hurbanově (tehdy Ógyalla). Vedení města, zejména katolický kněz, nedovolili popravit zajatce přímo ve městě, a tak nyilašovci hnali zajatce směrem na západ. Po asi třech dnech nahnali vyčerpané a zmatené lidi do vod Malého Dunaje. Kdo se pokusil vystoupit na břeh, byl zastřelen. Těla obětí zůstala ležet na břehu ještě několik dní, nebo je odnesla voda. Pachatelé se vrátili ke svým rodinám.
Po válce byl s Jozefem Barkóczim veden lidový soud, ale za romské oběti souzen nebyl. Státní bezpečnost se případem zabývala v roce 1956, zaznamenala výpovědi přeživších a svědků, ale spis odložila. Opakovaně se případem zabývala v letech 1974–1976, ale konstatovala, že zločiny jsou již promlčeny a že si veřejnost nepřeje, aby byl případ znovu otevírán.
Potomci obětí zřejmě ani netuší, co se na konci války stalo s jejich předky. Stejně jako tehdy, i dnes jsou to lidé bez moci, pravděpodobně s existenčními problémy, kteří už 80 let po válce spravedlnost hledat nebudou. Ale v tomto případě ji na Slovensku nehledá ani samotná společnost.
