Markus Pape: Německo vzpomíná na loňské násilné střety odpůrců uprchlíků s policií v Heidenau

V loňském srpnu Německem otřásly násilnosti, které se odehrály v Heidenau. V
nocích 21.–23. srpna 2015 se v saském městečku čekalo na příjezd stovek
uprchlíků, pro které bylo narychlo připraveno ubytovací zařízení. Zpočátku
klidná demonstrace více než 1000 odpůrců migrace se dala na pochod. Před domem
místního starosty již neonacisti a Heidenauští i s dětmi vykřikovali „zrádce
národa“ a k večeru začali blokovat silnice. Jakmile policisté uzavřeli silnici
před ubytovnou a pokusili se rozpustit neohlášené shromáždění rozzuřených
místních občanů slzným plynem, demonstranti z řad neonacistů po nich začali
házet kameny a pyrotechniku, což vedlo k v Německu dlouho neviděné pouliční
bitvě neonacistů s policií. Jak se Německo s touto saskou "bitvou o Janov"
vyrovnalo?

Nasazeno tehdy bylo pouze 140 policistů, což mluvčí policie následně označil
za „dostačující“. Výsledek policejního zásahu svědčil o drtivé porážce ochránců
veřejného pořádku: 31 příslušníků policie bylo zraněno, někteří z nich těžce.
Navíc vznikla značná škoda na majetku města a na policejních vozech. V dalších
dnech město postupně navštívili Sigmar Gabriel, vicekancléř a předseda německé
Sociálně-demokratické strany (SPD, který demonstranty nazval slovy „pravicová
pakáž“, ministr spravedlnosti Heiko Maas i německá kancléřka Angela Merkelová,
všichni s cílem situaci uklidnit a veřejně odsoudit násilné útoky. O události
server Romea.cz informovala podrobně

zde a

zde a

zde.

VIDEO

Postup české a saské policie ve srovnání

Střety občanů s policií připomínaly „bitvu o Janov“ v severočeském Litvínově z
podzimu roku 2008, kdy v republice vyvrcholila protiromská nálada a tehdy ještě
legální Dělnická strana svolala k boji proti „nepřizpůsobivým“. Napětí a strach,
celé měsíce živené populistickými politiky, se vylilo do ulic. Po rasistické
manifestaci na hlavním náměstí v Litvínově se tisícihlavý dav vydal na
neohlášený pochod směrem k místnímu panelákovému sídlišti Janov. Stovky
příslušníků policie mu celé hodiny bránily dostat se k obydlím Romů a případně
je lynčovat. Byly to největší střety občanů s policií v České republice od
pražské konference Mezinárodního měnového fondu v září roku 2000.

Podobně jako loni v saském Heidenau i tehdy policie nebyla dostatečně připravena
na profesionální organizovanost a brutalitu demonstrantů. Přestože nakonec
utrpěla těžké ztráty na zdraví (18 zraněných příslušníků) a majetku (jedno auto
Městské policie vyhořelo a další byla poškozena, ploty rodinných domů poničeny),
nikdo nebyl na místě zadržen. Až po zdlouhavých peripetiích a protestech
lidsko-právních organizací bylo obviněno 13 osob, jen dva z nich však postaveni
před soud. Jeden byl nakonec odsouzen k trestu 300 hodin obecně prospěšných
prácí, druhý zproštěn viny kvůli
nedostatku důkazů.

Násilných střetů v Litvínově se mimochodem zúčastnili i čtyři neonacisté z
českého Slezska. Jak se později ukázalo u soudu, ti se pak po nočním návratu do
baru v Opavě rozhodli provést „větší akci“ – povzbuzeni podporou janovského
obyvatelstva a neschopností kriminální policie stíhat a soudů potrestat násilí
neonacistů. Svůj záměr uskutečnili 18. dubna 2009 žhářským útokem ve slezském
Vítkově, jehož následky pro tehdy dvouleté dítě by pro českou společnost snad
měly být stále dostatečně výstražné.

Kdo není předem dostatečně připraven, těžko pak trestně stíhá

Proto se nyní – rok po událostech v saském Heidenau – podívejme, jak se saská
policie a soudy vypořádaly s podobným jevem. Jelikož kvůli nedostatku nasazených
policejních sil sama nestačila dokumentovat noční násilné střety, kriminalisté
se museli celé týdny věnovat mravenčí práci sběru a vyhodnocování kamerových
záznamů městských kamer i videí účastníků demonstrace.

Začátkem loňského roku saská policie hlásila, že počet podezřelých z trestných činů činí
48 osob. Wolfgang Klein, mluvčí generální prokuratury v Drážďanech, nedávno
upřesnil, že jeho úřad zahájil 41 trestních řízení, z toho 22 vedlo k obžalobě,
ale jen deset z nich i k rozsudku. Ostatní byla zastavena z důvodu nedostatku
důkazů anebo malé závažnosti prokázaného činu. Klein neuvádí, zda soud
obžalované odsoudil, anebo zprostil viny.

Podle německého mediálního serveru MDR Sachsen bylo zatím nejvyšším uděleným
trestem odnětí svobody na rok a osm měsíců, údajně za těžké porušení veřejného
míru. Takto se v němčině nazývá účast na výtržnictví davu, během kterého dojde k
většímu poškození majetku anebo ublížení na zdraví. Jeden obžalovaný dostal
podmíněný trest odnětí svobody, další vyšli ze soudní síně s peněžitými tresty.
Zastaveno bylo například řízení proti místní ženě, která v době návštěvy německé
kancléřky u ohrožených uprchlíků ji před televizními kamerami častovala
sprostými nadávkami. Důvod je prostý: Angela Merkelová na ni nepodala trestní
oznámení.

Klein upozornil na to, že z důsledků zvýšeného počtu násilných skupinových útoků
ze strany neonacistů byl teprve po násilnostech v Heidenau zřízen specializovaný
policejní „Útvar na boj s ideologicky motivovanou kriminalitou“. Ten podle něho
nyní pomůže rozkrýt případné vazby podezřelých na extremistické skupiny anebo
umožnit propojení trestní řízení konkrétních podezřelých, kteří spáchali trestné
činy opakovaně na různých místech.

Problém nebyl „importován“

V loňském létě saská vláda, ale i starosta města Heidenau shodně tvrdili, že za
zvýšený počet výtržností neonacistů mohou „profesionální demonstranti“ ze zbytku
Německu, kteří jezdí po republice jen za účelem vyvolat střety. K výročí „Heidenau“
frakce Zelených v saském Zemském sněmu proto podala interpelaci např. s dotazem,
do jaké míry se na rasistických nepokojích podíleli obyvatelé Saska.

Z odpovědi
sněmu vyplývá, že více než 90 procent těch, kteří byli loni saskou policií
podezíráni ze spáchání trestních činů v souvislosti s neonacismem, pocházelo ze
Saska. Třeba zde podotknout, že v právním státě „být podezřelý“ neříká nic o
případné vině či nevině dotyčného. Významné v tomto kontextu je pouze, že saská
policie sama podezírala hlavně Sasy ze spáchání trestních činů během nepokojů
proti uprchlíkům.

Valentin Lippmann, poslanec a vnitropolitický mluvčí Zelených v saském sněmu, k
tomu řekl: „Kdo tvrdí, že Sasové jsou imunní vůči neonacismu, hluboce se mýlí.“
Z výsledků interpelace vyplývá, že z obcí, které získaly kvůli masovým útokům na
ubytovny smutnou popularitu, pochází relativně vysoký počet podezřelých, tak
např. z Heidenau a okolí 31 osob, což je ve srovnání s dalšími městy poměrně
vysoký počet. „Potenciální pachatelé se zřejmě cítili povzbuzeni silnými
rasistickými náladami v těchto městech a práh zábran k takovýmto činům byl
značně snížen.“

Kdo k uklidnění situace přispěl

Tvrdit, že je saská kriminální policie na rozdíl od české schopna a ochotna
podobné trestné činy stíhat, je ovšem jen pravda na půl. Ani v Sasku ani v
Čechách zatím nebyl nikdo trestně stíhán za organizování zmíněných násilných
střetů, ač je jasné, že někdo musel celou akci připravit profesionálně a
konspiračně tak, aby policie nebyla schopna jí už v zárodku zabránit. I proto
různé antifašistické organizace v Sasku nyní svolávají na první výročí loňských
událostí k demonstraci v Heidenau s názvem „Nezapomínáme. Zlomme mlčení na
saském venkově.“ Žádají od policie kompletní objasňování všech útoků na
uprchlíky.

To se vůbec nelíbí starostovi města. Jürgen Opitz z Křestanské demokratické
strany (CDU) se dnes už nechce vyjadřovat k loňským událostem z obav, že by
medializace výročí mohla znovu rozpoutat střety. Sám se tehdy snažil občany
svého města spojit a povzbudit je k toleranci. „Jsem starostou všech občanů v
Heidenau,“ vždy znovu zdůrazňoval. „Mým úkolem je tady být pro všechny, jak pro
ty, kteří to mají těžké, tak i pro ty, kteří mají problém si vytvořit názor.“
Proti rasistům se od začátku jasně vymezil. „Kdo žádá, aby byl zastaven proud
uprchlíků, chce ostnatý drát, a kdo o něj žádá, chce i příkaz střelby.“

Policie mu potom musela několik týdnů poskytnout profesionální ochranku. Nakonec
uspěl se svou koncepcí, a byl dokonce vyznamenán koalicí několika
lidsko-právních nadací nedotovanou „Saskou cenou pro demokracii“ v oblasti
samosprávy. Zmíněná ubytovna v jeho městě mezitím byla zrušena, její obyvatelé
přestěhováni do bytů. Město zase ovládl klid. Starostou městečka zůstává i
nadále člověk, který v něm koncem roku 1989 spoluzakládal „Nové fórum“,
východoněmecký ekvivalent k českému Občanskému fóru.

Opitz by to ovšem sotva dokázal sám. Podle Stefana Lockeho ze serveru německých
novin FAZ tehdy média málokdy referovala o tom, že se během krátké doby zapojily
stovky místních dobrovolníků do aktivní podpory uprchlíků, sbírali pro ně
hračky, oblečení i finanční prostředky, poskytovali výuku v němčině, věnovali se
dětem. „Dobrovolníci v městě vydrželi osm měsíců, rváči jen dva dny,“ píše Locke.
 

Následky fenoménu jménem Heidenau.

Dlouhodobě fenomén jménem Heidenau přispěl ke změně německé politiky v přístupu
k uprchlíkům. Německá vláda jím začátkem loňského září otevřela své hranice bez
ohledu na to, co na to řeknou vlády dalších členských státu Evropské unie.
Následně se statisíce občanů dobrovolně zapojily do integrace nových obyvatel
země. Zároveň vláda tlačí na vlastníky sociálních sítí, aby na nich sami
zamezili rasistickým příspěvkům.

Zatímco demonstrace proti uprchlíkům ubývají,
přibývají násilné útoky na uprchlíky a antifašisty, které kriminální policie
nyní ovšem často rázně stihá. Ubytovny slouží dnes už jen ke krátkodobému
ubytování uprchlíků. Mnohem rychleji bývají přestěhováni do sociálních bytů, aby
se zamezilo ghettoizaci a aby se zmenšil počet potenciálních terčů pro případné
útoky neonacistů.

Stanislaw Tillich, ministerský předseda spolkové země Saska, letos poprvé
přiznal, že jeho země má vážný „problém s pravicovým extremismem. A je větší,
než jsem tušil.“ Mnoho německých voličů se v poslední době přiklání k
populistické antisemitské a rasistické straně Alternativa pro Německo, i proto,
že politici typu Tillicha jejich postoje celý rok papouškovali.