Marian Daragiu & Marius Tudor: Jak zapojení do politiky proměnilo jednu vesnici
V Rumunsku jsou dnes Romové naprosto nedostatečně zastoupeni v politice a mnoho z nich se nachází v situaci, kdy přestali věřit v demokracii, což problémy této skupiny jen ještě více prohlubuje. Příběh komunity Filipeştii de Târg ukazuje, jak podobné systematické upírání práva volit může bránit lidem, aby se vyvíjeli, a jak ti, kdo jsou odhodláni se v tomto ohledu osvobodit, mohou změnit směr, kterým se ubírají, pro celé následující generace.
Filipeştii de Târg je komunitou čítající 7 700 obyvatel, kteří se usadili mezi pohádkovými městečky a zalesněnými kopci okresu Prahova v Rumunsku. Komunitu tvoří tři vesnice: Brătăşanca, Filipeştii de Târg a Mărginenii de Jos.
Třicet pět procent jejich obyvatel jsou Romové a až na pár výjimek všichni žijí ve vesnici Mărginenii de Jos.
Navzdory skutečnosti, že třetina jejich obyvatel jsou Romové, nebyl v Mărginenii de Jos až do 90. let nikdy zvolen jakožto místní radní žádný z Romů. To se změnilo až v roce 1996, kdy byl do úřadu zvolen mladý ropný inženýr Gheorghe Tudor (otec Mariuse, který je jedním z autorů článku). Byl jediným Romem mezi 14 dalšími radními z ne-romské populace.
Tudor začal téměř okamžitě pracovat na tom, aby odstranil propast, jež od sebe dělila znevýhodněnou romskou populaci a jejich lépe prosperující neromské sousedy. Upozornil místní radní na potřeby Romů a přesvědčil je, aby vyhradili peníze na lepší infrastrukturu, sociální služby a ekonomické příležitosti v romských oblastech. Svým romským druhům zase vysvětlil, jak to funguje v rámci místních správních orgánů, a přesvědčil je, že kdyby si do úřadu zvolili členy své vlastní etnické skupiny, úřady by se mohly více angažovat v jejich prospěch.
Jeho voliči si vyslechli, co se jim snaží říci, a v dalších volbách o čtyři roky později zvolili Tudora do oblastní rady, což byla pozice, která mu dávala větší možnost pozitivně měnit situaci romské komunity. V tu chvíli dosáhl bývalý inženýr jednoho z dlouhodobých cílů komunity: propojit romské obyvatele Filipeştii de Târg se zbytkem komunity tříkilometrovou asfaltovou silnicí.
Když potom romští obyvatelé obdivovali svou novou asfaltovou hlavní silnici, začali chápat, jak důležité je mít svou politickou reprezentaci a zvolit si své vlastní lidi do vlivných pozic. Uvědomili si, že pakliže bylo možné vyasfaltovat cestu mezi jejich vesnicí a zbytkem komunity, musí být také možné udělat to samé s ulicemi v rámci jejich vesnice, a brzy za to také začali lobovat.
Marné brblání na životní podmínky se změnilo ve zřetelné volání po změně. Skupiny místních obyvatel začaly navrhovat konkrétní projekty pro infrastrukturu a učit se, jak se zorganizovat.
Od té doby bývají ve Filipeştii de Târg zvolení kandidáti do úřadu v každém volebním období. Dnes má tato komunita nejméně šest romských zástupců v místní radě, z nichž všichni byli zvoleni ve vesnici Mărginenii de Jos.
Právě díky tomu má nyní romské obyvatelstvo přístup k městskému rozvodu zemního plynu a k elektrickému vedení, ale i možnost navštěvovat kostely, krásné školky a opravené školy. Nedávná jednání také zaručují, že v následujících šesti měsících bude mít každý občan Filipeştii de Târg – ze všech tří vesnic a nezávisle na jejich etnickém původu – přístup k pitné vodě z městského vodovodu, jakož i ke kvalitnějším cestám a do komunitního centra. Radnice města již ladí možnost čerpat půjčky z veřejných zdrojů schválené oblastní radou.
Romské obyvatelstvo dnes ve své zvolené místní radní věří. Mezi ním a úředníky, kteří jej zastupují, se vyvinul vztah založený na důvěře. V nedávné prezidentské volební kampani se romská komunita ve Filipeştii de Târg sešla se svými politickými zástupci, aby společně projednali možné důsledky této události. Jednalo se o diskusi, která by se ještě před pár lety zdála nepředstavitelná.
Hmatatelné úspěchy ohledně infrastruktury za poslední roky jsou pozoruhodné. Ještě působivější je ale možná růst komunity, která si je vědoma toho, jak je vnímána a na jakém místě si stojí v rámci celé společnosti.Gheorghe Tudor už po 14 letech není sám. Jeho sen o vůdčím postavení své komunity se stal skutečností.
Romové v Mărginenii de Jos uspěli bez evropských dotací a bez soukromých dárců. Uspěli kvůli svému vlastnímu úsilí a díky síle demokracie. Úspěch Mărginenii de Jos se neobjeví v nějaké úhledné dopadové studii nebo v hodnocení projektu – jde o příběh 20 let úsilí, odhodlání a nabývání moci.
