„Lidé tu jsou za pomoc velice vděční." Jak se žije Romům v osadě v ukrajinském Mukačevu

Když v únoru minulého roku Rusko napadlo Ukrajinu, Antonova rodina téměř okamžitě odjela do Čech, aby unikla nebezpečí, které jim v domovině hrozilo. V Praze měli to štěstí, že se mohli ubytovat u známých, kde nějakou dobu žili. S postupem času ale byla situace stále náročnější. „Když přijedete na návštěvu s celou rodinou, velkou, tak samozřejmě začínají vznikat problémy. Neměli jsme práci ani peníze. Měli jsme děti, které jsme potřebovali živit,“ přibližuje Anton. 

Přes známé se zanedlouho seznámili s naší organizací, která jim pomohla s ubytováním a dalšími základními potřebami. Pomohli jsme jim sehnat i práci. Když měli zaopatřené tyto základní potřeby, „bylo už líp“, jak říká pan Anton. Zároveň ale potvrdil, že situace u jiných Romů, kteří přijeli do Čech, byla daleko horší. Pokud v Praze neměli známé, u kterých se mohli ubytovat, byli nuceni přespávat na nádražích a neměli co jíst. Proto se jich mnoho na nebezpečnou Ukrajinu vrátilo.

„Hodně Romů mělo tu zkušenost, že byli špatně přijatí, protože nejsou ‚bílí‘ Ukrajinci, ale jsou romského původu. Většinou to byly ženy s dětmi, mužů bylo málo,“ vypráví Anton o přijetí ostatních Romů, kteří neměli takové štěstí jako jeho rodina. Sám se ale nakonec s rodinou na Ukrajinu vrátil. Situace tam však byla stále velmi špatná. 

Pomoc přímo v Mukačevu

„Lidé trpěli hlady, všechno se zdražilo, muži nemohli sehnat práci,“ odpovídá pan Anton na otázku, co bylo největším problémem po návratu domů. Absence zaměstnání, a tedy i výdělku, byla žalostná zejména proto, že většina romských rodin má hodně dětí a muži musí chodit do práce, aby je uživili. Antonův zeť se spojil s našimi pracovníky, aby zjistil, zda by nebyla možná i pomoc na Ukrajině, když bylo hodně Romů nuceno z Česka odjet zpátky. Po důkladném zhodnocení podmínek, v jakých Romové na Ukrajině žijí, se zástupci organizace v loni v srpnu rozhodli na Ukrajinu vydat. Mnoho romských uprchlíků, kterým jsme pomáhali v Česku, pochází stejně jako pan Anton a jeho rodina právě z Mukačeva.

Humanitární – v počátku zejména potravinová – pomoc, kterou Romodrom následně na místě zahájil, se zaměřila také na Romy v Zaričevu a Perečynu.  

„Lidé tu jsou za pomoc velice vděční. Potravinové balíčky, které dostáváme, nám vydrží na dva až tři týdny,“ přibližuje pan Anton. Jeho rodina patří k dalším sedmi stovkám rodin, kterým organizace pomohla. 

Situace na Ukrajině je pro obyvatele romských vesnic stále velmi nepříjemná, mnohdy se ocitají na pokraji svých sil, s potravinami zacházejí úsporně, i tak jim ale mnohdy dojdou. V současné době už naše organizace necílí pouze na humanitární pomoc, zaměřili jsme se i na další rozvojové aktivity. Mezi ně patří i vzdělávání – proto jsme v Mukačevu otevřeli integrační centrum pro všechny děti, které ještě nikdy nechodily do školy, aby se na ni mohly připravit. 

Jméno hlavního protagonisty je z důvodu jeho ochrany náhodně vybrané.

Komentář vyšel v časopise Romano voďi. Předplatné si můžete objednat na webu časopisu.