Nejprve mi to přišlo vtipné, ale pak mi došlo, že mluvím s americkou leteckou
společností a ta na téma rasové rovnoprávnosti nežertuje. „Vstup do země je
odmítnut komukoli, kdo vypadá jako hippie nebo cikán,“ odrecitovala mi imigrační
pravidla po telefonu paní z Continental Airlines, když jsem chtěla koupit
letenku na Kostariku.
Nejenom že je neobvyklé slyšet politicky nekorektní termín „cikán“ v
konverzaci s americkou firmou, ale zarazil mě i samotný obsah sdělení.
Kostarika, liberální země a nejstarší demokracie v Latinské Americe, pošle
kohokoli, kdo vypadá jako hippie nebo Rom, prvním letem zpátky domů?
„Takže celá etnická skupina nemůže do Kostariky?“ ptala jsem se ze
zvědavosti. Paní mi odpověděla klasickým způsobem zákaznických center: „Já jen
čtu, co je tu napsané. Continental neodpovídá za imigrační pravidla jiných
zemí.“ V Čechách by zřejmě ještě přihodila „Já jsem si to nevymyslela!“, ale
tady se pevně držela základního pravidla: se zákazníkem se nehádá, ani když nemá
pravdu, a zejména když klade debilní otázky.
Na webech jiných leteckých společností jsem našla něco podobného: Entry
refused to gypsies and to those with hippy appearance (Vstup zamítnut cikánům a
lidem s hippie vzhledem).
Vím, že Kostarika má k „lidem s hippie vzhledem“ hořkosladký vztah. Byli to
američtí hipíci, kteří první „objevili“ Kostariku, když hledali nekomerční azyl.
Dnes zde vlastní většinu turistických služeb, přes surfařské školy až po hotely.
Jenže nová vlna hipíků – těch s dredy a Bobem Marleyem na triku – se sem nehodí.
Polehávají zfetovaní na plážích a zastrašují movité ekoturisty živící místní
ekonomiku.
Dejme tomu. Ale co špatného na Kostarice provedli Romové?
Podle anglického slovníku je gypsy člen skupiny lidí s tmavou pletí a vlasy,
který mluví romsky a tradičně žije nomádským životem, živí se sezónní prací a
věštectvím. Na Kostarice si asi Romy představují podobně jako Evropané americké
indiány: zamrzlé někde v 18. století. Pravda ale je, že pár „tradičních cikánů“
jsem ve Střední Americe viděla. Nevím, co by na letišti v San Jose řekli na Roma
z Prahy, který má odbarvené vlasy, stálou práci, mluví česky, bydlí už třicet
let na stejném sídlišti a neumí věštit.
Jde jim o rasu, národnost nebo životní styl?
„Jak poznají, že je někdo hippie nebo cikán?“ zpovídala jsem dál paní z
Continentalu, která by se zřejmě kvůli svému vzhledu do Kostariky nedostala,
vzhledem k tomu, že zákaznický servis je pravděpodobně díky outsourcingu někde v
Indii.
Nedostalo se mi odpovědi, spíš nápovědy: „Je neobvyklé, aby někoho, kdo má u
sebe aspoň pět set dolarů v hotovosti a zpáteční letenku, poslali zpátky.“
