Kanadský antropolog odsouzen za zneužívání romských dívek z osad: Byl to výzkum, nebo zvrácenost? Případ se znovu otevírá

David Scheffel má české kořeny, a podle zdrojů z internetu je profesorem kulturní antropologie na Univerzitě Thompson Rivers v kanadském Kamloops.

Na Slovensko se zájmem o romské téma přijel Scheffel v 90. letech. V obci Svinia se kromě výzkumu angažoval i v rozvojovém projektu, který se věnoval získávání pracovních dovedností obyvatel romské komunity a zlepšení jejich bydlení. Komplexnější změnu se jemu a jeho kolegům v dané lokalitě dosáhnout nepodařilo. Samozřejmě i to je výsledek, který ukazuje, že změna v komunitách vyžaduje mnohem víc než dobrý úmysl a peníze. Scheffel o lokalitě napsal a vydal monografii (Svinia v černobílém, 2009). Nadále na východním Slovensku žil, v obci Velký Šariš si koupil nemovitost a pravděpodobně se věnoval výzkumům.

V roce 2017 se objevila podezření ze sexuálního zneužívání dětí a policie zahájila vyšetřování. Obhajoval se, že dělal antropologický výzkum na téma dětské sexuality (dětské prostituce) a celé jeho působení je podmíněno vědeckým bádáním.

Část období vyšetřování strávil ve vazbě, částečně i proto, že porušil zákaz přiblížení se k poškozeným a soud nařídil opětovnou vazbu, aby nemohl ovlivňovat svědky.

Okresní soud v Prešově v červnu 2019 vydal rozsudek, ve kterém Scheffela uznal vinným, že osoby mladší patnácti let jiným způsobem sexuálně zneužil, a takový čin spáchal závažnějším způsobem jednání – na více osobách. Rozsudek pak potvrdil i krajský soud a v souhrnu jej odsoudil k sedmi letům vězení. Z trestu si odpykal více než dvě třetiny a podmínečně byl propuštěn v srpnu 2023. Příběh ale v tomto bodě nekončí.

V lednu 2024 média informovala, že případ se opět pojednává u Okresního soudu v Prešově, přičemž dvě z poškozených dívek by měly vypovědět, že k žádnému zneužívání nedošlo a popřít své výpovědi z přípravného řízení i předchozích jednání soudů.

Samozřejmě případ doprovází i mediální zájem, do velké části vyvolaný i snahou žalovaného o vyvinění se. Ten se celou dobu odvolává na svůj vědecký výzkum a skutky popírá.

Případ sleduje odborná obec, ale i romští aktivisté, protože otevírá vícero rovin vnímání práce v romských komunitách a práce s Romy z marginalizovaného prostředí.

Výzkumné projekty jednotlivců z akademického a vysokoškolského prostředí zpravidla podléhají posouzení etických komisi a bývají součástí šířeji koncipovaných aktivit. Zpravidla jsou informace o nich veřejně dostupné nebo dostupné na požádání.

V případě Davida Scheffela není zřejmé, zda se výzkum realizuje s podporou jeho mateřské univerzity v Kanadě, zda prošel etickou komisí, zda jeho metodologie byla konzultována, ani jaký je cíl celého výzkumu. Stejně tak nevíme, zda je financován z veřejných zdrojů (a jakých), neboť z výpovědí u soudu vyplývá, že respondentům platil. Soud měl k dispozici odborný posudek, ten ale nedostatečně odpovídá na legitimní otázky odborné obce a případ vzbuzuje u mnoha výzkumníků pochybnosti (možná neoprávněně, ale není dost informací). Ke zneužívání dívek mělo docházet v domě odsouzeného, což on interpretuje jako rozhovory s respondentkami (pravděpodobně bez přítomnosti rodičů), toto je ve společenských vědách u nás pokládáno za nepřípustné. Soud odkazuje také na obrazový materiál, který z pochopitelných důvodů není veřejně přístupný, na kterém mají být dívky v choulostivých pózách, které soud vnímá jako hraničící s pornografií.

Druhý okruh otázek vyvolává zpochybňování svědků a poškozených, kdy dokonce z úst prominentního advokáta obžalovaného, Daniela Lipšice (dnes speciálního prokurátora) zaznívalo, že Romové lžou a proto jsou nedůvěryhodní. Podobně se vyjadřuje i odsouzený, což mu však nebránilo roky se do komunity vracet a věnovat se výzkumům.

To, že dvě ze svědkyň nyní své výpovědi vzaly zpět, je samostatným tématem tohoto případu. V přípravném řízení jejich výpovědi posuzovali soudem přizvaní znalci z oboru psychologie, kteří výpovědi poškozených a svědkyň pokládali za relevantní. Teprve soudní jednání odhalí věrohodnost vysvětlení svědkyň/poškozených diametrálně změnit výpovědi. Určitě se ale vystavují obvinění z křivého svědectví. Zároveň to vzbuzuje podezření, že si obžalovaný mohl jejich „nové svědectví“ koupit. Pokud by tomu tak bylo, byl by to projev absolutního morálního dna.

Jisté je pouze jedno, čím déle proces či spíše procesy trvají, tím více otazníků a propastí vzniká. Pokud se prokáže, že šlo o zneužívání pod rouškou „výzkumu“, ze strany pomáhajících profesí (terénních pracovníků, komunitních pracovníků asistentů zdraví ale i asistentů učitele) by mělo dojít ke zvýšení citlivosti k odhalování takového jednání. Není přece možné, aby ze strany sexuálních predátorů mohlo dlouhodobě docházet ke zneužívání bezbranných a nikdo si toho nevšiml a nezasáhl. Zároveň je to memento pro fakt, že ne každý, kdo do romských komunit chodí, chodí tam s čistým úmyslem a i ti, co se tváří jako přátelé, jsou vlastně lidé opovrhující obyvateli osad.

A pokud šlo o výzkum, metodologie a pravidla pro výzkumníky v romských osadách musí být jednoznačné a musí existovat i kontrolní mechanismy. A také každý výzkum by měl mít nějaké relevantní zdůvodnění. Neumím si představit, že by se výzkum sexuality nebo dětské prostituce realizoval například na dětském táboře. Rodiče by asi tyto „výzkumníky“ hnali holemi. U nás bohužel platí, že romské osady snesou ledacos.

Čím dříve se případ vyřeší, tím lépe, neboť natahování v tomto případě poškozuje všechny zúčastněné.