Jedenáct mrtvých ruských ochránců lidských práv připomíná výstava
Jedenáct tváří i osudů zavražděných občanů Ruské federace, kteří se zabývali prosazováním lidských práv, od dnešního večera představuje výstava Umlčené hlasy v prostorách Nové scény Národního divadla. Fotografie novinářek Anny Politkovské, Natalje Estěmirovové a dalších obětí tvrdé politické reality současného Ruska připravila na okraj konference Forum 2000 společnost Člověk v tísni dohromady s ruskou lidskoprávní organizací Memorial.
“Příběhy těchto lidí by bylo potřeba vyprávět především v Moskvě a dalších ruských městech,” řekl na vernisáži výstavy ČTK Alexandr Čerkasov z Memorialu. Praha je podle něj především evropské hlavní město, kde se našli lidé, ochotní se organizace výstavy ujmout. Dnes zahájená výstava má putovat i do dalších zemí.
V projevu při zahájení výstavy Čerkasov podotkl, že pro mnohé obyvatele Ruské federace by byl výběr uvedených osob zcela nepochopitelný. Jiní by do kategorie “politická vražda” zařadili i zabité šéfy místních vlád, vlivné byznysmeny či mafiány. Kritériem výběru pro organizátory tak podle něj byla především odhodlanost lidí, kteří na svou práci zaplatili životem, prosazovat vítězství práva a nenásilí.
Podle Čerkasova je seznam osob, o jejichž životním díle a drsném konci by výstava mohla vyprávět, ještě delší. “Příprava nebyla jednoduchá. Například antifašisté si moc záznamů nedělají a pokus získat nějaké podklady pro výstavu a stránky na webu se setkal s poněkud zvláštní reakcí. Ale to je jejich věc,” poznamenal Čerkasov. Mezi osobnostmi, o nichž výstava pojednává, je i antirasistický skinhead Ivan Chutorskij, který se staral o bezdomovce i ochranu protinacionalistických demonstrací. Zastřelen byl po několika neúspěšných útocích v loňském roce.
Nejznámějšími “tvářemi”, které na výstavě shlížejí na návštěvníky, je novinářka Anna Politkovská, zastřelená ve výtahu domu, kde žila v roce 2006. O tři roky později, už za vlády prezidenta Dmitrije Medveděva, zemřela Estěmirovová, její spolupracovnice z Memorialu. První ze zmiňovaných obětí je humanitární pracovník Viktor Popkov, zabitý v Čečensku v roce 2001, posledním je právě Chutorskij.
“Zatím pracujeme. Nejméně dvě rodiny našich spolupracovníků musely emigrovat, kvůli otevřeným hrozbám jejich zdraví a životům,” řekl Čerkasov. Podle něj však vyrůstá nová generace lidí, kteří se porušováním lidských práv například v Čečensku odmítají smířit. “Je jim třeba 25 a jezdí tam a snaží se i v tamní situaci pomáhat. Je to velmi těžké,” dodal aktivista.