Diplomat, první romský lékař i kandidát na Nobelovu cenu. Před deseti lety zemřel Ján Cibuľa

Ačkoliv na Slovensku vládl Tisův válečný režim s jeho „anticigánskou“ politikou, malý Ján do školy chodil. V roce 1951 maturoval na gymnáziu v Tisovci, o šest let později promoval na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě jako vůbec první Rom. 

Ještě jako studenta si ho v roce 1955 vybral režisér Dimitrij Plichta do filmu Upre Roma (Vpřed, Romové!). Cibuľa v něm ztvárnil postavu zdravotníka, který přesvědčoval obyvatelé osady, že očkování je ochrání před nakažlivou chorobou. Po tomto debutu v herecké kariéře více nepokračoval. 

Potkal se však s Antonem Facunou, který býval označovaný za „cigánského nacionalistu“, protože za komunismu tvrdil, že Romové jsou samostatná národnostní menšina. Facuna tehdy ještě studenta Cibuľu podnítil k tomu, aby svůj um a sílu vložil do zápasu za národnostní a občanská práva Romů. 

Podobně jako další Romové, mezi nimiž byla jediná žena – spisovatelka Elena Lacková, i Cibuľa navštěvoval diskusní večery v bytě Antona Facuny v Karadžičové ulici v Bratislavě. Stál při něm i během jeho opakovaných pokusů komunikovat s vládní mocí, všechny však ztroskotaly. 

Jejich se změnil v realitu až v roce 1968, kdy vznikl Svaz Cikánů-Romů. Jeho ustavujícího sjezdu v dubnu 1969 se však Cibuľa už nezúčastnil – emigroval do Rakouska. Ne však z politických důvodu, odešel za rodinou, která Československo opustila o rok dříve.

Anton Facuna na Jána v dopisech naléhal, ať spolu dokončí to, co začali, nikdy už se ale spolu nepotkali. Lékař Ján Cibuľa našel časem nový domov ve Švýcarsku a za hranicemi se neztratil.

Kromě hudebního sluchu měl i talent naučit se rychle jazyky. Ještě jako mladý doktor vypomáhal zdravotnictví v Německé demokratické republice, jelikož mnoho „východoněmeckých“ lékařů emigrovalo do „západního“ Německa. 

Cibuľa hovořil romsky, slovensky, německy, maďarsky i francouzsky a takto jazykově vybavený se v roce 1971 už jako nadějný funkcionář a diplomat aktivně zúčastnil prvního Světového kongresu Romů na londýnském předměstí Orpington.

Patřil mezi zakladatele Mezinárodní romské unie (IRU). Na druhém kongresu v Ženevě v roce 1978 stál už v jeho čele. O rok později byla IRU pod vedením Jána Cibuľy přijatá do sekce nevládních organizací při Organizaci spojených národů v New Yorku. 

V nejproduktivnějších letech se Cibuľa potkával s mnoha významnými politiky a diplomaty. To všechno při své lékařské praxi a rodině. Na třetím kogresu IRU v Göttingenu v roce 1981 se Cibuľa ze zdravotních, rodinných i profesních důvodů funkce předsedy vzdal. 

Součástí mezinárodního romského hnutí však jako kritický mentor zůstal, a to až do vysokého věku. Pohledem současníka je možné konstatovat, že následující kongresy romské unie už neměly tak mezinárodní ohlas a jejich předsedové už neměli charisma Jána Cibuľy. Baro raj – velký pán – se narodí jen vzácně. 

Švýcarský kanton Bern udělil Jánu Cibuľovi v roce 1985 prestižní Kulturní cenu za celoživotní dílo v prospěch Romů. Získal ji jako teprve druhý emigrant – po fyzikovi Albertu Einsteinovi. Za celoživotní úsilí o emancipaci Romů Cibuľu ocenila i organizace italských Romů a Sintů. V roce 2001 byl nominován na Nobelovu cenu míru. 

Po roce 1989 se několikrát vrátil do svého rodiště na Slovensku, během svých návštěv se setkával i s pražskými romisty. Ján Cibuľa zemřel v Bernu 18. srpna 2013.

Slovensko si na svého významného rodáka vzpomnělo až po jeho smrti. V roce 2016 získal Cibuľa speciální ocenění European Roma Spirit Award od Asociace pro kulturu, vzdělávání a komunikaci. O čtyři roky později mu prezidentka Zuzana Čaputová udělila in memoriam Řád bílého dvojkříže I. třídy.