České velvyslanectví v Itálii se snaží zabránit zneužití jména Jana Palacha
České velvyslanectví v Itálii je v kontaktu s vedením provincie Verona a snaží se zamezit zneužívání jména Jana Palacha v souvislosti s připravovaným koncertem kapel spojovaných s krajní pravicí. Na twitteru to dnes oznámilo ministerstvo zahraničí. Koncert by se měl konat 19. ledna pod záštitou provincie Verona.
Na českou ambasádu v Římě se kvůli koncertu obrátila řada českých občanů a organizací. “Velvyslanectví ČR dané záležitosti věnuje velkou pozornost a je v kontaktu s předsedou provincie Verona s cílem zamezit zneužívání jména Jana Palacha v nepřijatelném kontextu,” uvedlo velvyslanectví.
Zastupitelský úřad v Římě uvedl, že Palach je symbolem hlubokého mravního étosu a také symbolem politických změn v roce 1989, které do tehdejšího Československa vrátily demokracii. “Vzhledem k blížícímu se 50. výročí jeho smrti a vzpomínkovými a diskusními akcemi, které se v této souvislosti budou konat v Itálii, apeluje velvyslanectví ČR na respekt k památce Jana Palacha a k jeho mravnímu poselství,” uvedla ambasáda.
Informace o koncertu, na němž mají podle listu La Repubblica zahrát skupiny oblíbené mezi stoupenci italské krajní pravice, vyvolala již na přelomu roku nesouhlas některých českých či italských politiků. Italští neofašisté si podle deníku již delší dobu snaží přivlastnit odkaz Čecha, který se před 50 lety upálil na protest proti okupaci tehdejšího Československa sovětskými vojsky.
Bělohradský: Italská krajní pravice adoptovala Palachův čin ihned
Koncert italských neofašistických skupin, který se má konat pod záštitou místních úřadů 19. ledna ve Veroně na památku Jana Palacha, vyvolal kromě protestů na italské i české straně také otázku, jak je možné, že člověka, jenž se upálil na protest proti sovětské okupaci, používá jako symbol krajní pravice. Podle filosofa a sociologa Václava Bělohradského, který v Itálii žil padesát let, má italská radikální pravice Palacha za symbol od samého počátku. Poslední kapitolou je pak užívání Palacha jako symbolu boje za národní svrchovanost, myslí si Bělohradský. Italský novinář Paolo Berizzi, který jako první na koncert ve Veroně upozornil, řekl, že překrucování symbolů je typické mimo jiné i pro krajně pravicovou organizaci CasaPound Italia (CPI), hlavní sílu nynější neofašistické scény.
“Já jsem to tehdy zažil na univerzitě (v Janově) v 70. letech,” popisuje Bělohradský reakci Italů na sebeupálení českého studenta. Levice nemohla podle něj tento čin přijmout, protože chtěla vést mezinárodní dialog s komunismem, tedy i s Rusy, a gesto českého studenta znamenalo “uzavření politického pole pro dialog, odmítnutí politiky jako dialogu a především odmítnutí spolupráce uvnitř tábora, v který italská levice věřila”, říká Bělohradský.
“Navíc připočítejte odpor katolické církve – Itálie je katolická země a tam je takový typ boje velmi nepopulární. Sebeupálení není pro katolíky legitimní forma protestu… Ale fašistům nebo radikální pravici se to líbilo. Oni pohrdali politikou. Nechtěli dialog, chtěli bojovat. Oni chodili na komunistické demonstrace a nechávali se tam ztlouct,” dodává Bělohradský k radikalizované atmosféře v Itálii přelomu 60. a 70. let.
Připomíná, že důležitým aspektem sympatie k Palachovu činu byla nedůvěra krajní pravice k “demokratickým metodám”, zejména k dialogu a diskuzi. Pravicoví radikálové odmítali pragmatickou politiku a v Palachově skutku, v přijetí smrti, viděli nástroj politického boje.
Důležitý byl také kontext americké války ve Vietnamu. “Levice se organizovala kolem protestů proti Vietnamu a najednou tu někdo použije ten samý protest proti komunismu, tak to se pravici strašně líbilo. Takže na studentských schůzích, jakmile někdo začal mluvit o Vietnamu, hned se ozvala pravice, proč nemluvíme o Československu, o Palachoví,” připomíná Bělohradský.
“Všichni protestují proti kapitalismu, nikdo proti komunismu, když někdo (Palach) protestuje proti komunismu, tak prostředky, které se používají ve Vietnamu (sebeupalování vietnamských mnichů), což ukazuje, že tak jako vy (levice) vnímáte Američany, tak oni (Čechoslováci) vnímají Sovětský svaz, což dokazuje že my, my fašisti, máme pravdu,” vysvětluje Bělohradský logiku tehdejší krajní pravice.
I sbírku na první Palachův pomník v Římě, který byl odhalen v lednu 1970, zorganizoval pravicový deník Il Tempo. “Levice činu Palacha nerozuměla. Pro levici to bylo něco, co nebylo v jejich řeči, v jejich kódu, patří to spíše do těch protiamerických protestů. Protože se to znalo z Vietnamu,” rozvádí Bělohradský.
V současné době Palachův čin a jeho symbolika rezonuje ve sporu stoupenců svrchovanosti a globalistů. “Pro ně (italskou krajní pravici) z Palacha zůstává to nevyslyšené. Tudíž apel na národní svrchovanost, na úctu k národu,” uzavírá Bělohradský.
Jiný výklad, který vychází z nynější strategie italské krajní pravice, poskytl médiím Paolo Berizzi, novinář listu La Repubblica a autor knihy Nazi Italia. “Jedná se o jeden z mnoha pokusů krajní pravice přivlastnit si symboly, které jim nepatří. Tato strategie není ničím novým. Fašisté si přivlastňováním symbolů, osobností a témat ‘levice’ vytvářejí podmínky k tomu, aby byli přijímáni jako ‘dobří fašisté’. Je to technika zejména CPI, ti to dělají neustále,” uvedl Berizzi.
“Chtějí tím získat prostor ve veřejné debatě a politický kredit. Tato technika vede ke zjevným paradoxům: například lídr CPI Simone Di Stefano říká : ‘Jsme dědici fašismu, ale vzhledem k tomu, že občanská válka v Itálii skončila už před 80 lety, soustředíme se na budoucnost naší země a naším společným bodem je ústava.’ Škoda jen, že základ italské ústavy je protifašistický,” dodal.
Podobně to vidí i česko-italský novinář Andreas Pieralli. “Jde o to, že už delší dobu se v Evropě krajní pravice snaží legitimizovat sama sebe tím, že už nesází jen na své tradiční idoly, které jsou většinou společensky nepřijatelné, ale snaží se ‘napojit’ na známé osobnosti, které se ve společnosti těší uznání.”
