Frank Meeink byl dříve neonacista, nyní přednáší studentům o rasové snášenlivosti

Jako mladistvý byl Frank Meeink jedním z nejznámějších členů gangu hnutí skinhead v zemi. Měl svoji vlastní veřejnou talk show s názvem Říše, objevoval se v médiích na stanici Nightline jako zastánce neonacistických témat a pravidelně též nabíral členy do svého gangu ve čtvrti Jižní Filadelfie.

V osmnácti Meeink strávil několik let ve vězení za únos jednoho muže a surové zbití dalšího. Za dobu, kdy pobýval ve vězení, se Meeink setkal s různými lidmi odlišných etnických a rasových původů a začal přehodnocovat svoje vlastní rasistické přesvědčení. Jak se zmiňuje Dave Daviesovi, jeho názorový přerod se upevnil po bombovém útoku v Oklahomě, když viděl kultovní foto hasiče nesoucího mrtvé děvče v náručí.

„Cítil jsem se tak odporně. Během mého života, i tehdy, když jsem byl potetovaný a měl jsem touhu stát se skinheadem, jsem se si říkal, že jsem špatný navenek, ale uvnitř jsem se cítil dobře,“ vysvětluje. „A ten den se to změnilo. Cítil jsem se docela dobře navenek, ale v nitru jsem na tom byl příšerně. S nikým jsem si nemohl promluvit, takže jsem šel na FBI a pověděl jsem jim můj příběh. Řekl jsem jim – O nikom nemám žádné informace, ale chci s vámi sdílet, jaké to je. Samozřejmě chtěli naslouchat, protože bombový útok v Oklahomě se opravdu stalo.“

FBI doporučilo, ať Meeink kontaktuje Spolek proti ublížení, což také udělal. Nyní pravidelně přednáší studentům o rasové různosti a snášenlivosti jménem této organizace. Napsal také paměti o své minulosti s názvem Životopis měnícího se skinheada.

Meeink uznává, že od té doby, co odešel, největší změna v hnutí skinhead spočívá v zjednodušení výměny informací. Členové mohou šířit své zprávy a vzájemně lépe komunikovat.

„Za časů, kdy jsem se angažoval, jsme se navzájem kontaktovali díky P.O.Box číslům a ne přes web,“ říká. „Věřím, že kvůli internetu to vypadá, že čísla jsou větší než ve skutečnosti. Je zapotřebí mít na paměti, že toto je zavádějící. Někdy jde o zmatené děti, které jen nevědí co dělat. Avšak za předpokladu, že se vaše děti dívají na tyto stránky častěji, a nejedná se o žádný průzkum, musíte zakročit a položit správné dotazy.“

Hlavní body interview

O čtvrti, kde Meeink vyrůstal, v Jižní Filadelfii

„Jste vychováni takovým způsobem, že víte, že nemáte chodit do jiných čtvrtí. To je předáváno z generace na generaci Irů v okolí. Já pocházím z místa, které mělo slušné prostředí. Jsme velice hrdí na to, že jsme Irové. Pyšní na to, že jsme dělnická třída. Ale byla to také drsná čtvrť. Mnoho drog a alkohol. Rozhodnutí se dělala v katolickém kostele nebo v baru.“

O tom, jak navštěvování Afro-americké školy ovlivnilo jeho pozdější rasovou nenávist

„Ta škola byla začátek. Vyrůstání v Jižní Filadelfii, kde jsme měli tu naši irskou hrdost. V podstatě jsem nikdy nepohlížel na lidi jiné rasy jako na něco méněcenného, protože většina dětí, i většina potyček byla mezi irskými dětmi. Všichni jsme se znali. Takže to nebylo o tom, že se nenávidíme. Bylo to jen jako my a oni. Jenže pak když jsem vyšel ven, zjistil jsem, že ´my´ je velmi malé a ´oni´ jsou v přesile. A nebylo nikoho, kdo by mi pomohl. A tam to myslím celé začalo.“

O tom, jak se začít angažovat v neonacistických aktivitách

„Jel jsem do Lancasteru. Přijel jsem a někteří členové mé rodiny, sestra mojí matky, moje teta a můj strýc se tam přestěhovali se svými dětmi. Já a všichni mí bratranci a sestřenice jsme si byli velice blízcí. Můj bratranec, který bydlel v okolí Lancasteru měl moc rád punk rock a také dělal skateboarding. Nemohl jsem se dočkat, až za ním přijedu a budu tam bydlet celé léto. To bylo přesně to léto, kdy jsem právě vychodil školu. Takže jsem přijel, a zjistil jsem, že není ani rocker ani skejťák. Stal se z něj skinhead. A v jeho pokoji byla vlajka s hákovým křížem a příběhy o Hitlerovi a o skinheadech. Znal jsem skinheady, ale nevěděl jsem zatím nic o jejich mínění. Byl to on, kdo mě do toho zasvětil. Povídá mi, víš, to je tak. A pak každý večer, všichni tito další skinheadi ho přicházeli navštěvovat, popíjet a poslouchat muziku. Vždycky mi dali pár piv. Já byl ten mladý ve skupině. Víte, všem bylo 15,16, 17 a já k nim vzhlížel. Dali mi to pivo a začali mluvit o multirasové společnosti a jak nikdy nebude fungovat. Nyní musím uznat, že nemám vůbec ponětí, co toto znamená.“

O ideologii neonacistického hnutí

„Když se oháněli těmito velkými slovy, jako multirasový a multirasová společnost, neměl jsem potuchu, co to znamenalo. Když jsem se zeptal, odpověděli, že je to o nesnášenlivosti černochů a bělochů a pak už jsem chápal, o čem mluví. Sedíme spolu a oni se ptali – Aha, ty jsi chodil do školy ve Filadelfii. Jaké to bylo? Oni nikdy opravdu nebyli v tomto městě, takže se mě vyptávali, a já jim říkal, že to bylo hrozné. Nesnášel jsem to, bylo to peklo. A z mého úhlu pohledu, když se na to zpětně podívám, tak to bylo vlastně příjemné cítit, že se o vás někdo zajímá. Někdo je zvědavý, jaký je můj život, jak se mám, jaká je moje škola. Protože moji rodiče se mě na toto nikdy neptali, nikdy se mě nezeptali – Jak bylo dnes ve škole? Co jsi se naučil?“

O médiích a vystoupeních jako skinhead

„Dělal jsem hodně národních televizních show. Jako například s Tedem Koppelem a jinými zpravodajskými relacemi, takže jsem byl v podstatě známý. A najednou se to stalo, když někdo řekl – Ty jsi tvář našeho hnutí. Pracoval jsem na televizní show. Líbil jsem se jim, protože jsem vypadal jako blázen, takže mě chtěli do dalších show. Víte, hákový kříž na krku mladého kluka svým způsobem dobře prodává TV show, takže jsem dělal pár těch spotů a stal se slavným. A pak když jsem se přestěhoval do Illinois jsem se snažil nastartovat další, a tak jsem dostal vlastní kabelovou show a pojmenoval ji Říše, jako Hitlerova Říše a Třetí říše. Začal jsem s vystoupením o tom, jaké to je být skinhead. Všichni si mě pamatovali z téhle talk show a od toho se to pak odvíjelo dál. Co jsem dělal, abych nabíral děti z této show, víte co, bylo to jednoduché, vysvětlil jsem, o co se zajímám a média se toho hned chytla.“

O trestném činu, který ho přivedl do vězení

„Byl tam ten levicový skinhead, který s námi chodil ven ve Springfieldu v Illinois. Byl jediný.
On, já a můj spolubydlící jsme se pohádali. Můj spolubydlící ho neměl rád. Já ho neměl rád, a nejvíc jsem nesnášel jeho politické přesvědčení. Takže jsem mu řekl – Přijď k nám na vánoční párty na Vánoce. A když přišel, nebyl žádný večírek. Čekali jsme tam na něj jen já a můj spolubydlící. Unesli jsme ho a hodiny jsme bili toto lidské stvoření. Natočili jsme to jako vtip. A to bylo to, co nás nakonec dostalo do vězení.“

O tom, jak opustil hnutí skinhead

„Došlo mi to už ve vězení, možná bych měl začít pohlížet na věci jinak. Ale vždycky jsem myslel, že je to můj smysl života. Kdyby Bůh býval nebyl chtěl, abych se stal árijským křesťanským vojákem, nebyl bych v této situaci. Takže jsem se pořád snažil říci, že i když se děje něco nepříjemného, musím vydržet, protože toto je, kam patřím. Toto je můj tým. Ale sedím takhle ve vlaku a povídám si s jedním černochem. Jen tak si ke mně přisedne a ptá se, jestli jsem byl v base. Všimnul si všech mých tetování. Začali jsem si povídat o životě ve vězení, jak udělat, aby vám věci prošly. Jak něco nepozorovaně ukrást od hlídačů, jako třeba jídlo. Jen takové vězeňské řeči jsme vedli. Pak vystoupil a říká mi, jsi fakt sympaťák, a to se stalo ve vlaku, kterým jsem jel na sraz skinheadů, který se konal ten večer. A to jsou všechno staří rekruti z Filadelfie, které jsem do toho navezl já. Sedím na tom večírku a koukám, jak nějaký chlápek hlásá, že Italové nejsou bílí. A já jsem vlastně poloviční Ital, poloviční Ir. On neví, že půlka z nás, z filadelfské skupiny, jsme napůl Italové. Tak mu říkám, hele kámo, jsem napůl Ital, co si o tom myslíš. A on na to, no dobře. A celá párty se zastaví. Postupně se pak zase lidi rozhovoří a já říkám – A co moje dcera? Moje dcera je asi ze 75 % Italka. Vy říkáte, že není bílá?
A on na to – Ne to není! Já jsem ho hrozně tehdy zbil, a když jsem ze sebe všechny setřásl, tak jsem řekl – Jdu odsud pryč! A pak jsem šel na vlak a odjel domů, trochu jsem pil. Pamatuji se, jak jsem vzhlédl k Bohu a řekl – Bože, možná, že je něco špatně. Možná, že máš pravdu. Možná, že ohledně toho problému s černochama, asiatama a latinoameričanama, možná, že jsme si všichni rovni.“

Úryvek z knihy Autobiography of a Recovering Skinhead, jejímž autorem je Frank Meeink zde.