Bojovník proti totalitě, německý prezident Joachim Gauck, k nám přijede na návštěvu
Dvaasedmdesátiletý Joachim Gauck je prvním prezidentem Spolkové republiky
Německo, jenž pochází z někdejší NDR, a rovněž prvním nestraníkem v této funkci.
Už před svým zvolením letos v březnu se Gauck těšil respektu veřejnosti, který
si vysloužil coby dlouholetý zmocněnec pro dokumenty tajné komunistické policie
Stasi.
Tuto středu přijede spolkový prezident Gauck na svoji první státní
návštěvu České republiky.
Luteránský duchovní Gauck se o prezidentskou funkci ucházel už v červnu 2010.
Díky podpoře opozičních sociálních demokratů a Zelených tehdy řádně potrápil
vládního kandidáta Christiana Wulffa, jemuž podlehl až ve třetím kole volby.
Wulffovo vítězství však kancléřce Angele Merkelové (CDU) brzy zhořklo. Wulff
totiž letos v únoru rezignoval kvůli podezření, že ještě jako ministerský
předseda Dolního Saska zneužil svého postavení k osobnímu prospěchu.
V půlce března proto němečtí zákonodárci zasedli k nové volbě hlavy státu, do
níž už šel Gauck jako jasný favorit. Kromě SPD a Zelených jej totiž podpořili
také vládní Svobodní a po jistém váhání i kancléřčini křesťanští demokraté.
Ve své inaugurační řeči Gauck důrazně odsoudil neonacismus v Německu i další
projevy extremismu a fanatismu. V projevu před oběma komorami německého
parlamentu rovněž apeloval na politiky a občany, aby se navzájem neodcizovali.
Podle očekávání neopomenul zmínit ani své tradiční téma svobody a zdůraznil, že
Německo má být sociálně spravedlivým státem.
Čtvrt roku po svém zvolení zaslal prezident Gauck svému českému protějšku
Václavu Klausovi dopis k letošnímu 70. výročí vypálení Lidic a Ležáků nacisty.
Gauck v něm mimo jiné uvedl, že Německo si je vědomo historické odpovědnosti za
tyto masakry a že sdílí bolest nad oběťmi.
Joachim Gauck se narodil 24. ledna 1940 v severoněmeckém Rostocku. Hansovní
město ležící na pobřeží Baltu se po válce stalo součástí východního Německa.
Tato skutečnost počátkem 50. let tragicky poznamenala osud Gauckovy rodiny. Jeho
otec byl tehdy odvlečen do sibiřského gulagu, v němž strávil čtyři roky. V roce
1965 dokončil Gauck studium teologie a začal působit jako evangelický pastor v
Meklenbursku.
Když se na podzim 1989 začal hroutit Honeckerův komunistický režim, zapojil
se Gauck do organizování protirežimních demonstrací ve svém rodném městě. Stál
rovněž u zrodu rostocké pobočky Nového fóra, které zastřešovalo činnost
opozičních skupin v NDR a později se přejmenovalo na Spojenectví 90.
Na jaře roku 1990 byl Gauck zvolen poslancem historicky posledního
východoněmeckého parlamentu. Stal se předsedou zvláštního výboru parlamentu pro
dohled nad rozpuštěním ministerstva státní bezpečnosti a v říjnu byl jmenován
zvláštním zmocněncem vlády pro osobní svazky Stasi.
Koncem roku 1991 se Gauck ujal vedení nově zformovaného úřadu Spolkového
zmocněnce pro dokumenty ministerstva státní bezpečnosti bývalé NDR. Tato
instituce, jež byla první svého druhu v bývalém sovětském bloku, se stala
symbolem vůle zúčtovat s komunistickou minulostí. Hlavou úřadu, jemuž se běžně
přezdívalo "Gauckův", byl do října 2000. Tehdy mu vypršelo druhé funkční období
a podle zákona se již nemohl o funkci znovu ucházet.
Po svém odchodu se Gauck věnoval hlavně přednáškové činnosti a několik let
působil ve vedení Evropského monitorovacího střediska pro rasismus a xenofobii (EUMC).
Před čtyřmi lety se spolu s českým exprezidentem Václavem Havlem a dalšími
osobnostmi stal jedním ze zakládajících signatářů Pražské deklarace, vyzývající
parlamenty, aby zákonem uznaly zločiny komunismu za zločiny proti lidskosti.
V pořadí 11. prezident Spolkové republiky Německo Joachim Gauck je ženatý a
má čtyři děti. Se svou manželkou Gerhild nicméně nežije už od roku 1991, ačkoliv
manželství nebylo nikdy formálně rozvedeno. V posledních letech udržuje blízký
vztah s o 20 let mladší novinářkou Danielou Schadtovou.
Českou republiku navštívil Gauck jako soukromá osoba již několikrát.
Například v únoru 2010 se v Praze účastnil mezinárodní konference o zločinech
komunismu a o devět let dříve byl jedním z delegátů setkání Forum 2000.
