AP: Peking se chystá na příliv zahraničních návštěvníků

Během několika dní se statisíce návštěvníků z více než stovky zemí světa
nahrnou do čínského hlavního města, kde v některých čtvrtích je stále nečínská
tvář raritou. Olympiáda v Pekingu, která začíná v pátek 8. srpna, bude největším
přílivem cizinců od mongolské invaze a svým způsobem i sociálním experimentem
pro zemi, jejíž populace je převážně jednobarevná, napsala agentura AP.

Více než 90 procent obyvatel Číny jsou etničtí Chanové a ani mnohé z čínských
menšin nemají radikálně odlišný vzhled či rysy. "Bude to kulturní výzva. Cizinci
budou objevovat Čínu a Číňané se dozvědí víc o cizincích," říká s úsměvem
šedesátiletý švec Liou I-jüan.

Čínské reakce na turisty a více než 1,1 milionu cizinců, kteří žijí v
sedmnáctimilionovém Pekingu, jsou různé. Někteří lidé jsou vůči nim neteční,
jiní obezřetní a další čistě jen zvědaví. Na kolemjdoucího cizince občas někdo
anglicky křikne: "Hello!". Blond vlasy nebo tmavá pleť dokážou srotit davy na
náměstí Tchien-an-men, které je vždy plné turistů z ciziny i ostatních částí
Číny. Občas někdo poprosí, jestli by si cizince nemohl vyfotit, někdy ve
společnosti čínského dítěte.

"Rozhodně si všímám, že se na mě lidi dívají. Nikdy to neberu zle," říká Ryan
Horne, štíhlý černoch původem z Los Angeles, který vede bar v pekingské čtvrti
San-li-tchun. "Spousta věcí, které se týkají rasy, se v Číně automaticky rychle
odsuzuje jako rasismus. Ale já to tak necítím. Člověk je tu mezi velmi homogenní
populací, která byla okolnímu světu nesmírně uzavřená," dodává pětadvacetiletý
Horne, který se do Pekingu přistěhoval za prací před šesti měsíci. "Jsou zvědaví
na všechno, co je jiné než oni."

Čínská vláda udělala, co bylo v jejích silách, aby pro odhadovaného půl milionu
zahraničních návštěvníků olympiády připravila přívětivé a k odlišnosti kultur
vnímavé přijetí. Pět olympijských maskotů má jména, která – napíší-li se za
sebou – znamenají: "Peking vás vítá." V čínském hlavním městě byly rozvěšeny
plakátky s radami, jak jednat s cizinci, které mimo jiné uvádějí, že by se
Číňané neměli ptát na věk návštěvníků nebo na jejich plat. Linky pomoci byly
posíleny o zaměstnance ovládající cizí jazyky.

Ačkoli si Číňané po staletí postupně zvykali přijímat cizince a jejich vlivy,
občas vyvře na povrch nacionalismus a xenofobie. V posledních letech byl Peking
a další čínská města dějištěm protijaponských protestů, jejichž příčinou byly
nezhojené rány z dob druhé světové války. Francie si vysloužila demonstrace za
poznámky o Tibetu a olympiádě. A před časem vzbudil pozornost případ pekingského
barmana, který se novinářům svěřil, že po něm policie chtěla slib, že během
olympiády nebude nalévat Mongolům.

Číňané si na cizince postupně zvykají a západní i blízkovýchodní kultura má v
Číně čím dál tím větší vliv, říká Barry Sautman, hongkongský profesor
sociologie. "Stereotypy kolem cizinců přetrvávají výjimečné, ale cizinci už
rozhodně nejsou považováni za divné nebo podezřelé," dodává.

Průmyslové město Kuang-čou v jižní Číně je domovem jedné z největších afrických
populací v Asii. Místní čtvrť Chung-čchiao si díky přítomnosti Afričanů od
taxikářů vysloužila přezdívku Čokoládové město a dokazuje, kolik frustrace může
každodenní život některým cizincům v Číně přinášet. Ve čtvrti je posílená
přítomnost policie. Modré policejní nápisy na budovách hlásají: "Vstupujete do
oblasti, která je pod čtyřiadvacetihodinovým policejním dohledem." Mnozí
Afričané si stěžují, že je pro ně těžké sehnat taxi, protože se taxikáři bojí,
že jim nezaplatí.

"Ve špičce mám velký problém chytit taxík," říká Joseph, obchodník z Ghany,
který se bojí uvést své příjmení, aby neměl problémy s čínskými úřady. "Když
stojím na kraji silnice se zvednutou rukou a o kus dál čeká na taxík Číňan, tak
mě taxikář mine a naloží jeho," říká. "Občas se rozeběhnu, naskočím do taxíku
spolu s ním a říkám: ‘Okej, tak pojedem spolu.’ V tu chvíli ale Číňan obvykle
vystoupí," dodává.

Joseph obchoduje v Číně už šest let a naučil se vést jednání jak v
mandarínštině, která je oficiálním jazykem, tak v kantonské čínštině, kterou se
v oblasti Kuang-čou nejvíce mluví. "Podnikání jde dobře," říká. "Jen se musíte
naučit, jak se to tady dělá."

Kuan Ťien, čínský profesor sociologie, říká, že Číňané mají tendenci sklouzávat
do stereotypů podle toho, z jaké země cizinci pocházejí, a ne podle jejich barvy
kůže. "Například že Američané jsou přátelští a nesobečtí, Japonci tvrdě pracují,
ale jsou skrblíci, Němci jsou neústupní, ale dochvilní. Tyto stereotypy se
postupně vytvořily v minulosti, ale časem se mohou měnit," vysvětluje.

Během olympiády jsou Číňané připraveni uvítat zahraniční návštěvníky v duchu
tradice, která klade důraz na pohostinnost. Mnozí ale doufají i v materiální
prospěch. "Je skvělé, že přijedou cizinci!" raduje se Čao Čchiou-chaj, majitel
obchodu s potravinami v pekingské komerční čtvrti. "Už jsem se anglicky naučil,
jak se řekne zelený čaj, pivo a kokakola," chlubí se. "A taky tu nejdůležitější
větu," dodává rychle. "Jak vám mohu pomoci?"