Jedna z nejznámějších obětí holokaustu, Anne Franková, by se dnes mohla dožít devadesáti let
Deník Anne Frankové se stal jedním ze symbolů tragického osudu milionů lidí
židovského původu, pronásledovaných a zavražděných nacisty za druhé světové
války. Židovská dívka původem z Německa jej začala psát ve 13 letech v úkrytu v
Amsterodamu, poslední zápis je z 1. srpna 1944. Pak byl úkryt prozrazen a ani ne
šestnáctiletá Anne zahynula 12. března 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen,
který o pouhý měsíc později osvobodila britská armáda. Franková se narodila před
90 lety, 12. června 1929, ve Frankfurtu nad Mohanem.
Deník byl pro Anne niterným důvěrníkem jejího dospívání, strachu a plíživých
nenávistí ovládajících dny v uzavřeném prostoru. Kniha vyšla poprvé v roce 1947
(česky prvně v 1956) a stala se literární událostí. Byla přeložena do více než
55 jazyků, prodalo se jí na 25 milionů výtisků a inspirovala řadu her a filmů.
Dům na amsterdamské ulici Prinsengracht, kde se Anne s rodinou ukrývala,
navštíví ročně kolem 800.000 lidí.
Oceňován je literární talent mladičké dívky a její výstižné vykreslení
nelidskosti holokaustu. Například pozdější jihoafrický prezident Nelson Mandela
z deníku čerpal při svém dlouholetém věznění sílu žít dál, Václav Havel řekl v
roce 1994, že "odkaz Anne Frankové je stále živý", americký spisovatel Philip
Roth ji nazval "ztracenou dcerkou Franze Kafky". Podle bývalého amerického
prezidenta Johna Kennedyho je její deník "jednou z nejnaléhavějších obhajob
lidské důstojnosti" a ruský spisovatel Ilja Erenburg o ní napsal: "Za šest
milionů mrtvých Židů mluví jeden hlas – nikoli hlas mudrce či básníka, ale hlas
obyčejné mladé dívky."
Anne se narodila v židovské rodině bankovního úředníka Otty Franka. Když jí
byly čtyři roky, k moci se dostal Adolf Hitler a čtyřčlenná rodina (Anne měla
ještě starší sestru Margot) uprchla do Nizozemska.
"Od května to s dobrými časy začalo jít z kopce: nejdřív válka, potom
kapitulace a vpád Němců a pro nás Židy nastala bída," popisuje Anne okupaci
Nizozemska Německem v květnu 1940. Úkryt v zadním traktu amsterdamského domu, ve
kterém sídlila firma Opekta založená Ottou Frankem, budovali její prozíraví
rodiče více než rok. Anne dostala zápisník 12. června 1942 a poté, co hrozba
transportů začala být aktuální, se rodina Frankových 6. července 1942 do úkrytu
přestěhovala. V izolaci prožila více než dva roky, později se k nim připojila i
rodina bývalého Frankova obchodního partnera a jeden židovský zubař – dohromady
osm lidí.
V srpnu 1944, když byl úkryt prozrazen, byli jeho obyvatelé transportováni do
koncentračních táborů a stejný osud potkal i dva muže, kteří štvancům pomáhali.
Až na otce Anny všichni lidé z úkrytu zahynuli. Anne a Margot byly poslány do
Bergen-Belsenu, kde v březnu 1945 krátce po sobě zemřely na tyfus. Zatčení vedl
policista Karl Silberbauer a jeho pomocníci od nizozemské policie. Spravedlnosti
alespoň částečně učinil zadost lovec nacistů Simon Wiesenthal, s jehož pomocí
byl Silberbauer v 60. letech zadržen.
Podle rakouské spisovatelky Melissy Müllerové, autorky jednoho z životopisů
Anny, ukrývané Židy nacistům prozradila uklízečka z domu na Prinsengracht.
Britská spisovatelka Carol Leeová zase tvrdí, že to byl jeden z bývalých
obchodních partnerů Otty Franka. Muzeum, které se věnuje odkazu jedné z
nejznámějších obětí holokaustu, ale v roce 2016 uvedlo, že je možné, že osm
lidí, kteří se v budově dnešního muzea ukrývali od července 1942, nikdo neudal.
Na úkryt mohla nacistická okupační správa přijít jen náhodou při razii, která
souvisela s vyšetřováním kolem nelegální práce či falšování přídělových lístků.
Poslední řádky napsala Anne tři dny před zatčením 1. srpna 1944, některé
zápisy jsou vypovídající. "Vidím, jak se svět pomalu mění v pustinu … cítím,
že trpí miliony lidí. Ale když vzhlédnu k nebi, připadá mi, že se vše nějak
obrátí k lepšímu, že tahle hrůza skončí, že se vrátí klid a mír," napsala
například v červenci 1944.
Deník našly na podlaze dvě zaměstnankyně Opekty, které pomáhaly Frankovým v
dobách nejhorších, a ty deník také po válce předaly Frankovi. Otec Anny, který
se vrátil do Amsterdamu z Osvětimi, zemřel v roce 1980.
Deník má několik verzí. Autorka totiž původní zápisky později přepracovala a
literárně vylepšila. První nizozemský vydavatel z knihy odstranil některé pasáže
(například sexuální názory mladé autorky), její otec zase nesouhlasil s tím, aby
se čtenáři dozvěděli, že si podle dcery nerozuměl se svou ženou. Až později
vyšly zápisky kompletní.
Autenticita Deníku Anne Frankové je někdy zpochybňována některými popírači
holokaustu. Například britský historik David Irving označil deník v 70. letech
za podvrh vyrobený až dodatečně, po válce, Anniným otcem. Expertíza ale pravost
deníku potvrdila.
Existuje i několik dalších podobných deníků. V roce 2006 vyšel deník české
dívky Věry Kohnové, jež je někdy představována jako "česká Anne Franková". Také
zápisky židovského mladíka Otty Wolfa, který byl spolu s dalšímu muži zavražděn
nacisty v obci Zákřov, bývá přirovnáván k Deníku Anne Frankové. Známé jsou i
terezínské deníky Petra Ginze, který zahynul v Osvětimi a jehož jméno se stalo
světoznámým, když si jeho kresbu Měsíce vzal do vesmíru první izraelský
kosmonaut Ilan Ramon, který v únoru 2003 zahynul s celou posádku raketoplánu
Columbia. Leningradská školačka Táňa Savičevová si během německé blokády
Leningradu zapisovala data úmrtí všech členů rodiny, až nakonec v červenci 1944
zemřela ve čtrnácti letech v důsledku prožitých útrap.
