Aktivita šéfa IKEA v nacistickém hnutí byla prý větší, než doposud přiznává

O části minulosti nejbohatšího muže Evropy, informovala ČTK. Zakladatel
švédského nábytkářského řetězce IKEA Ingvar Kamprad byl v mládí aktivnější v
nacistickém hnutí, než doposud přiznával. Tvrdí to nová kniha respektované
švédské spisovatelky a novinářky Elisabeth Asbrinkové, podle níž dnes jeden z
nejbohatších lidí na světě sám verboval nové členy do nacistické organizace a s
fašismem byl spojen ještě dlouho po skončení druhé světové války. Jeho sympatie
k nacismu má údajně na svědomí jeho sudetoněmecká babička.

Asbrinková ve svém díle Och i Wienerwald står träden kvar (A ve Vídeňském
lese dál rostou stromy) píše, že Kamprad vstoupil do mládežnického křídla
švédské Národněsocialistické strany v roce 1943, ve svých 17 letech, a švédská
tajná policie ještě téhož roku pro něj zřídila speciální složku.

Rozvědka mimo jiné tajně otvírala Kampradovu poštu a opisovala její obsah,
včetně informací o jeho snahách rekrutovat nové členy. "Dopisy nahřáli nad
párou, otevřeli, opsali a zase zalepili," uvedla Asbrinková ve své knize.

Autorka také cituje poznámku rozvědky, že Kamprad "zastával pozici jakéhosi
funkcionáře" v nacistické mládežnické organizaci. Se sympatizanty nacistického
hnutí zůstal v kontaktu minimálně do roku 1950, tedy o dva roky déle, než dříve
připouštěl.

Dílo zmiňuje pozvánku na svatbu, kterou Kamprad poslal v roce 1950 známému
fašistovi Peru Engdahlovi, vůdci antisemitského a nacistického uskupení
Nysvenska. Zdůrazňuje v ní svou hrdost na to, že oba patřili ke stejnému okruhu
lidí.

Kampradův mluvčí Per Heggenes ve středu agentuře AP sdělil, že šéf firmy IKEA
o existenci složky tajné policie do současnosti nevěděl, a zopakoval, že Kamprad
považuje své zapojení do nacistického hnutí za největší chybu svého života. "V
současné době Ingvar ani v nejmenším nesympatizuje s nacismem," podotkl Heggenes.

Kniha, která je založena na desítkách rozhovorů, oficiálních dokumentů a více
než 500 dopisech, vypráví též příběh jednoho z Kampradových nejlepších přátel,
rakouského Žida Otty Ullmanna, který byl jako malý chlapec krátce před
vypuknutím druhé světové války poslán do Švédska. Rodiče odjet do bezpečí
nemohli, protože Švédsko nechtělo přijmout příliš mnoho Židů, a v roce 1944 je
nacisté v Německu zabili. V témže roce již Otto pracoval na statku Kampradových,
kteří ho vzali s jistým váháním, jelikož stáli na straně "strýčka Hitlera".

Kamprad přiznal svou nacistickou minulost v roce 1988 v knize pojednávající o
jeho životě a požádal o odpuštění za svou "hloupost". Švédským médiím také
přiznal, že v letech 1945-1948 navštěvoval schůzky nacistických organizací.

Své sympatie k nacistickému hnutí připsal výchově. Prý byl velmi ovlivněn
svou sudetoněmeckou babičkou, která obsazení pohraničních oblastí někdejšího
Československa Hitlerem vnímala jako osvobození a která ho již v raném věku
seznámila s nacistickou propagandou v časopisech.

Americké sdružení přeživších židovského holocaustu a jejich potomků v
prohlášení vyzvalo k zahájení vyšetřování Kampradovy minulosti.

"Přeživší holocaustu jsou šokováni zprávami o hloubce Kampradova zapojení do
nacistického hnutí, které v dřívější době Kamprad banalizoval prohlášením, že
šlo o ‘pomatení teenagera’," uvádí se v komuniké. "Dokumenty švédské rozvědky
ale popisují, jak verboval do fašistického hnutí nové členy, a že s ním byl
spojen ještě dlouho po skončení druhé světové války. To lze jen těžko označit za
mladickou nerozvážnost," dodává se v textu.