AFP: V Evropě se potvrzuje vzestup extrémní pravice

Historický průlom extrémní pravice v nedělních volbách ve Švédsku potvrzuje,
že v mnoha evropských zemích jsou na vzestupu populistická, xenofobní nebo
nacionalistická hnutí s programem, který vyvolává obavy, že rozbije ideál
Evropské unie, píše agentura AFP.

Vstup Švédských demokratů (SD, extrémní pravice) do parlamentu – v nedělních
volbách získali 5,7 procenta hlasů – přichází po nedávném úspěchu
nacionalistických a dokonce i xenofobních stran v Nizozemsku (PPV) nebo v
Maďarsku (Jobbik).

V Itálii, jedné ze šesti zakladatelských zemí EU, se stala členem vlády a
nejvěrnějším spojencem premiéra Silvia Berlusconiho populistická strana Liga
Severu, která je zaměřena proti migrantům.

Extremistická pravice je rovněž zastoupena v parlamentech Dánska, Rakouska,
Slovenska, Lotyšska a Bulharska.

Ve volbách do Evropského parlamentu loni v červnu získala extrémní pravice
více než deset procent v sedmi státech EU (Nizozemsko, Belgie, Dánsko, Maďarsko,
Rakousko, Bulharsko a Itálie) a mezi pěti a deseti procenty v dalších šesti
státech (Finsko, Rumunsko, Řecko, Francie, Británie a Slovensko).

"Od průlomu v 80. letech extrémní pravice prokázala, že se stala významnou
politickou silou na evropské scéně," soudí Magali Balentová z nadace Roberta
Schumana, která se specializuje na evropské otázky.

Vzestup extrémní pravice v Evropě lze částečně vysvětlit ekonomickou krizí,
která sužuje starý kontinent, ale nejen tím. Hlavním terčem těchto hnutí je
multikulturalimus, a hlavně pak islám.

V důsledku toho je jejich kritika Evropské unie, která hájí svobodný pohyb
evropských občanů, svobodu náboženského vyznání a užitečnost globalizace,
neústupná.

A unie má málo prostředků, aby se mohla hájit vůči těm, kdo zpochybňují její
hodnoty.

Francii kvůli její kontroverzní politice vůči Romům hrozilo od Evropské
komise soudní stíhání, ale tato procedura trvá většinou několik let, než se
dospěje k výsledku. Prezident Nicolas Sarkozy byl obviněn, že se snaží tvrdými
opatřeními přilákat voliče Národní fronty Jeana-Marie Le Pena, který dosáhl loni
v regionálních volbách výrazného vzestupu (17,8 procenta ve druhém kole ve 12
regionech, kde se dokázal udržet).

Je třeba se vrátit do roku 2000, kdy EU zvýšila hlas vůči extrémní pravici. V
tom roce evropští partneři na osm měsíců odsunuli Rakousko stranou poté, co do
vlády vstoupili zástupci extrémně pravicové populistické strany FPÖ.
Předsednictví Evropské unie dokonce zakázalo členským zemím EU podporovat
rakouské kandidáty hledající posty v mezinárodních organizacích.

Výsledkem ale nakonec bylo ještě větší zklamání. "Sankce byly naprostým
nezdarem, i když byly intelektuálně ospravedlnitelné," řekl rok po jejich
zrušení Jacques Le Rider, bývalý kulturní poradce na francouzském velvyslanectví
ve Vídni.

A když není extrémní pravice u moci, její program může kontaminovat tradiční
pravicové strany. Loni v květnu chtěl maďarský premiér Viktor Orbán nabídnout
maďarskou národnost maďarským menšinám žijícím v zemích sousedících s Maďarskem,
čímž vyvolal rozhořčení svých rumunských a slovenských sousedů. Tento požadavek
je základem programu extrémně pravicové strany Jobbik.

EU se musí zabývat odpovědností, kterou nese za vzestup extremistické
pravice, soudí Balentová. Pokud unie chce prokázat svoji jedinečnost a postavit
se těm, kdo ji obviňují z toho, že podléhá uniformizaci kultur a identit ve
světě, pak nemůže vést diskusi o své identitě a svých geografických hranicích do
slepé uličky.