15 let od teroristických útoků na Romy v Maďarsku. Při jednom z útoků byl zastřelen i pětiletý chlapec. Neziskové organizace žádají k připomínce obětí, vyhlášení památného dne

Jak informoval portál Mérce.hu, Romské tiskové středisko (Roma Press Centre) a více než čtyřicet nevládních organizací předložily parlamentu petici, ve které žádají, aby byl 23. únor vyhlášen památným dnem romských obětí neonacistického terorismu, a aby se tak zajistilo, že tato zvěrstva nebudou vymazána z paměti veřejnosti.

“Nejzávažnější teroristický čin Maďarska po druhé světové válce byl po 15 letech zapomenut. Jako by se nikdy nestal. Drtivá většina dnešních patnáctiletých dětí netuší, že v době jejich narození žily statisíce lidí ve strachu, protože nikdo nemohl vědět, kdo bude další obětí,” cituje server ERRC z petice.

Vlna rasistického teroru  

Po půlnoci 23. února 2009 v obci Tatárszentgyörgy útočníci nejprve hodili zápalné lahve do domu rodiny Csorbových, čímž způsobili jeho požár. Když Robert uslyšel exploze, popadl své dvě nejstarší děti, zatímco jeho partnerka vzala nejmladší dítě.  Když Robert utíkal z hořícího domu s Robikem přitisknutým k hrudi a Biankou po boku, čekající střelec zahájil palbu a všechny tři zasáhl. Přežila jen Bianka.

K této otřesné vraždě došlo během sílícího protiromského zastrašování, rasistických shromážděních polovojenských skupin a výzvách ke konečnému řešení od lidí, jako je Zsolt Bayer, krajně pravicový publicista a blízký přítel Viktora Orbána. Bayer, který nechvalně proslul výrokem, že “obrovské množství Cikánů rezignovalo na soužití a vzdalo se své lidskosti. (…) Je třeba spíše útočit než tolerovat. Těmto zvířatům by nemělo být dovoleno existovat. V žádném případě. To je třeba řešit – okamžitě a bez ohledu na použité metody.”

Podle Bernarda Rorkeho se policie při vyšetřování projevila jako rasisticky zaměřená a nekompetentní, odmítla připustit a neprověřila možnost, že útoky spolu souvisejí a jsou rasově motivované. Teprve po vraždě Jenő Kóky v květnu 2009, který byl zastřelen, když odcházel z domova na noční směnu do místní továrny v Tiszalöku, policie připustila, že zvěrstva spolu pravděpodobně souvisela a že je provedla čtyřčlenná buňka s vojenskými zkušenostmi.

Nepodařilo se jim však dopadnout vrahy a zabránit poslednímu útoku v srpnu 2009, kdy ozbrojenci vtrhli do domu Marie Baloghové v obci Kisléta, zavraždili ji v posteli a těžce zranili její třináctiletou dceru Ketrin. Dne 21. srpna 2009 policie zatkla čtyři pachatele. Obzvláště šokující byl v té době nedostatek soucitu a solidarity veřejnosti s romskými oběťmi a romskou komunitou. připomíná ve svém článku na serveru ERRC.org Bernard Rorke.

Nikdy nezapomeňme

Podle neziskových organizací je nutné k tomu, aby Maďarsko překonalo rasismus, skoncovat s vymazáváním Romů z historie, s přehlížením jejich přínosu maďarským dějinám a kultuře a s negováním jejich zkušeností s útlakem. Oficiální dějiny a veřejný diskurz příliš často omezují zkušenosti Romů na záležitost, která je v dějinách národa bezvýznamná.

Pokud jde o tak nedávné události, jako jsou sériové vraždy Romů, je nezbytné zajistit, aby to, k čemu došlo v letech 2008-2009, bylo oficiálně připomínáno, aby to nikdy nevymizelo z paměti veřejnosti a aby bylo plně pochopeno trauma vražedného rasismu.

“Musíme si uvědomit, co vedlo k tomu, že teroristická skupina byla schopna provádět útoky téměř každý měsíc po dobu více než jednoho roku, aniž by byla dopadena! Musíme se vypořádat se společenskými podmínkami, které daly vzniknout řadě zločinů, jež rozdělují Maďary na základě barvy pleti! Musíme zpracovat traumata způsobená útoky a terorem, která jsou stále skryta pod pláštíkem mlčení! Musíme vzpomínat a připomínat, aby dnešní patnáctiletí nedělali chyby, které jsme dělali my, jejich předchůdci!” uvádí romské neziskové organizace v petici.

Podle Bernarda Rorkeho je toto poselství obzvláště naléhavé, neboť patnáct let po vraždě pětiletého Robika se protiromský rasismus stal “mainstreamem”, neboť již není doménou nacistických sociopatů. Političtí představitelé v celé Evropě se pravidelně uchylují k nenávistným projevům vůči Romům, aby získali volební podporu.

“Mělo by být důvodem ke znepokojení, že Romové, které nacisté a jejich fašističtí spojenci před pouhými osmdesáti lety určili k vyhlazení, mohou být v 21. století veřejně terčem útoků krajně pravicových sil v celé Evropě; jsou stigmatizováni a určováni ke kolektivnímu trestu jak mainstreamovými politiky, tak neonacistickými hnutími, zatímco většinové etnikum zůstává veřejně lhostejné a ambivalentní,” uvádí Rorke.

Vražedná vlna násilí, která se před patnácti lety snesla na Romy v Maďarsku, byla šokující připomínkou toho, že nestačí být nerasistický a říkat “už nikdy”, ale že občané musí aktivně bojovat proti rasismu. Političtí představitelé, kteří se dopouštějí protiromské rétoriky za účelem krátkodobého volebního zisku, neodsuzují násilné činy vůči Romům nebo je dokonce mlčky schvalují, jsou odsouzeníhodní. Nejenže takoví politici zneuctívají mrtvé, ale na základě své spoluviny ohrožují i živé, neboť mlčet znamená být spoluviníkem.

Již v roce 2012 vyzval komisař Rady Evropy pro lidská práva Thomas Hammarberg k vytvoření celoevropské komise “pravdy”, která by zvýšila povědomí veřejnosti o masových zvěrstvech páchaných na Romech v minulosti a která by byla klíčem k boji proti anticiganismu v současnosti. Prohlásil, že “úplné zúčtování a uznání zločinů spáchaných na Romech by mohlo do jisté míry přispět k obnovení důvěry romských komunit ve společnosti”.

Veřejné “zapomínání” na rasistické vraždy Romů v roce 2009 a přetrvávající protiromský rasismus v Maďarsku by měly být varováním, že potřeba takového zúčtování s historií je dnes naléhavější než kdy jindy. Dodává na závěr svého článku Bernard Rorke.