Začalo to urážkama kvůli tomu, jak vypadám. Že jsem zas… cikánka! Šikana? Nenech to být!

Znáte to. Děti se škádlí a někdy se i poperou. Ztratí se boty nebo se třeba v jídelně rozlije polévka. Hranice mezi obyčejným „blbnutím“ a šikanou však může být tenká. V druhém případě už totiž nejde o legraci, ale o velice závažný problém. 

Nablízku přitom mohou být svědci, kteří by i rádi pomohli, ale mají strach. Nechtějí „žalovat“ nebo být další, na koho agresoři obrátí svou pozornost – někdy třeba ani netuší, komu by o tom měli říct. A právě „mlčící většinu“ se rozhodli oslovit dva studenti brněnského gymnázia Vídeňská Jan Sláma a David Špunar, kteří vytvořili projekt Nenech to být zaměřený právě na pomoc s řešením šikany na školách. Podporuje ho Ministerstvo školství i Linka bezpečí.

„Se šikanou jsme se setkávali na základní škole. Věděli jsme, že se našim spolužákům něco děje, ale nevěděli jsme, jak jim pomoct,“ přibližuje David Špunar, kterému v loňském roce, kdy projekt vznikl, bylo šestnáct let. O rok starší Jan Sláma to vidí stejně – právě i díky vlastní zkušenosti. 

„Často jsem se snažil obětem pomáhat, a následně jsem se stával obětí i já sám. Když jsme pak s přáteli přemýšleli nad projektem, který by měl silný společenský dopad, napadla nás právě šikana,“ říká. 

Web i aplikace na mobilu

„Nenech to být“ (NNTB) je organizace, webová platforma a mobilní aplikace. Ta funguje jako online schránka důvěry, do které může kdokoliv – ať už samy ohrožené děti, spolužáci nebo třeba rodiče, anonymně oznámit, že má někdo problém. Na webu či v aplikaci se vyplní jméno oběti, třída a škola, kterou navštěvuje. Více informací se přidat může, ale nemusí. 

V současné chvíli je do projektu zapojených 1 172 škol, ale v aplikaci jsou zahrnuté všechny školy, i ty které se do projektu nezaregistrovaly. Pokud škola zaregistrovaná není, pokusí se tým Nenech to být školu kontaktovat. I sami žáci nebo studenti mohou svou školu o registraci do projektu poprosit. Ta pak do systému zadá emailovou adresu, na kterou budou oznámení chodit. 

Podle Slámy je také velké plus, že upozornění nepřijde třídnímu učiteli, ale metodikovi prevence nebo psychologovi, který by měl lépe vědět, jak s takovým nahlášením pracovat. Pro učitele je často i nesmírně obtížné někdy až nemožné šikanu při běžné výuce zachytit. 

V základní verzi NNTB je řešení nahlášeného problému zcela na konkrétní škole. Ve spolupráci s vybranými zřizovateli v Mostě a Jihlavě ale organizace testuje verzi rozšířenou, v rámci které se se školou i s jednotlivými případy individuálně pracuje.

„Snažíme se volat do škol, navést je tím správným směrem, případně poskytujeme hlášení třetím stranám, různým místním organizacím, které mohou pomoct a tak podobně, říká Sláma. 

Ublížit nebo zastrašovat

„Kluci ji pořád urážejí kvůli váze. Skoro všichni jsou na ni zlí, až na pár žáků. Někdy se cítí strašně a pak ji slyším brečet na záchodcích,“ zní například jeden z 2802 vzkazů, které zatím přes systém dorazily. Mezi dalšími jsou i tendence k sebevraždě, sexuální narážky nebo sebepoškozování. Fyzické útoky se pak objevují skoro v polovině případů. 

Dívky i chlapci jsou mezi oběťmi šikany zastoupeni dost podobně. „Šikana se zpravidla týká těch, kteří nějak vyčuhují z davu. Bývá jedno, zda vzhledově, mentálně, majetkově, jazykovou vybaveností, fyzickými schopnostmi a podobně. Zároveň nejde říct, zda by měly být děti v dané věci nadprůměrné, či podprůměrné. Podstatné je, když se v ní odlišují od ostatních,“ vysvětluje Sláma. 

Právní řád České republiky definici neuvádí, ale MŠMT říká, že šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. 

Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování a zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků.

„Poslední dobou je časté například vydírání či ponižování skrz získané intimní fotografie. Běžné jsou i facebookové skupiny či stránky určené specificky pro urážení a pomlouvání oběti,“ upozorňuje na nebezpečí internetu a sociálních sítí Sláma.

Kvůli tomu, co jsem

„Začalo to urážkama kvůli tomu, jak vypadám a co jsem. Že jsem zas… cikánka,“ svěřila se v reportáži TV Nova na konci října žákyně osmé třídy základní školy v České Lípě. Šikana ze strany spolužáků ji dovedla až k pokusu o sebevraždu, která se naštěstí nepovedla.

„Případy šikany s rasistickým podtextem nejsou bohužel nic neobvyklého. Je ale třeba upozornit na fakt, že například ve školách, kde romské děti převažují, to může být i naopak. Setkáváme se i s případy, kde mohou být oběťmi děti jakékoliv barvy pleti. Nejde také vždycky říct, že by šikanující byly v něčem vyloženě ‚špatní‘. Často ani nechápou, že dělají něco zlého,“ přibližuje Sláma. 

Teplickou školu má tým Nenech to být v plánu kontaktovat. „Teď nám přišlo, že mají starostí až nad hlavu, takže počkáme, než se situace trochu uklidní. Je také možné, že se mezitím škola zaregistruje sama,“ dodává. 

„Je nutné, aby si každá škola vytvořila svůj vlastní školní program proti šikaně. Já jsem vytvořil metodiku programu proti šikaně, který se jmenuje Hradecký. Jeho výsledky patří k nejlepším na světě a je důležité, aby ho školy zavedly,“ říká odborný garant Nenech to být psychoterapeut Michal Kolář, jehož kniha Bolest šikanování se pro budoucí pedagogy stala základní učebnicí k této problematice. 

Podle něj by na každé škole měl být minimálně jeden odborník s podporou ředitele, který je metodicky, organizačně a právně v problematice šikany orientován. 

Článek vyšel v časopise ROMANO VOĎI. Nenechte si ujít ani články, které jsou jen v tištěné verzi.
Více na www.romanovodi.cz.