Výstava o holocaustu Romů v sídle OSN. Rozhovor s Romani Rose

Na konci ledna byla v sídle OSN v New Yorku slavnostně otevřena výstava, kterou měli v minulém roce možnost zhlédnout i návštěvníci Národní galerie ve Veletržním paláci v Praze. Výstavu Romský holocaust s podtitulem Genocida Romů a Sintů a rasismus v dnešní Evropě připravilo a do New Yorku přivezlo Dokumentační středisko německých Sintů a Romů.S předsedou této organizace a ředitelem Ústřední rady německých Sintů a Romů Romani Rose jsme pro vás připravili aktuální rozhovor.

* Co jste si sliboval od svého záměru instalovat výstavu Romský holocaust, genocida Romů a Sintů a rasismus v dnešní Evropě přímo v sídle OSN?

Otevření výstavy Holocaust Romů a Sintů v sídle OSN bylo uspořádáno v souvislosti s Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu. Považujeme to za historický úspěch naší minority. Pro mezinárodní veřejnost tato výstava představuje informace o tragické historii Romů, poznání o tom, že holocaust zasáhl vedle Židů i Romy. Mnoho evropských států včetně České republiky, doposud plně nepoznaly tato historická fakta. Využili jsme tuto jedinečnou příležitost setkat se s vysokými představiteli OSN a předali jsme naši výzvu adresovanou generálnímu tajemníkovi OSN. V ní žádáme zvýšenou pozornost OSN vůči porušování lidských práv Romů a Sintů, ke kterému dochází v zemích, kde Romové žijí. Rovněž v této žádosti voláme po vytvoření zvláštního úřadu OSN, který by zastupoval tyto minority.

* Můžete nám říct, co předcházelo instalaci výstavy? Bylo obtížné prosadit tento počin v tak jistě vystavovateli žádaných a prestižních prostorách?

Příležitost prezentovat naši výstavu v sídle OSN je výsledkem mnoha let příprav, tvrdé práce a politického uznání, kterého jsme dosáhli díky naší práci napříč celou Evropou. Zvláštní poděkování patří vládám Německa, Holandska a Maďarska, speciálně maďarskému ministru zahraničí panu Gönczovi, za jejich aktivní podporu při prosazování naší žádosti Spojeným národům.

* Mezi příklady rasismu v dnešní Evropě uvádíte i český případ bývalého nacistického kárného pracovního a sběrného tábora v Letech u Písku, na jehož místě se dodnes nachází „prasečák“. Jakou máte zkušenost s reakcí světové veřejnosti na tento precedens?

Fakt, že se výkrmna vepřů nachází na místě bývalého nacistického tábora, který byl řízen českými zástupci a ve kterém zemřely stovky Romů – mnoho z nich bylo dětí – ,je ostudný pro Českou republiku a je skandální pro vaši demokratickou vládu. Téma Letů jsme zahrnuli do výstavy a budeme na tuto situaci upozorňovat kdykoli v budoucnu. Česká vláda je žádána, aby se konečně postavila k tomuto historickému dluhu čelem a na místě prasečí výkrmny vytvořila důstojné pamětní místo a vztyčila památník. Místo toho doposud nová česká vláda předkládá cynické argumenty ohledně vysoké ceny za vykoupení farmy. Kdyby oběťmi táboru byli Židé, tato hanba by bývala již dávno napravena.

* Jak je vůbec světová veřejnost podle vás obeznámena s historií romského holocaustu?

Realizací naší výstavy v New Yorku jsme se bohužel přesvědčili, že zde existuje jen malé povědomí o tom, co to byl romský holocaust. Většina lidí ví o genocidě Židů, ale znalost historie vyvraždění 500 000 Romů a Sintů v nacisty okupované Evropě je už mnohem horší. Bývalý německý prezident Roman Herzog to ve své řeči pronesené při příležitosti otevření našeho Dokumentačního střediska v Heidelbergu perfektně vystihl. Jeho názor je, že genocida Romů a Sintů vycházela ze stejných ideologických úvah a motivů rasové nesnášenlivosti jako genocida Židů. Celé rodiny od nejmladších po nejstarší členy byly systematicky vražděni všude tam, kde byla naprostá sféra vlivu nacionálních socialistů.

* Pane Rose, můžete se se čtenáři Romano voďi podělit o váš nejzajímavější zážitek ze setkání v New Yorku při vaší poslední návštěvě?

Zvláštní důležitost pro nás mělo setkání s panem Shashim Tharoorem, zástupcem generálního tajemníka OSN, krátce před zahájením slavnostní vernisáže výstavy. Společně s delegací zástupců romských organizací z celé Evropy jsme měli příležitost předat veřejnou výzvu panu Tharoorovi, ve které žádáme Spojené národy, aby zintenzivnily svůj boj ve prospěch 10-12 milionů Romů a Sintů.

* Vaše výstava je putovní, na jaké nové místo zamíří panely s historií romského holocaustu po skončení výstavy v sídle OSN?

Po skončení výstavy v New Yorku se na pár týdnů přesune na Ukrajinu. Potom bude následovat Slovensko, konkrétně Bratislava. Jsme velmi příjemně překvapeni zájmem ze strany slovenské vlády, která projevila zájem o náš katalog doprovázející výstavu s tím, že jej na své náklady nechá vytisknout. Považujeme tuto vstřícnost za důležitý signál slovenské vlády přijímat Romy a Sinty jako rovnocenné členy společnosti a zasazovat se ve prospěch této minority v její domovské zemi, a to s vědomím historického poučení. Během tohoto roku bude tato výstava představena v Nizozemí a v Norsku. Děkuji vám za rozhovor a přeji hodně štěstí!

* Výstava Romský holocaust

Výstava osmdesáti velkoplošných panelů mapuje temnou epochu dějin romské menšiny. Na osudech jednotlivců i celých rodin z nacisty obsazených či okupovaných zemí se vyjevuje hrůza fašistické mašinerie, které během několika let podlehlo neuvěřitelných půl milionu Romů a Sintů. Výstava se snaží dokumentovat a reflektovat i současnou neutěšenou situaci především balkánských a východoevropských Romů. Vedle rasismu a rasově motivovaného násilí připomíná také sociální segregaci či sterilizaci romských žen.

Romani Rose Narodil se v Heidelbergu v roce 1946. Třináct členů jeho rodiny zahynulo v koncentračních táborech v Osvětimi a Ravensbrücku. V roce 1982 byl zvolen do čela vzniklé Ústřední rady německých Sintů a Romů. V Roce 1991 převzal post ředitele Dokumentačního a kulturního střediska německých Sintů a Romů v Heidelbergu. Zasazuje se o práva Romů a Sintů, bojuje proti rasismu a snaží se dosáhnout finančního odškodnění pro ty, kdo přežili holocaust. Dokumentační a kulturní centrum německých Sintů a Romů bylo založeno na počátku devadesátých let. Jeho snahou je informovat o historii romské menšiny v Německu a Evropě. Dokumentační centrum informuje také o kulturním přínosu této menšiny během její několik set let staré evropské historie.