Spisovatelka Eliášová promluvila k situaci na severu Čech, v básni plné zoufalství.

Situace na severu Čech dolehla bohužel i na romské rodiny, které s útočníky a
následným rozhořčením mnohých obyvatel nemají nic společného – které jsou
soběstačné, zaměstnané, stejně jako jejich odrostlé děti. Mezi těmi, kteří už
stihli pocítit nespravedlivé odsudky okolí, je i Irena Eliášová, romská
spisovatelka, mimo jiné autorka nebývale vlídné nostalgické knihy Naše osada:
Smutné, veselé i tajemné příběhy Romů. Své zoufalství a zároveň nelhostejný
postoj vyjádřila v básni „Nechte nás být“.

Nechte nás být…

Cikán stojí na ulici, na kytaru hraje.
Zpívá písně o lásce i jaru,
zpívá romské báje.

Co jsi Cikán, co jsi zač?
Co tu žebráš stále?
My tvé písně nechcem znát, jdi, jdi o dům dále!

Smutný pohled Cikán má,
těžko se mu hraje.
On nechce jít o dům dál,
ani o krok dále.

Nehodíš mi peníz žádný? Nevadí, dál budu hrát.
Máte problém snad? Či muziku nemáte rád?
Tak zahraji veselou, peníz nemusíte dát.

Já tvé písně nechci znát, říkám ti to po sté!
Tvé písně vůbec nemám rád!
Běž domů, někam, kde domov máš!

Já zde domov mám.
Jinde nechci ho mít a písně budu zpívat dál!
Nechceš –li ty moje znát,
jdi sám o ulici dál.

Nebuď morous, člověče!
Já život mám rád, to mi věř!
Kytara je život můj, má existence!

Nebuď morous, nech to být,
nechte nás tu s vámi žít…