Saša Uhlová: Když socialisté rezignují na rovnost

ČSSD sedí ve vládě, která zmrazila sociální dávky, popírá diskriminaci romských dětí a odmítá řešit exces v podobě koalice s extrémně pravicovou DSSS. V kontextu toho je srozumitelné, že se lidé uchylují k volbě nesystémových stran.

Tak nám zmrazili dávky, existenční i životní minimum, příspěvek na péči o zdravotně postižené, mateřskou i přídavky na děti. Problém prý je, že lidé nejsou motivovaní k práci. Vláda zato od nového roku zvýší minimální mzdu na celých devět tisíc hrubého.

Podle dobře informovaných zdrojů je to výsledek jednání tripartity. Vláda prý podlehla zaměstnavatelům a odborům. Výše minimální mzdy v České republice působí skutečně jako výsměch, a to i po navýšení, ovšem tím, že se zmrazí životní (3410 Kč) a existenční (2200 Kč) minimum a potrestají se rodiny s dětmi, samoživitelky a lidé pečující o zdravotně postižené, se minimální mzda nestane důstojnou odměnou za práci. Ani v České republice.

To se stalo koncem předminulého týdne a v Deníku Referendum jsme o tom psali. Další jen těžko uvěřitelná zpráva přišla včera. Sociální demokraté, kteří v Duchcově vytvořili koalici s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti, měli být vyloučeni. Nu a nebudou, protože Krajský výkonný výbor sociálních demokratů duchcovskou buňku nezrušil. Neshledali žádný důvod, který by byl v rozporu se stanovami.

A aby toho nebylo málo, vláda podle Českého rozhlasu konečně odpověděla Evropské komisi, která letos v září pohrozila žalobou kvůli vysokému počtu romských dětí v českých speciálních školách. Česká republika prý romské děti nediskriminuje, aspoň na to tedy nejsou žádná věrohodná data a vůbec, co je jim prý do toho.

Takže česká sociální demokracie sedí ve vládě, která problém s nízkou minimální mzdou řeší zmražením už tak nízkých dávek, argumentuje navíc tím, že lidé nejsou motivovaní k práci, popírá diskriminaci romských dětí ve školství a odmítá řešit exces v podobě koalice s extrémně pravicovou stranou.

Skutečnost, že DSSS není zakázaná, takže co, jako argument neobstojí. Voliči dávají svůj hlas politickým stranám na základě programu, ale také idejí. Ty sociálnědemokratické jsou s idejemi extrémních nacionalistů v příkrém rozporu. A to v takovém, že to vadí i na komunální úrovni.

Ty zprávy působí jako vtip, nebo se snad představitelé ČSSD zbláznili a rozhodli se řešit problémy tím, že jejich příčiny ještě umocní?

Každý ví, že existuje problém v soužití mezi Romy a etnickými Čechy v České republice. Jedním z jeho základních pilířů je nízké vzdělání romské populace. Za diskriminaci v přístupu ke vzdělání je ČR už dlouhou dobu kritizována. Pokud tomu někdo nevěří, stačí se jet podívat do škol, kam chodí jen romské děti. Nebo si přečíst zprávy o tom, jak školy odmítly přijmout romské děti. Nebo se zamyslet nad vlastními předsudky a vžít se do role ředitelů škol.

Můžeme vymýšlet tisíce intelektuálních konstrukcí o tom, proč integrace není možná, můžeme spřádat teorie o tom, že si to ti Romové vlastně takhle přejí, můžeme tvrdit, že černá je bílá a že k žádné diskriminaci nedochází, můžeme argumentovat ve prospěch praktických škol, ale kdo jiný, než socialisté, by měl udělat všechno proto, aby se to změnilo? Nebo aspoň zlepšilo? Aby aspoň část dětí, které jsou nyní už předem odsouzené k životu na okraji společnosti, dostala šanci?

Asi nikdo. A tak budeme zřejmě řešit nízké příjmy pošlapáváním nejzranitelnějších skupin, etnické a sociální konflikty paktováním se s extremisty a sociální vyloučení Romů ještě větším vylučováním. Vyhlídky jsou to neradostné, s takovým přístupem nás totiž čeká výbuch. V kontextu těchto zpráv se zdá být srozumitelné, že se lidé čím dál víc uchylují k volbě nesystémových stran, že hledají alternativu tam, kde třeba není, ale cítí aspoň naději. I když třeba jen na chvíli.

Článek vyšel na serveru Deník Referendum.