Romské dějiny v datech

Data z období 1618-1740 (2. část)

1707, 18. 8.

Romka Barbora Vojákova stála už jednou před hrdelním soudem, porušila však revers, a byla proto na Novém Městě Pražském popravena mečem. Její děti Zuzana Peškova a Kačenka Michalova, zadržené spolu s ní při potulce v Podbrdském kraji, byly dány na vychování „k dobrým lidem, aby k službě a poctivého života se naučily“.

1708

Dřevoryt neznámého autora sloužil jako předloha k malování varovných tabulí ve Slezsku je u nás současně prvním výtvarným znázorněním Romů (romské rodiny).

1713, 11. 5.

Ve smolné knize městečka Divišova, do níž byly zapisovány výpovědi vyslýchaných na útrpném právu, nachází se na přiloženém hrdelním reversu vlastnoruční podpis znějící na jméno „Dorota czikanka“.

1717, 7. 10.

Císař Karel VI. zopakoval zvláštním dekretem všechna protiromská nařízení svých předchůdců a zpřísnil postihy vrchností, správců a obecních představených za poskytování úkrytu nebo jakékoliv pomoci pronásledovaným Romům.

1717, 18. 11.

Městský soud v Žatci vynesl rozsudek nad Romkou Barborou Krobatovou k vyhnání ze země. Předtím jí měl kat pouze vyřezat na zádech písmeno R (zkratka latinského slova relegata, tj. vypovězená), neboť byla v šestinedělí a nesnesla by ostatní obvyklé sankce – uříznutí ucha a vymrskání kolem šibenice; její novorozená dcerka Katerle jí měla být odebrána a ponechána matce jenom pro případ, že by o ni nikdo ze žateckých neprojevil zájem a nevzal si ji na vychování.

1721, 20. 5.

Novým císařským dekretem Karla VI. se nařizovalo při opětném dopadení Romů stínat ženy mečem, zatímco dost silným chlapcům mělo být uřezáno druhé ucho; děti byly popraveným matkám odnímány a dávány do špitálů anebo do rodin, kde měly být vedeny k pracovním návykům a vychovávány v křesťanské víře.

1724, 1. 7.

Před třeboňským městským soudem propadli hrdlem pro opakovanou potulku čtyři Romové: devatenáctiletý Karel byl oběšen a dvanáctiletá Kateřina (při výslechu uváděla jméno Madlena), šestnáctiletá Dorota (Alžběta) a dvanáctiletá Anna (Dorota) byly sťaty mečem. Naproti tomu padesátiletá Dorota byla odsouzena k trojímu vymrskání a po sepsání hrdelního reversu k vypovězení ze všech dědičných zemí; pokud by se však nacházela „v nedostatečném stavu“, měla zůstat zaopatřena ve vězení, než by se zotavila, a teprve pak měla být tato sankce vykonána. K soudu byli obesláni také poddaní, rolník z Neplachovic a sklenář ze Slavětic, a vyslýcháni, proč vrátili potrestaným Romkám za peněžitý úplatek jejich děti.

1726, 21. 5.

Městský soud v Sušici odsoudil pro potulku Franičku (romským jménem Hatta) k trestu smrti mečem. Poněvadž však byla těhotná, nařídil nejvyšší apelační soud provést exekuci až po porodu a novorozence dát na výchovu.

1726, 22. 1.

Ve snaze „uvésti jednostejnost a rovnost, která by budoucně v potrestání té zemhubící cikánské sběře držána a zachována býti mohla“, unifikoval poslední dekret Karla VI. proti Romům trestání romské potulky v Českém království, Moravském markrabství, Slezském vévodství a v Kladském hrabství a ponechával v platnosti prohlášení Romů za psance (vogelfrei).

1730, 15. 3.

Městský soud v Kožlanech odsoudil Roma Michala Hamerníka k nucené práci na panském nebo obecním díle. Prvního doklad takového trestního postihu, který začal postupně vytlačovat do té doby obvyklé sankce hrdelní nebo tělesné.

1736, 15. 6.

Maxmilián Oldřich Kounic-Rittberg udělil pas synu Štěpána Daniela Tomášovi, když mu už předtím potvrdil pas od krajských hejtmanů, stejně jako potvrzoval pasy jeho bratřím Antonínu, Josefu, Martinu a Ondřeji Danielovým a švagrům Janu a Josefu Michálkovým. Podmínkou tolerování všech těchto romských kovářů bylo, že se nesměli vydávat za prací společně, nýbrž každý zvlášť a jenom se svou rodinou, že měli žít stejným způsobem jako ostatní poddaní a že se konečně zavázali bránit vstupu uherských Romů na moravské území.

1739

Nejstarší matriční záznamy o smíšených sňatcích Romů s Neromkami: 20. 7. se oženil ve Veselí n. Moravou vdovec Tomáš Daniel s Alžbětou, dcerou po zemřelém Pavlu Burešovi ze Zlechova, a 11. 8. v Kunovicích vdovec Antonín Ištván s nejmenovanou dcerou Martina Kadlečíka z Prakšic.