Respekt: Neonacistická buňka má na kontě i živé oběti
Enver Şimşek je pohřbený v rodné vesnici Salur. Ze západoturecké obce v roce
1986 odešel do západního Německa. Bylo mu pětadvacet a našel nejprve práci v
továrně. Brzy si otevřel stánek s květinami a postupně vybudoval květinářský
velkoobchod. Enverův německý sen ale skončil 9. září 2000.
V jednom z obchodů zaskakoval za prodavače. Po poledni do stánku přišli dva
muži a osmi střelami z pistole podnikatele zabili. Şimşek byl první z deseti
obětí série vražd, které němečtí vyšetřovatelé dlouho nedokázali objasnit. Až v
listopadu 2011 zjistili pravdu: za smrtí osmi tureckých přistěhovalců, jednoho
rodilého Řeka a jedné policistky stojí neonacistická buňka NSU (National-sozialistischer
Untergrund).
Oba vrazi Envera Şimşeka se zastřelili dříve, než je v listopadu 2011
policisté stihli zatknout. Zbylá členka nacistického tria Beate Zschäpeová se po
několika dnech bezcílného cestování vlakem po Německu vydala policistům. Tento
týden s ní v Mnichově začal proces, který Němci považují za jeden z
nejdůležitějších v poválečné historii. Zschäpeová "buňce ze Zwickau" – jak se
teroristům přezdívá – zajišťovala domácí servis a neonacisté jí dnes píší do
vězení obdivné dopisy.
Pozornost médií míří právě na vrahy, na síť jejich pomocníků a na selhání
policie a tajných služeb. Dcera zabitého květináře Semiya Şimşeková ale chce,
aby byly více slyšet i rodiny obětí. Proto sedmadvacetiletá žena ve spolupráci s
novinářem Peterem Schwarzem před několika týdny vydala knihu Bolestivý domov.
Německo a smrt mého otce.
Její otec prý zemřel dvakrát. Poprvé ho zabily kulky neonacistů, podruhé jeho
dobré jméno zničili vyšetřovatelé. Ti si dlouho mysleli, že za vraždou stojí buď
příbuzní, nebo turecká mafie. Dlouhé hodiny vyslýchali vdovu, křičeli na ni, ať
to vyklopí: že její muž měl temnější stránku, že měl milenku, že kšeftoval s
drogami nebo hrál automaty. Některé výslechy trvaly celé dny a policisté několik
měsíců odposlouchávali telefonáty všech příbuzných. „Jednali by tak, i kdybychom
nepocházeli z Turecka?“ ptají se pozůstalí po Şimşekovi.
O podezření se tehdy doslechli i v rodné turecké vesnici, kam Şimşekovi
jezdili na dovolenou. Někteří začali Enverovým pozůstalým předhazovat, že nikdo
nikoho bezdůvodně nezastřelí. Další začali pochybovat o původu peněz, ze kterých
do místní školy nakoupil počítače a které vložil do opravy mešity.
