Reflex: Podle Šimůnkové Romové perzekvovaní jsou, zneužívání dávek se zveličuje
Být u nás Romem je nepříjemné a složité, říká vládní zmocněnkyně pro lidská
práva Monika Šimůnková. Extremisté využívají nespokojenosti lidí se stavem země.
Rozhovor na toto téma s ní přináší časopis Reflex.
Takzvaná romská otázka je podle vás problém rasový, nebo sociální?
Nevím, co přesně myslíte takzvanou romskou otázkou. Nejspíš celkové postavení
Romů v České republice, včetně jejich soužití s většinovým obyvatelstvem. Velmi
mnoho našich Romů se už dlouho nachází v sociálně nepříznivé situaci. Bydlí na
ubytovnách nebo v nekvalitních domech na krajích měst, nemají práci a díky nízké
kvalifikaci je pro ně velmi těžké ji sehnat. Proto často začnou volit i jiné
způsoby, jak své problémy řešit. Bohužel se dnes často směšují dvě skupiny.
V České republice žije podle odborných odhadů celkem asi 180 tisíc Romů. V
místech s podobnými sociálními problémy, o kterých mluvím, přitom žije podle
výzkumů přibližně 60, možná 80 tisíc Romů, tedy ani ne polovina ze všech Romů u
nás. Většina žije plně zapojena do společnosti. Ty problémy mají především
sociální charakter. Pokud se naučíme ty dvě věci oddělovat, předejdeme problémům
a nedorozumění.
Proč se na stranu radikálů začínají přiklánět i normální občané?
V české společnosti v posledních letech vzrůstá napětí, frustrace. Zvyšuje se
nezaměstnanost i možnost najít slušně placenou práci, zhoršuje se ekonomická
situace a rostou ceny. Veřejnost je pod tlakem. Úspěšný je ten, kdo se i přes
tyto překážky dokáže prosadit a vydělat dost peněz. Klidu nenahrává ani
nestabilní politická situace a ztráta důvěry ve volené zástupce. V tu chvíli je
pro radikály velmi jednoduché chopit se lidské naštvanosti, ukázat prstem na
jasně rozpoznatelnou odlišnou skupinu a říci „to jsou ti, kteří jsou oproti vám
nespravedlivě zvýhodňováni, na ně směřujte svůj vztek.“
Zvláště došlo-li na nějakém místě k nějakému incidentu či konfliktu, ve
kterém figuroval Rom, ať již dospělý či romské dítě, jako v případě Českých
Budějovic. Chápu, že řada lidí se dnes potýká se spoustou problémů. Když se k
nim přidají problémy s lidmi v jejich okolí, je to pro ně velmi těžké. Zvláště
pokud tyto problémy nikdo neřeší a s lidmi o tom nehovoří. To, že na mnoha
místech, kde vedle sebe žije většina a menšinoví Romové, dochází k nesouladu v
životním stylu, je fakt, který je ale – jak nám ukazují mnohá města – mnohdy
řešitelný. I když ne jednoduše. Násilí a agresivita nejsou řešením.
Pokročila republika za posledních dvacet let vůbec nějak v integraci Romů
a není to spíše jen horší?
Situace se v řadě hledisek opravdu zhoršila. To má řadu příčin. Při
zhoršující se ekonomické situaci a přetlaku na získání pracovního místa jsou to
často ti nejméně kvalifikovaní, kteří v takovém případě neuspívají. Lidé, kteří
dnes ztratí práci, ji mohou dost dlouho hledat. Postupně přicházejí o motivaci i
pracovní návyky, naučí se žít na sociálních dávkách. Řada chudých lidí nedosáhne
na kvalitní bydlení a mnozí končí na ubytovnách, kde za jednu místnost platí
někdy i okolo 20 tisíc korun měsíčně. Tomu bohužel opět nahrává systém dávek na
bydlení, které však končí v kapse takzvaných byznysmenů s chudobou, zejména
majitelů ubytoven. Na druhou stranu však existuje stále více míst, která jsou
ochotná situaci systematičtěji řešit.
Existují nějaká relevantní data ohledně takzvaného zneužívání dávek?
Co je to takzvané „zneužívání dávek“? Dávky by měl dostat každý, kdo splní
zákonné podmínky pro jejich přiznání. Pokud například uvede nepravdivé údaje o
své situaci, tam se dá se hovořit o „zneužívání“. To se ale dost zveličuje.
Prostředky, které jdou ze čtyř set miliardového státního rozpočtu na dávky
státní sociální podpory, jsou v řadu asi čtyř desítek miliard, jde tedy o
necelou desetinu státního rozpočtu. Řada z těchto dávek je prakticky
nezneužitelná – rodičovský příspěvek získá téměř každý, kdo má dítě, porodné
každý kdo prokáže, že porodil. K manipulování může docházet u přiznávání příjmů
při pobírání dávek v nezaměstnanosti. Jejich příjemci mohou pracovat načerno a
příjmy nepřiznávat.
Tam však hraje velkou roli rozhodování příslušného úřadu o přidělení dávky a
možnost provádění kontrol u zaměstnavatelů, zda nezaměstnává lidi načerno.
Částky, které by byly takto zneužívány, nepřesáhnou několik desetin procenta z
celého státního rozpočtu. Velkým problémem pak zůstávají takzvané dávky na
bydlení. Ty bývají vyšší, takže vzniká dojem, že určitá rodina má vysoký příjem
pouze ze sociálních dávek, tedy že se jí vyplatí žít pouze z tohoto příjmu.
Ovšem jak jsem již uvedla, velká část těchto dávek vůbec nekončí v rukách jejich
příjemců, ale třeba majitelů ubytoven. Právě oni v konečném důsledku celý
dávkový systém zneužívají ve svůj prospěch.
V čem spočívá skutečná perzekuce Romů? Někteří lidé soudí, že u nás žádná
není
Jak složité a často nepříjemné je být u nás Romem by vám mohl povyprávět
téměř každý Rom. Nevraživost, mnohdy bohužel vztahována na všechny Romy, je
obrovská. Začíná bedlivým pozorováním v obchodě a jakoby náhodnou kontrolou
tašky, zda jste něco neukradl, pokračuje opakovaným odmítáním při hledání
zaměstnání, kdy vám nejdříve po telefonu místo přislíbí, když se ale dostavíte
jako Rom osobně, najednou místo již není.
Nebo při shánění bydlení bývají Romové odmítnuti se slovy „tak si nejdřív ty
vaše lidi dejte do pořádku“. Jak to má takový člověk udělat? Jak bychom to
dělali my, kdyby po nás někdo něco podobného chtěl?
Často nejde o perzekuce porušující zákony, ale o běžnou každodenní zkušenost,
která je pro řadu Romů velmi nepříjemná. Aktuálně například situace v
severočeském Duchcově. Zde po onom incidentu napadení manželů romskými útočníky
(a zdůrazňuji útoku hodném odsouzení) začali pracovníci sociálního odboru v
doprovodu městské policie provádět kontroly v domácnostech. Nevím, podle jakého
klíče postupují, ale zatím šlo pouze o domácnosti romské. A to nemluvím o tom,
že v současné napjaté situaci zejména v místech, kde často zaznívala hesla
„cikáni do plynu“, „černé svině“ a tak dále, mají mnohé romské matky strach už
jen z tak banálního úkonu, jakým je cesta jejich dětí do školy.
