Ředitel gymnázia Zdeněk Dvořák: Cesta k nekonfliktnímu soužití většiny s menšinou vede skrze vzájemnou komunikaci a osvětovou činnost

Pokračujeme v našem předvolebním cyklu otázek a odpovědí volebních lídrů
jednotlivých politických stran a uskupení v krajských volbách. Ptali jsme se na
jejich názory na integraci romské menšiny, respektive na způsob, kterým v tomto
směru chtějí dosáhnout zlepšení. Zajímalo nás především to, jestli do spolupráce
na integraci přizvou místní romské osobnosti, jak se stavějí k problematice
bydlení, vzdělávání a nezaměstnanosti lidí, žijících v sociálně vyloučených
lokalitách, včetně Romů. A také to, jak by chtěli dosáhnout klidnějšího soužití
lidí z většiny s lidmi z menšin.

Pokračujeme Jihočeským krajem. Dotazy jsme zaslali těmto politikům:

Zdeněk Bezecný (TOP 09 a Starostové)
Petr Braný (KSČM)
Zdeněk Dvořák (KDU-ČSL)
Tomáš Jirsa (ODS)

Luboš Průša (Jihočeši 2012)

Jiří Zimola (ČSSD)

Z oslovených na naše dotazy odpověděli tři kandidáti: Zdeněk Dvořák,

Luboš Průša a

Jiří Zimola.

Uveřejňujeme odpovědi ředitele Biskupského gymnázia J. N. Neumanna a Církevní
ZŠ Č. Budějovice Zdeňka Dvořáka z KDU-ČSL.

1. Integrace Romů v České republice je dosud většinou pojímána jako
jednostranná záležitost. Na názor Romů se málokdo ptá. Naopak Romové často
neznají názory většinové části společnosti či návrhy politických řešení, protože
je s nimi nikdo nekonzultuje. Snažil byste se to změnit za účasti místních
romských představitelů?

Pokud ano – jak by takový způsob začleňování měl vypadat v praxi?

a) Dopřál byste Romům sluchu při společných setkáních?
b) Měl byste výraznou romskou osobnost jako poradce?
c) Zapojil byste více romských osobností na promýšlení způsobů integrace a
jejich zavádění do praxe?

Pokud ne – jak by vypadal váš přístup k integraci?

a) Postupoval byste spíše cestou represivních návrhů typu podmínění
vyplácení sociálních dávek za splnění určitých podmínek či zákaz pobytu na území
obce kvůli opakovanému přestupku? Jaká konkrétně opatření byste prosazoval?
b) Postupoval byste spíše cestou motivace typu placené práce dlouhodobě
nezaměstnaných pro města, obce a nevládní organizace? Co konkrétního byste
prosazoval?
c) Kombinoval byste tyto přístupy? Jak konkrétně?

Křesťanskodemokratická politika akcentuje lidskou důstojnost a mezilidskou
solidaritu. Proto jsem připraven spolupracovat vhodnou institucionální formou se
všemi občany, kteří o to projeví zájem. Navíc se budu snažit tento zájem i
podpořit jednak zjišťováním problémů, které občané, v tomto případě Romové,
mají, jednak oslovením osobností, které při řešení těchto problémů mohou pomoci.

Represivních opatření má být použito jen tehdy, je-li porušen zákon. V
oblasti práce (nezaměstnanosti) bych dával přednost motivačním prostředkům,
především vytváření plnohodnotných pracovních míst. Práce je dost (životní
prostředí, zdravotnické a sociální služby apod.) není však dost peněz na její
zaplacení. Proto by sociální politika měla patřit mezi priority kraje a do
řešení sociálních problémů by měl být zapojen vedle nevládních organizací i
soukromý sektor. Nástrojem sociální politiky je i krajský rozpočet.

2. Jakým způsobem byste postupoval při řešení dlouhodobé nezaměstnanosti
lidí žijících v sociálně vyloučených lokalitách a dalších chudých lidí včetně
zde žijících Romů?

a) Snahou o vytváření pracovních míst? Jak by taková snaha vypadala v
praxi?
b) Snižováním podpory v nezaměstnanosti a sociálních dávek, která by měla tyto
lidi přimět, aby si začali hledat práci?
c) Jinak? Jak konkrétně?

Na tuto otázku jsem už částečně odpověděl. K tomu ještě dodám, že cestou
snižování sociálních dávek bych nešel. Řešením je naopak práce dobře zaplacená,
mzda by měla být o poznání vyšší než suma sociálních dávek. Pokud práci nabízí
kraj, měl by jít, v rámci svých možností, příkladem.

3. Jak byste postupoval při řešení bydlení nejchudších lidí včetně Romů
žijících v sociálně vyloučených lokalitách?

a) Prosazováním sociálního bydlení hrazeného i z krajského rozpočtu?
b) Snižováním příspěvku na bydlení, aby si tito lidé začali hledat bydlení sami?
c) Jinak? Jak konkrétně?

Řešením je podpora sociálního bydlení (mělo by však být vnímáno jako dočasné
řešení problému). I zde je zapotřebí spolupracovat se soukromým sektorem – např.
by mohl být využit fond pro zřizování a rekonstrukci sociálních bytů,
financovaný z více zdrojů. Komplikaci však způsobuje fakt, že dosud neexistuje
legislativně zakotvená definice sociálního bydlení.

4. Chtěl byste docílit vyšší vzdělanosti nejchudších lidí včetně Romů
žijících v sociálně vyloučených lokalitách?

a) Pokud ano – jak konkrétně byste k tomu chtěli přispět?
b) Pokud ne – proč nepokládáte současný stav za natolik dobrý, že nepotřebuje
změnu?

Domnívám se, že v souvislosti s lidmi sociálně znevýhodněnými by se mělo
místo slov inkluze či integrace používat termínu emancipace. Vzdělání je pak
jejím důležitým prostředkem. Kromě pokračování v již probíhajících aktivitách
(jako ředitel školy s nimi mám dostatek zkušeností) je proto zapotřebí rozšířit
a zkvalitnit činnost krajského pracoviště NIDV tak, aby do debaty o řešení
problému bylo zapojeno mnohem více pedagogických pracovníků než dnes. Postupně
by též měly být regulovány počty žáků ve třídách, aby učitelé měli větší prostor
pro individualizované metody výuky.

5. Jak byste chtěl docílit lepšího, klidnějšího soužití lidí z většiny s
lidmi z menšin, především romské?

a) Chtěl byste, aby spolu začali více, častěji komunikovat? Pokud ano –
jak konkrétně byste toho chtěl dosáhnout?
b) Zvýšenou sociální a osvětovou činností mezi chudými lidmi, především Romy?
Jak konkrétně by měla vypadat v praxi?
c) Přinucením těchto lidí k dodržování pravidel „silou“? Jak konkrétně?
d) Kombinací, nebo jinak? Jak konkrétně?

Cesta k nekonfliktnímu soužití většiny s menšinou vede skrze vzájemnou
komunikaci a osvětovou činnost. Silových postupů by mělo být užito opět jen
tehdy, je-li porušen zákon. Komunikace i osvěta by měly mít mj. i
institucionální základ, neměli bychom se spokojit jen s občasnými, byť
atraktivními akcemi. Důležitá je oboustranná aktivita a je třeba pro ni
připravit vhodné podmínky.

Obecně lze konstatovat, že konkrétní řešení jakýchkoli problémů by měla být
vždy vyjednána, nikoli jednostranně vynucena a vnucena. Přes existující lokální
rozdíly by na těch zásadních měly spolupracovat všechny kraje.