Politická angažovanost Romů před revolucí: Svaz Cikánů-Romů nebyl začátkem, ale vyvrcholením

V Muzeu romské kultury v Brně probíhá do 30. září 2018 (nejen) fotografická
výstava významné romské osobnosti, amatérského fotografa, literáta a výtvarníka
Andreje Pešty nazvaná: Andrej Pešta: Mire Sveti / Světy Andreje Pešty. Díky
všestrannosti a činorodosti Andreje Pešty (1921 – 2009) může být i doprovodný
program k výstavě velice pestrý a nabídl se i průsečík s letošní připomínkou 
"osmičkových let" v československých dějinách, konkrétně s rokem 1968, kdy začal
být zakládán Svaz Cikánů-Romů (SCR).

Pešta byl od roku 1970 členem Svazu Cikánů-Romů a pracoval mimo jiné v
redakci svazového zpravodaje Románi ľil (Romský list). Společensko-politická
angažovanost Andreje Pešty ovšem sahá mnohem hlouběji do minulosti. Už v závěru
50. a začátku 60. let byl dvakrát zvolen poslancem Mestského národného výboru ve
Spišské Nové Vsi, kde se snažil o zlepšení společenského postavení místních Romů
v rámci komise pro vzdělání a kulturu. Že nebyl zdaleka jediným Romem snažícím
se veřejně vystupovat a angažovat ve prospěch Romů v Československu po II. sv.
válce přiblížil komponovaný večer v Muzeu romské kultury 7. června na téma
Romové a 1968.

Celospolečenským obrodným procesům v roce 1968 nezůstali stranou ani Romové a
celá řada romských intelektuálů v čele s Ing. Miroslavem Holomkem, JUDr. Tomášem
Holomkem, Zikmundem Vágaiem, Antonínem Danielem a mnoha dalšími začala iniciovat
založení vlastní organizace a naplnění vlastních politických cílů. Jedním z
prvních setkání, ke kterému jsou k dispozici detailnější záznamy, byl krajský
aktiv 18. května 1968 v Brně, kde byl vznesen požadavek především na změnu
politiky vůči Romům, aby nebyli nadále jen objektem státní politiky, ale měli
možnost se i jako subjekt angažovat. V souladu s tím byl vysloven požadavek na
založení vlastní organizace, což se podařilo a 30. srpna 1969 se v Brně konal
ustanovující sjezd Svazu Cikánů-Romů. Zasedání se zúčastnili i představitelé
slovenského Zväzu Cigánov – Romov, který byl souběžně založen v Bratislavě v
čele s Antonem Facunou. Sjezdu se účastnilo na 200 delegátů, hostů z krajů a
zástupci státních orgánů.  Členská základna v roce 1969 čítala 1420 jmen a
počet členů se do roku 1973, kdy byla činnost svazu státními orgány ukončena,
rozrostl na bezmála 8 a půl tisíce.

Činnosti Svazu, jeho založení a také likvidaci se věnovala v roce 2009
výstava Muzea romské kultury „Svaz Cikánů-Romů 1969 – 1973. Z historie první
romské organizace v Československu“ a její kurátoři Milada Závodská a Petr
Lhotka se jako hosté účastnili komponovaného večera a výstavu, její koncept a
vystavené materiály připomněli. Výstavou však práce historiků muzea neskončila,
naopak se s nashromážděnými dobovými dokumenty v muzeu dál pracuje a komponovaný
večer nechal nahlédnout, jaké nové skutečnosti se díky nim lze dozvědět.

Petr Lhotka, který je i autorem publikace o Svazu Cikánů-Romů, zahájil večer
krátkým historickým exkurzem o Svazu. Pozornost panelistů se pak obrátila na
období mezi lety 1945 – 1968, protože – jak i moderátorka večera Alica Sigmund
Heráková na úvod trefně poznamenala – romská politická reprezentace nespadla z
nebe. Události roku 1968 lze nahlížet jako počátek existence SCR, ale také jako
vrchol dlouhotrvajících snah angažovaných Romů o sebevědomé jednání se státními
úřady o založení vlastní organizace.

Že založení Svazu navázalo na dlouhodobější spolupráci romských intelektuálů
nastínili už na příkladu samotné rezoluce i historici Helena Sadílková a Dušan
Slačka. Delegáti ji schválili hned na jarním aktivu SCR v roce 1968, přitom se
jedná o velice propracovaný dokument, kterým se romské osobnosti přihlásily k
obrodnému demokratizačnímu procesu, ve kterém vyslovily požadavek aktivně se
podílet na společenském životě a otevřeně kritizovaly dosavadní státní politiky
vůči Romům.

Helena Sadílková se pak ve svém příspěvku posunula v časové ose ještě o
několik dekád zpět a na pozadí nově objevených archivních dokumentů ukázala, že
Svaz byl vyústěním dlouhodobých kontinuálních snah celé řady romských osobností,
které započaly už po válce. Jako nejstarší pokus o založení romské organizace na
území Československa představila Sdruženie slovenských Cigánov, které si 1949
podalo neúspěšně žádost o registraci na Ministerstvu vnitra na Slovensku.

Dalším objevem je návrh slovenského romského partyzána a aktivisty Antona
Facuny, který 1957 zaslal ÚV KSČ k registraci stanovy organizace Romano kulturno
jekhetaňiben, na nichž mimo jiné spolupracoval s Jánem Cibuľou známém později
především z mezinárodního romského hnutí. Ani tento svaz registraci nezískal,
ale navázal na něj o 10 let později  již zmíněný a v 68. roce úspěšně
registrovaný slovenský Zväz Cigánov – Romov.

Kontinuita je vidět nejen na Slovensku, ale i v Česku. Epicentrem aktivit SCR
se stalo Brno a to, jak zmínili všichni panelisté, ne náhodou. Většina hlavních
iniciátorů byla z rodin tzv. moravských Romů z nedalekých Oslavan, kteří od 50.
let spolupracovali s místním národním výborem a delegace neformálně vedená
Tomášem Holomkem byla pozvána i k jednání s Ministerstvem práce a sociální péče.
Zrodil se zde nápad vzniku nejen cigánských rad při regionálních úřadech, ale
krátce po schůzce formulují brněnští Romové v roce 1950 a 1951 požadavek na
založení celonárodní organizace. I zde se nesetkávají s kladnou odezvou, ale
minimálně zůstávají v komunikaci s regionálními výbory a získali zkušenosti,
které při zakládání SCR zúročili. 

Na zakládání SCR se podílela celá řada romských osobností a to i z rodin Romů
původně ze Slovenska. Vedle Zikmunda Vargaie např. Bartoloměj Daniel nebo Jonáš
Lázok s dcerou Margitou Lázokovou, která se i osobně jako pamětnice
komponovaného večera v MRK účastnila.

Diskuse byla doplněna projekcí dobových filmových materiálů, fotografiemi a
ukázkami archivních dokumentů, které byly tak trochu ochutnávkou nově
vycházející publikace "Aby bylo i s námi počítáno. Společensko-politická
angažovanost Romů a snahy o založení romské organizace v poválečném
Československu". Knihu trojice autorů Heleny Sadílkové, Dušana Slačky a Milady
Závodské vydává v těchto dnech Muzeum romské kultury. Kromě tří statí autorů
obsahuje publikace i 12 dobových dokumentů z českých i slovenských archivů, ke
kterým autoři připojili podrobné komentáře a i medailonky k jednotlivým aktérům.
Kniha tak mimo jiné veřejnosti přiblíží, kdo byli ti angažovaní Romové, kteří
neváhali vstoupit do nekonečného sebevědomého jednání se státními úřady a
vyšlapávali cestičku vzniku SCR, a zároveň tak publikace přispěje snad i k
osvětě, kterou jako velmi potřebnou v době existence Svazu stejně tak jako dnes
připomněla na závěr večera paní Lázoková.