Poezie Renáty Berkyové: „The vaš o šuko maro kampel te paľikerel“
Ačkoli byla básnická tvorba mladé romské básnířky Renáty Berkyové již při
několika příležitostech představena širší veřejnosti, a autorka sama skromně
zdůrazňuje, že z důvodu časové tísně tvoří spíše sporadicky, byla by škoda si
její výjimečně suverénní, autorsky vyzrálou a nezvykle jímavou lyriku znovu
nepřipomenout.
Pětici reprezentativních básní otiskujeme, až na jednu výjimku, ve dvou
jazykových variantách – romské a slovenské.
Krátké, sevřené básně Renáty Berkyové tematizují zejména citovost a vnitřní
prožitek milostného rozechvění, nezřídka jsou i jemně eroticky laděné. V básni O
autobusis (Autobus) tak autorka v melancholické reflexi nezastavitelného toku
času zachycuje moment ubíhání nejen prostřednictvím motivu krajiny za okny
jedoucího autobusu, ale v šansonové formě připomínající místy písně Hany
Hegerové, také skrze motiv „zralých třešní“ zachycení stádia vrcholného rozpuku,
které má za následek, že vypravěčce „vpadne slza mezi myšlenky“.
Slzy kanou do trička a je nutné se s nimi skrývat, „jako dítě přistižené v cizí
zahradě“.
O autobusis
E luma denašel
perdal e blaka.
Imar guľile o čerešňe
phenďom mange
The maškar o goďa
peľa mange aps.
Bararďi, nevi,
jekh, duj…
Kidkerav len
andro gad
u hjaba garuvav man
angle savorengere jakha
sar cikňi čhajori andre cudzo bar.
Bengeskero keraďipen,
šuki phuv,
čhindo kašt perel pro čanga.
Tuke jekh.
Autobus
Krajina beží
za sklom autobusu.
Už dozreli čerešne.
Došlo mi.
A mezdi myšlienky
mi padla slza.
Čerstvá, zrelá,
jedna, druhá…
Zbieram ich
do trička
a márne sa skrývam
pred ľuďmi
ako dieťa pristihnuté v cudzej záhrade.
Sparno je,
zoschli vetvy
koruna kľaká k zemi.
Je Ti to jedno.
V básni „Jááj, de…“, jejíž název je sám o sobě aluzí tradičních romských
písní typu halgató, dává neadresný subjekt prostor čtenářově fantazii – hovoří
se zde o nástroji, nebo o ženě?
Jááj, de…
(báseň vznikla pouze ve
slovenštině)
Berieš ju do rúk
a ona plače
kvíli,
keď ju zapletáš.
keď hľadáš
medzi vlasami
akord, slovo, tón,
vybrnkaný cit.
Vyľievaš žiaľ
a boľavé prsty
jej ešte viac boríš do krku.
Rozladene zladená,
inštrumentálka najkrajšia
miesto bolestného halgató
hrá si vlastné
gitarové blues.
Kratičká báseň „Koláč“ připomíná svou strukturou milostnou lidovou píseň – v
prosté, ale působivé metafoře vykresluje autorka obraz zamilované
ženy-hospodyně, která peče „koláč pro všechny“, nakonec ho však nikdo nejí.
E bokheľi
Keravas e bokheľi le phabajenca
perdal savorenge u
igen gondoľinavas
pre tute.
Aľe paľis ňiko odi
na chalas.
Bares lonďi sas…
Koláč
Piekla som jablkový koláč
pre všetkých a
myslela pritom na teba.
Nakoniec
ho nikto nejedol.
Bol příliš slaný…
Výsměšná báseň-říkadlo/rozpočítadlo „Cetky pletky“ si ve vypointované komické
zkratce bere trefně na paškál fenomén ženského klevetění se vším jeho
pokrytectvím.
Cetki, pletki
Anglolav:
Šov, pandž, štar
perel sar o star
trin, duj, jekh
vaker, vaker mek.
Andro foro kana phirav
šukar gada mange urav.
Sar bari raňi! Džan o lava
hin paťivali, na phenava!
Andre školi sas bičhaďi
le muršenca perel andi…!
Lačho ďives phurale
phenav lenge palpále.
Sar san cetka, bibi miri
u so hin tumen andre piri?
Hoj calo ďives ča vakeren
the andro kher ňič na keren?
Cetky, pletky
Predslov
Šesť, päť, štyri
chodia také chýri,
Tri, dva, jedna,
praskla z toho bedňa.
Do mesta sa vybierem,
pekné šaty oblečiem.
„Jak hrdá paní chodí mestom,
Medzi námi nemá miesto!
Školovaná veru je,
a s chlapcami flirtuje!“
Pekný deň vám, vážení
zavadím pohľadom o ženy.
Jak sa vedie, ctené tetky,
či oni varili len pletky?
Ani rezne, miesiť cesto,
len preklepať celé mesto!
Silná, přímočará báseň s metafyzickým přesahem „O maro“ pak naplno odhaluje
hrdou vzdorovitost, bobtnající pod křehkou, jemnou ženskou slupkou – morální
poselství v ní obsažené je úderné a nekompromisní, ne však laciné.
O maro
Andre čuče pira
dikhav
u rodav
peskero gendalos.
Akana kaj san savore?
Bijo cirdeľipen čhivav man
zorales,
phandavav andre o danda the dumukha.
The vaš o šuko maro
kampel te paľikerel.
Chlieb
Do prázdnych nádob
dívám sa
a hľadám
vlastný odraz.
A teraz kde ste všetci?
S nevoľou vrhám sa,
zatínam zuby i päste.
Aj za tvrdý chlieb
treba ďakovať.
