Phurikane giľa

Phurikane giľa, to je titul cédéčka, které se pro recenzi březnového Romano voďi stalo objektem mého zájmu.
Jak už název napovídá, na bezmála hodinovém nosiči najdete staré tradiční romské písně, kterých se tu sešlo úctyhodných osmadvacet.

Občanská sdružení Žudro a Media3 vydala Phurikane giľa za finanční pomoci Open Society Institute Budapešť a Nadace pro občanské aktivity.
Evidentním cílem bylo zachytit staré romské písně v co nejautentičtější podobě, z tohoto důvodu se nahrávalo v prostředí slovenských romských osad, konkrétně ve Varhaňovcích, Bystranech, Markušovcích, Poštárce, Žehrách-Drevenicích, Rakúsech, Hermanovcích, Jarovnicích, Čemerné a Svinii.

Základním smyslem takovýchto hudebních nosičů je archivace starých tradičních písní, které jsou součástí kulturního dědictví každého národa. Samotná interpretace totiž bývá velmi syrová a z našeho „civilizovaného“ pohledu nedokonalá, instrumentace je zcela nepodstatná, zpěvák prostřednictvím hudby vyjadřuje svůj bol ze života. To je případ i této kompilace. Nejdůležitější je tedy výběr jednotlivých písní. A ten se vydavatelskému týmu moc nepovedl. Posuďte sami. Již první píseň mě dokonale zmátla. Evě Gáborové z Varhaňovců jsem totiž vůbec nerozuměl. Nejdříve jsem to přisoudil své velmi špatné romštině, ovšem do „reálu“ mě uvedl buklet, jenž obsahuje texty všech písní (včetně překladů do slovenštiny a angličtiny). Nejde totiž o píseň romskou, nýbrž slovenskou, interpretovanou dokonalou východoslovenštinou. Ačkoliv se mi tento track líbí, na desku starých romských písní určitě nepatří. Další nedůslednosti se již týkají skutečně romských písní. Některé bych rozhodně neoznačil jako „starodávné“, jak říká podtitul CD, např. 14. track Kana rači aven. Další dvě sem zase nepatří geografi cky a navíc nejsou lidové, jde o tracky č. 3 a 11, písně jsou ze známého filmového muzikálu Cikáni jdou do nebe, autorem hudby je Jevgenij Nóga.

Kvůli těmto nedůslednostem (hudební etnologové by jich určitě nalezli více) se pak tak trochu ztrácí původní význam CD, které mohlo zacelit díru na dnešním těžce komerčním trhu s hudebními nosiči, jenž chrlí jedno nenápadité album za druhým. Ovšem Phurikane giľa bych zcela nezavrhoval, neboť vykazuje i klady. CD totiž obsahuje písně, které se mi díky interpretům opravdu líbí. Opravdu krásná je „pětka“ Šilalo paňori, která má originální a nádhernou durovou (všichni romští muzikanti vědí, že durových písní máme opravdu poskrovnu) melodii a pan Béla Pokuta ze Žeher-Drevenic ji zpívá hezkým civilním hlasem. Povedený je i čardáš Solachardžom la romňake, který je na desce v pořadí sedmý. Jeho interprety, nevidomé a imobilní sourozence Františka a Martinu Duďovce, jste mohli před třemi měsíci vidět v pořadu České televize Ladí, neladí. Oba jsou úžasně hudební, a i když je na desce doprovází jenom jednoduché tleskání, z jejich zpěvu cítíte rytmus čardáše, který vás nutí si podupávat nohou.

Velmi se mi líbí i celá atmosféra natáčení. Vydavatelé se pokusili přirozeně splynout s prostředím a dle mého se jim to podařilo. Během písní slyšíte vrzání dveří, tleskání, různé výkřiky, kašel, smích, dětský pláč a další zvuky, které prozrazují, že natáčení se nestalo zvláštní událostí romské osady, naopak deska je spíše výsledkem zachycení jejího běžného života.

Co tedy k této desce dodat? Možná vás nenadchnou výkony zpěváků a hudebníků desky z ryze hudebního hlediska, ani se – pokud jste muzikant – tento titul nestane novým zdrojem písní do vašeho repertoáru. Ovšem pokud se někdy do desky v klidu opravdu zaposloucháte, uslyšíte krystalicky čisté emoce, bolest srdce z těžkého života v osadě a smutek tíživých vzpomínek na minulost:

***

Vlak už píská, nebohé Romy už nakládají, nebozí Romové pláčou, neboť je vezou na šibenici. Vlak už píská, ubohé Romy už nakládají, pláčou a pláčou, ubozí Romové, už je vlečou na šibenici. Romové, Romové, neplačte, ale už se nevrátíte, joj, maminko, co mám dělat, už nás zabíjejí.