Otevřený dopis Radka Drahomíra Horvátha prezidentovi republiky

Vážený pane prezidente,

ačkoliv jsem Rom, což v dnešní době a v této zemi evokuje všelijaké asociace,
snažím se kupodivu být dobrým člověkem a zejména řádným otcem svých dvou dětí.
Vzdělávám je v historii naší země, vodím je do muzeí, na hrady a zámky, do
zoologických zahrad a také na sportovní utkání. U nás ve městě zejména na
hokejová a také fotbalová utkání. Za svůj život jsem byl přímo několikrát
konfrontován s nerovným zacházením a jsem v takové myšlenkové fázi, že
diskriminaci mé osoby omlouvám. Snažím se vžít do pocitu diskriminujícího, a byť
zpravidla argumentuje v rámci kolektivní viny, jeho zdůvodnění vnímám z lidského
hlediska jako oprávněné. Můj postoj mi dopřává ten luxus, že se málo co dotkne
mých pocitů. Ano, je to poněkud zvrácené. Jestli se však nějaká podivnost dotkne
mé osoby přímo, je to výjimečný jev, který bolí o to citlivěji, pokud se to
dotkne i mých dvou malých dětí. A je tak říkajíc „oheň na střeše“.

V sobotu 11. 10. 2014 jsem byl proto velice šokován, když jsem vzal své děti
na fotbalové utkání, ve kterém nastoupilo TJ Junior Roma Děčín, ale soupeř z
Huntířova se nedostavil. Nechápal jsem, proč se do sportovního klání vnáší
zjevný rasismus, a o to víc byly šokovány mé děti z toho, že na perfektně
střiženém pažitu je jen jedno mužstvo. Nezvládl jsem to vysvětlit své dceři ani
synovi, ačkoliv jsem se velice snažil. Ani u sedmiletého dítěte jsem neobstál s
vysvětlením, které oficiálně akceptují fotbalový funkcionáři, místní, lidé z
fotbalového svazu, až po pana Peltu. Hlavní dva argumenty, kterými se zaklínají
místní soupeři, neobstály.

Protože 4 roky starý incident byl řešen disciplinárně fotbalovým svazem a
tehdejší násilníci v současném klubu nejsou. Výjimkou je Herák, který měl za
tehdejší chování 3 roky distanc. Trest uplynul, jeho letošní angažmá v TJ Junior
Roma Děčín soupeřům i nadále vadí. Skutečnost, že celý tento rok nastupuje také
za fotbalový klub Heřmanov, nevadí ale nikomu.

Romský fotbalový klub je údajně léta protěžován městem tím, že městský stadion
mohou používat za symbolickou cenu. Oni jsou ovšem jediní, kdo na tomto stadionu
odklízel následky povodní, kdo prováděl kopáčské práce, když se stavěl přilehlý
Lidl a kdo na tomto stadionu dodnes uklízí po zápasech.

Benefiční zápas se zástupci Ambasád nevnesl do věci žádné světlo. Již týden si
lámu hlavu tím, proč jsme museli být já a mé děti konfrontováni tak neslýchanou
urážkou důstojnosti. Již týden přemýšlím, jak vysvětlit dětem, čeho se to
minulou sobotu staly svědky. Proč sportovci nechtějí s někým hrát a proč na
hřišti, kde je avizováno fotbalové utkání, nastupuje jen jeden tým. Zvlášť
složité je to v případě, když na druhou stranu neustále upozorňuji své děti, že
sport znamená „fair play“, že sport bourá veškeré pomyslné zdi mezi lidmi. Tohle
se mě osobně velice dotýká, vnímám to jako nedůstojné vůči své osobě a svým
dětem a jako přímý útok na mou osobu a rodinu.

Děkuji za pochopení a odpověď.