Obraz „Cikána“ v německých právnických pramenech

Od roku 1896/7 začaly v Německu práce na monumentálním díle – právnickém výkladovém slovníku pojmů Wörterbuch der älteren deutschen Rechtssprache. V roce 1998 byly dokončeny práce na heslech pod písmenem „P“. Jedním z hesel by mělo být také heslo „Zigeuner“, ale při současném tempu by bylo celé dílo hotové v roce 2030. V průběhu přípravy bylo shromážděno na 8 000 kartotečních lístků s citáty nebo odkazy na prameny. Z tohoto počtu se asi 60 lístků týká hesla „Zigeuner“ (tedy „Cikán“). Tyto kartoteční lístky jsou omezeny časově, protože nejmladší záznam se vztahuje k roku 1805. Shromážděný materiál umožňuje zrekonstruovat obraz „Cikána“ v německy mluvících zemích.

Od svého příchodu do Německa byli Romové přijímáni spíše s nedůvěrou. V polovině 15. století v tzv. Rufusově kronice jsou Romové označeni za jeden z tatarských kmenů a jsou charakterizováni jako „černí“. Z dobových záznamů tak vzniká obraz Romů jako nepřátel, kteří představují nebezpečí pro pořádek a řád. Ochranné glejty, které byly vydávány světskými i církevními autoritami pro některé romské skupiny, představovaly spíše výjimku z tohoto pohledu. V roce 1497 se říšský sněm usnesl na tom, že Romové nemají dále zůstávat v zemi.

V průběhu 16. století se obraz Romů dále mění. Vzhledem k turecké expanzi začali být Romové označováni za špiony. Říšský policejní řád vydaný v roce 1548 v Augsburgu, který měl sjednotit zákony na části území současného Německa a Rakouska, definoval „Cikány“ doslova jako spojence Turků a ostatních nepřátel křesťanství. Dalším rysem, který se ve vztahu k Romům projevoval již od jejich příchodu, bylo podezření z čarodějnictví nebo provozování magických praktik. Například bavorský zemský řád z roku 1553 je označoval za „lidi neznámého původu“, kteří se živí „předpovídáním budoucnosti“, a z toho důvodu byli podezíráni z provozování čarodějnictví. V právních řádech Horních Rakous byli Romové dokonce v roce 1587 označeni za sektu a bylo zakázáno jim poskytovat přístřeší a pomoc. V této souvislosti je třeba poznamenat, že podobnému přístupu byli Romové vystaveni zřejmě již za pobytu v Byzanci, kdy je název pro tuto skupinu, užívaný v Evropě (Cikáni), odvozen z řeckého slova „Athinganoi“, které původně označovalo náboženskou sektu, obviňovanou z provozování magie. Podobné zmínky o Romech je možné najít například v nařízení vydaném v Basileji v roce 1637: „Cikáni neboli pohané budou z křesťanské církve a společenství vyloučeni.“

V průběhu 17. století jsou Romové vnímáni tehdejšími zákonodárci jako asociální živel. V zákoníku platném v roce 1590 je u slova „chátra“ tato definice: „Chátra jsou ti, kdo se nazývají Cikány.“ K tomuto hodnocení se postupně přidává obvinění z páchání násilné kriminality (loupeže), žhářství. Romům se dostává (např. v nařízeních z roku 1705) označení „rabiátů“, před kterými si není žádná ves jistá. Od počátku 18. století se také začíná objevovat stereotyp o tom, že Romové nepracují a jsou agresivní. Policejní řád z Culmbachu (1746) o tom doslova říká, že se jedná o „bezbožnou chátru, žijící z krádeže a loupeže“.

V době osvícenství, na konci 18. století, vyšly z výše uvedených stereotypů myšlenky na „občanské vylepšení“ Romů. Například pruský osvícenec Ch. W. von Dohm v roce 1781 předpokládal, že bude trvat dvě generace, než se tento „divoký národ“ stane plnoprávnými občany.
Z výše uvedených pramenů lze tedy vysledovat vznik jednotlivých stereotypů, které provázejí Romy dodnes. Zatímco v 15. a 16. století byli Romové německými zákonodárci považováni za náboženské nepřátele nebo odpadlíky, později byli považováni za asociální živel a nakonec od 17. století za zločince. Pohled na Romy jako na zločince přitom vznikl zřejmě v důsledku třicetileté války, která poznamenala německé země v první polovině 17. století. Tehdy se zvedla velká vlna kriminality, způsobená válečným konfliktem.

Mnohé z těchto stereotypů se staly základem pro nacistické pronásledování Romů a mnohé přetrvávají dodnes. V současném Německu žije podle odhadů asi 120 000 Romů, z toho asi 60 000 patří ke skupině Sintů, která žije v Německu od svého příchodu v 15. století. Vzhledem k počtu obyvatel se tedy jedná o zanedbatelné procento. Přesto ve výzkumech veřejného mínění z konce 20. století byli Romové asi pro 60 % respondentů v Německu nejméně oblíbeným etnikem. Mezi typickými vlastnostmi, uváděnými u Romů, byla mj. nechuť k práci a sklony ke kriminalitě, tedy předsudky, které „přežily“, přes zkušenost s nacistickým pronásledováním, v majoritní společnosti ze středověku.