Nová studie v Německu konstatuje: Ve společnosti přibývá rasismu i šovinismu
Univerzita v Lipsku zveřejnila 7. listopadu 2018 v Berlíně výsledky studie o autoritářských a pravicově extrémistických postojích v Německu. Přitom tým z Univerzity v Lipsku dospěl k závěru, že jak rasistické, tak i šovinistické tendence v německé společnosti narůstají.
Lipské studie o autoritativních a pravicově extremistických postojích v Německu se od roku 2002 zveřejňují každé dva roky a připravuje je pracovní skupina pod vedením sociologa Olivera Deckera a profesora medicínské psychologie a sociologie Elmara Brählera z Lipské univerzity. Současná studie 2018 o autoritářství vychází z reprezentativního průzkumu 2500 osob. Pravicově extremistické postoje jsou zachyceny v šesti dimenzích: obhajoba pravicové diktatury, šovinismus, xenofobie, antisemitismus, sociální darwinismus a zlehčování národního socialismu.
Podle studie je německá společnost doslova protkána pravicově extremistickými postoji a platí to zejména pro obyvatele nových spolkových zemí na východě Německa. Kromě toho se ukazuje vysoká ochota zesměšňovat ostatní a částečně zpochybňovat rovnoprávnost ve společnosti. Je také šokující, že velké části společnosti jsou připraveny se mobilizovat pro pravicově extremistické cíle. Ve východním i západním Německu je evidentní minimálně latentní zášť vůči skupinám obyvatel, které jsou vnímány jako cizí nebo odlišné.
K výsledkům studie se již vyjádřil Romani Rose, předseda Centrální rady německých Sintů a Romů. Zdůrazňuje, že lipská studie o autoritářství jen podtrhuje naléhavou potřebu, aby stát a společnost anticikanismus a jiné formy misantropie důrazně odsoudily: “Studie jen potvrzuje to, na co Ústřední rada německých Sintů a Romů poukazuje již řadu let, a to, že staleté anticikánské stereotypy jsou virulentně ve společnosti přítomné a stále formují a reprodukují anticikánský obraz této menšiny. Bude vyžadovat značné úsilí právního státu a jeho vzdělávacích institucí, aby působily proti těmto nebezpečným postojům, které v mnoha evropských zemích a v Německu vedly k nárůstu násilí páchaného na naší menšině.”
Výzkumný tým v Lipsku dospěl k závěru, že masivní anticikanismus často mizí ze zorného úhlu pohledu: 60 procent Němců souhlasí s tvrzením, že Sintové a Romové mají sklony ke kriminalitě. Na východě země si to myslí dokonce přes 70 procent obyvatel. Vedle žadatelů o azyl jsou to právě Romové, kteří v lidech vzbuzují nejvíce agresivitu. Podle průzkumu by 56% respondentů nechtělo Sinty a Romy za sousedy a 49,2% dotázaných by je chtělo vyhnat z městských center. Podle výzkumníků z Lipska je anticikanismus rozšířenější v nových spolkových zemích (bývalá NDR) než v těch starých. K tomu Romani Rose dodává, že v nových spolkových zemích žije velice málo Sintů a Romů a že je zde anticikanismus bez Romů a bez Sintů stejně jako je zde i antisemitismus bez Židů.
Romani Rose dále apeluje: “Ve společnosti jsou individuální zkušenosti poškozených a dopad rasismu stěží zaznamenány. Především Sintové a Romové zažívají anticikanismus ve svém každodenním životě, při hledání podnájmu nebo na pracovišti. Mnoho vysoce postavených členů společnosti, kteří pochází z romských rodin, zvolí raději ze strachu z diskriminace anonymitu. Díky tomu se stanou neviditelnými nejen pro příslušníky menšiny, ale především i pro celkový obraz menšiny v očích většinové společnosti. Je zodpovědností státu, zvláště v oblasti vzdělávání, tyto rasistické myšlenkové modely tematizovat stejně jako šestisetletou historii sounáležitosti naší menšiny k této zemi. Je třeba ocenit kulturní přínos Sintů a Romů a adekvátně zprostředkovávat význam ochrany menšin.”
