Nastavili jsme nový trend

Gipsy.cz – kapela, která se za krátkou dobu své existence propracovala až sošce Anděla v kategorii Objev roku. A nejen k ní. Úspěch v národním kole soutěže Eurovize, vítězství v udílení výročních cen hudebního magazínu Filter – kategorie skladba roku. Skladbám z alba „Romano hip hop“ se daří v českých rádiích. Parta kluků, kteří se v hudbě pohybují prakticky odmala, společně hraje teprve od března 2005. Další romské hudební uskupení, kterému se podařilo prorazit. Vedle funkových Gulo čar tu máme další kapelu, která se soškou (v jiné kategorii) pyšní. Přinášíme vám rozhovor s hlavní dvojící Gipsy.cz – Radkem Bangou a Vojtěchem Lavičkou.

* Možná blbá otázka na začátek, ale kdo jiný než vy sami by měl dokázat lépe charakterizovat hudbu, kterou teď společně hrajete a za niž jste získali Cenu Akademie Populární hudby? Takže co všechno do té muziky vlastně „dáváte“?

Vojta: Myslím si, že odpověď na tuto otázku je vlastně jednoduchá. Snažíme se míchat romskou tradiční muziku s hip hopem, z čehož vzniká styl, kterému my říkáme pop jedenadvacátého století. Nejsme žádní géniové, jen se snažíme spojit hudební styly, kterými jsme se zabývali před érou Gipsy.cz.

* Vojto, je ti třicet čtyři (snad to mohu prozradit), Gypsymu čerstvých pětadvacet. Devítiletý rozdíl a právě ve věku, kdy člověk projde revoltou, pak se zklidní. Jak to zvládáte v hip hopu?

Vojta: Já myslím, že teď už dobře. Pro mě to bylo strašný před dvěma roky, kdy jsem Radka poznal. On je přirozeně dominantní typ, ovšem v té době byl pro mě strašně egoistický a agresivní – především svojí mluvou. Zkrátka typický solitér, což je v hip hopu zcela normální. Dnes po obrovském osobnostním rozvoji je to jasný týmový hráč, který chce být součástí Gipsy.cz, dává nám prostor se muzikantsky i lidsky projevit.

* Radku, není Vojta trochu „nudnej týpek“, už dost „usazenej“ vzhledem ke svému věku a faktu, že on už má své bouřlivé období za sebou?

Radek: Určitě si myslím, že ne, Vojta je člověk ve zralém věku a jeho skutečné schopnosti a jeho genialita se ještě ukážou. Myslím, že Vojta ještě neřekl rozhodně svoje poslední slovo.

* Několikrát jste už mluvili o tom, že vy dva jste oba trochu dominantní (Radek víc), že se musíte učit, jak se vlastně mají snést dva kohouti na jednom smetišti. Zdá se ale, a to především na veřejnosti, že to dost zvládáte. Jakou roli vlastně kdo z vás dvou sehrává v kapele a při její prezentaci směrem ven?

Radek: Gipsy.cz je vlastně takovou jadernou elektrárnou, kde já jsem ten zážehový mechanismus, Surmajovci vedou signál dál a Vojta je regulační element. Vojta: Já jsem takový fotr, chytrolínský Spejbl, Radek zase Hurvínek, ve všech směrech nadanější, vtipnější, který ovšem dokáže „taťkovi“ dát dost často za pravdu. Při rozhovorech Radek mluví o kapele, o tom, jak vzniká muzika, texty, já spíš odpovídám na otázky týkající se Romů žijících v Čechách.

* Radku, uměl bys na housle? Zkoušel jsi to někdy?

Radek: Možná kdybych se do toho pustil pořádně, tak bych to zvládl, ale nechci. Myslím si, že bych zvládl časem jakýkoliv nástroj, ale vybral jsem si kytaru. Podle mě by se muzikant měl pořádně věnovat jenom jednomu nástroji. Vojta: Slyšel jsem Radkovy první pokusy na housle, a byly opravdu nadějné. Má prostě talent na cokoliv.

* Teda chlapi, vy se ale umíte pochválit! Nic, uměl bys to, Vojto, rozjet na fanoušky s tím lehce přidrzlým sebevědomím jako Gipsy?

Vojta: Tuhle otázku, Jarko, snad ani nemůžeš myslet vážně! (smích) Přece si dobře pamatuješ moje „období dlouhých vlasů“, kdy Radek se svým projevem na pódiu je proti mým divočinám „slušňák“. Rozhodně bych to dokázal dost rozbalit!

* Teď k vašemu poslednímu roku: Účast v českém kole Eurosongu a jednoznačně získaná pozornost v něm, Anděl v kategorii Objev roku. Focení. Hodně frčíte, musíte z toho mít radost, ale na druhé straně nebojíte se teď toho, co přijde?

Vojta: Samozřejmě z toho jde trochu strach. Je to na můj vkus až moc rychlý, během několika týdnů jsem se dostal někam, kde se vší skromností žádná romská kapela – snad vyjma Věry Bílé a Kale – ještě nebyla. Mluvím o polistopadové éře. Antonín Gondolán je v dobách své největší slávy nedostižný. Nejvíc mě těší fakt, že máme na komerčních rádiích třetí nejhranější českou písničku. To je opravdový úspěch! Musíme teď makat na tisíc procent, šanci jsme dostali jen jednu, pokud to zvoráme, další už nepřijde! Radek: Vůbec se nebojím, my to zvládneme!

* Hip hop je revolta, dělání si srandy ze společnosti, pravidel divně nastavených, ze sebe. A vy to shazujete, ukazujete v některých textech, jak hloupé jsou předsudky. Myslíte, že vy ty předsudky umíte bořit?

Radek: Tvoje definice hip hopu je naprosto nekorektní. Hip hop je kultura, nikoliv styl muziky, je to osobní ztotožnění a přijetí životního stylu „streetu“, tudíž hip hop může mít milion forem, může být vážný, ironický, stupidní, humorný, může to být breakdance, grafitti, prostě cokoliv. Hip hop je svým způsobem abstraktní pojem. Hlavním úkolem Gipsy.cz je bavit lidi, a pokud máme v textech nějaký vzkaz, ironii a nadsázku, tak to jsou podle mě nejlepší zbraně k boření všech druhů předsudků.

* Nevím, jestli je nekorektní v této souvislosti to správné slovo, ale neva. Osobně se považuji za naprostého hudebního analfabeta a vůbec bych si nedovolila pokoušet se o definici hip hopu. Berte to jen jako dotaz, kde se ptám hlavně na boření předsudků. Ještě konkrétněji – o písni z vašeho alba, ve které se zpívá: „Každej jednou bude chtít být Rom“ jsem slyšela, že už je moc. Mně to přijde vtipný! Fakt si to ale myslíte? Dokážete si to představit – všichni temperamentní, snědší, byste měli konkurenci, ne? -:)))

Vojta: Jasně, že si to dovedeme představit, byla by to jedna velká párty. Ovšem ta kocovina potom… Radek: Bude ti to možná připadat zvláštní, ale už po Andělech nám najednou lidi klepali na rameno a říkali: „Já má cigány (Romy) rád, chodil jsem s cigánkou“ atd., a to jsme prakticky nic nedokázali. Co bude za dva roky? Nastavili jsme nový trend.

* Zpátky k přebírání Anděla: Zdálo se mi, že nejste překvapení a nedáváte najevo moc emoce v první sekundě po vyhlášení? Pak jen Radek u mikrofonu nějaké ukázal…

Vojta: Je to úplně individuální věc, myslím, že jsme byli v šoku, opravdu jsme s tím nepočítali, proto nemohl přijít nějaký gejzír radosti. Když vylezete před tolik lidí za asistence televizních kamer, nezačnete tajtrdlíkovat, mrazí vás v zádech a cítíte bázeň. Hlavně nechcete nic zvorat, ztrapnit se a tak. Radek: Já byl v takovém šoku, že mi vše došlo až za tři hodiny, mlel jsem různý voloviny, koktal jsem, prostě vykolejenééj.

* Je získání té sošky svazující třeba pro vymýšlení nových písní, koncertů, dalších alb? Nebudete se teď víc bát, aby se náhodou Gipsyho muzika nepřestala líbit?

Vojta: Myslím, že o strach nejde. Bát se určitě nebudeme. Spíš se bojím závisti českého – i romského – člověka. Ta mi fakt vadí a zraňuje mě. Pořád jsme stejní kluci, říkáme si stejný frky, nic se nezměnilo. Máme jenom o další hezkou vzpomínku navíc – předávání Andělů. Radek: Úplně naopak, je to totální inspirace, abychom tvořili dvakrát víc a mnohonásobně se zlepšili.

* Jaké je vaše přání – spojené s hudbou?

Vojta: Jednou – až budu starý na to, poskakovat v Gipsy.cz – bych rád dělal filmovou muziku. To je sen, který jsem si už trošku prožil při skládání pro Roming režiséra Jiřího Vejdělka. Ohromně mě to bavilo. Radek: Dostat se co nejdál, dostat z nás maximum, aby se naše muzika líbila co nejvíce lidem.