Můj cíl: Ženy v politice

Pětadvacetiletá Lucie Horváthová se narodila 13. 8. 1981 v Pardubicích. Je svobodná, bezdětná, již tři roky bydlí se svým neromským přítelem.

Po devítileté školní docházce v Pardubicích studovala Všeobecné gymnázium, odkud se pak přihlásila na vysokou školu – na sociální práci a politiku, na sociální antropologii a vyšší odbornou školu sociálních věd. Úspěšná byla hned ve dvou případech, nakonec se rozhodla studovat sociální antropologii.

Nyní má za sebou tři roky antropologie a od září roku 2006 pokračuje v magisterském studiu. Jeden semestr také strávila v jižní Francii, kde studovala etnologii západního typu.

Během školy začala pracovat. Jednak si potřebovala vydělat peníze na studium, ale také chtěla dělat něco užitečného pro Romy.
Přihlásila se do výběrového řízení Magistrátu města Pardubic na pozici romské poradkyně, a po přijetí tam tři roky pracovala. Skloubit studium a práci však bylo velmi náročné.

V květnu roku 2006 ukončila Lucie pracovní poměr na magistrátu, protože se rozhodla pracovat pro občanské sdružení Athinganoi jako koordinátorka rovných šancí.

„Zaměřuji se na ženy, aby byly více aktivnější, snažím se zmobilizovat ženské síly aby se více zapojily nejen do politického života, ale začaly také myslet více na nás Romy, to znamená vytvořit z žen pozitivní vzory v této společnosti. Dokázat, že romské ženy toho dokážou hodně a mají daleko větší sílu než někteří muži,“ říká Lucie.
Lucie Horváthová se asi před rokem a půl stala také členkou Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity a mimo jiné přednáší na různých konferencích.
Lucka se stala také National Focal Points pro Joined Roma Damen Iniciativ, což znamená něco jako spojení zemí iniciativy. Je to vlastně program Open Size Institutu, který je zaměřen na třináct zemí mezi které patří: Česká Republika, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Kosovo, Srbsko, Albánie, Makedonie, Ukrajina… Tento program monitoruje, jak řeší problémy Romů politika těchto zemí a především sleduje, co se dělá pro romské ženy. Provádí se to například kontaktováním romských aktivistek a z výsledků se sestavuje strategický plán, co by se mohlo v každé zemi pro romské ženy udělat.

„Není nám lhostejné a nechceme přehlížet špatnému zacházení s ženami, například nedobrovolné sterilizaci romských žen,“ říká Lucie.
Lucku také trápí jeden velký problém – prý není moc dobré, když se někteří Romové rychle po nějaké špatné zkušenosti vzdávají začlenění do společnosti neromské a stýkají se jen sami mezi sebou. Romové by se tohoto handicapu mohli zbavit, kdyby začali být průbojnější a uměli se prosadit svou osobností a přednostmi. Měli by se hodně zaměřit hlavně na vzdělání a cestování, protože to člověka osobnostně obohacuje. „Sice nebylo lehké to, čím jsem si prošla, ale na druhou stranu to mělo své klady, protože při studiu a zaměstnání hodně cestuji a poznávám hodně zajímavých věcí a lidí, a tak se má duše cítí čím dál více naplněna a spokojena se svým životem.“

Lucka již třetím rokem bydlí s neromským přítelem, se kterým si velice rozumějí a nemají žádné problémy kvůli jiné barvě pleti; oba říkají, že berou člověka jako člověka a nerozlišují je podle národností. Přítel Honza Pukal v současné době studuje na vyšší fakultě ekonomickosprávní a zároveň pracuje jako učitel anglického jazyka na základní škole a v institutu pro vzdělávání. Je také členem kapely Streep Machine, kde hraje na bicí, Lucie zase velmi ráda čte nebo chodí do čajovny. Luciiným velkým snem je cítit se, že žije v bezpečí v této republice.

U Horváthových doma se mluví romsky. Lucka má dva starší sourozence, už jsou ženatí a mají děti. Její maminka je v současné době v invalidním důchodu a tatínek je v částečném, ale také se snaží něco dělat pro Romy, protože mu není lhostejné, co se děje v dnešním světě. Začal tedy s projektem na zaměstnávání Romů pod názvem Asistence při zaměstnávání. Pan Horváth se snaží vyhledávat zaměstnání Romům, kteří jsou evidováni na úřadu práce. Mimo jiné některým zprostředkoval rekvalifikační kurs pro práci na vysokozdvižném vozíku, přičemž pomohl získat práci mnoha dalším Romům. Pan Horváth zaměstnává terénní pracovnici, která chodí do romských komunit a vyhledává tam další možné klienty. Není bez zajímavosti, že v současné době v Athinganoi, kde pracuje Lucie Horváthová, probíhá také program na vzdělávání nazvaný Roma Veritas. Tento program zahrnuje kurs romského a anglického jazyka a mentoring, což je asistence a podpora romských studentů na Vysokých školách.

Lucka si přeje udělat hodně pozitivních věcí pro tuto společnost. Snaží se ukázat to hezké romské, co v nás je a vždy bylo.
Nezbývá, než jí popřát hodně úspěchů při naplňování jejích cílů.