Miroslav Brož: Sociální bydlení pro Romy přispěje k zakonzervování statu quo

Už delší dobu probíhá vzrušená odborná diskuze o takzvaném sociálním bydlení. Sociální bydlení by mělo být dostupné pro lidi, kteří nedosáhnou na byt na volném trhu a jinak by skončili na ulici. Diskuze o sociálním bydlení se do značné míry prolnula s diskuzí o bydlení chudých Romů.

V ekonomicky vyspělých evropských zemích je sociální bydlení zpravidla určeno pro jednotlivce a rodiny, které z ekonomických důvodů nemohou zaplatit běžný nájem, nebo ohrožené skupiny, typicky třeba lidi s psychiatrickou diagnózou nebo s mentálním handicapem či fyzickým handicapem, matky samoživitelky, nízkopříjmové důchodce.

V České republice budou pravděpodobně hlavní cílovou skupinu sociálního bydlení tvořit Romové, respektive hlavně romské rodiny s dětmi. Ty jsou na trhu s pronájmy bytů diskriminovány v České republice tak silně, že je pro ně v mnoha místech jen výjimečně možné pronajmout si běžný byt, mimo sociálně vyloučenou lokalitu. Proto končí ve špinavých bytech IV. kategorie v domech hrůzy, nebo na ubytovnách, kde platí zpravidla ty nejvyšší nájmy v celém městě. Běžný byt za běžnou cenu jim nikdo nepronajme. Důležité je, že většina obyvatel ubytoven a domů hrůzy by je chtěla opustit, chtějí žít jinak.

Situace v chudinských romských lokalitách a ubytovnách už zašla daleko. Na mnoha místech panují neúnosné stavební či hygienické podmínky. Rodinné rozpočty obyvatel ghett jsou decimovány přemrštěnými nájmy. Peníze ze státního rozpočtu končí formou příspěvků na bydlení na kontech obchodníků s chudobou. Situace bezesporu potřebuje okamžité a akutní řešení.

Je však dobrým řešením, abychom místo odstranění příčiny stávajícího stavu, tedy diskriminace romských rodin na realitním trhu v České republice, reagovali utvořením sítě „sociálního bydlení“ pro Romy?

Romské rodiny přece na ubytovnách či ghettech nebydlí proto, že by si nemohly ze svých rozpočtů pronajmout byt za cenu běžnou na trhu. Ten je ve skutečnosti mnohem levnější, než kolik platí v ubytovně či ve špatné čtvrti; a těžko lze předpokládat, že cena romského sociálního bydlení bude v chudých regionech nižší, než cena pronájmu běžných bytů. Kdyby si romské rodiny mohly najmout běžný byt, kterých je na trhu dostatek, za normální cenu, nebylo by potřeba vymýšlet systém romského sociálního bydlení, který má řešit neúnosnou bytovou situaci tisíců romských rodin.

Přitom v České republice je v platnosti antidiskriminační zákon, který umožňuje postihovat etnickou diskriminaci. Pronajímání bytu je podnikání jako každé jiné. Máte-li autopůjčovnu či hotel, také nemůžete odmítnout pronájem auta či pokoje klientovi z důvodu, že má hodně dětí, nebo proto, že má tmavou barvu kůže. To je prostě nelegální. Antidiskriminační zákon však není v České republice dodržován ani vymáhán.

Jak bude ono romské sociální bydlení asi vypadat? Informace z webu Ministerstva pro místní rozvoj dávají tušit, že snad bude zákonem a dotacemi podporováno vytvoření a provozování jakýchsi regulovaných „sociálních“ ubytoven, které snad budou levnější, než je tomu doposud, a jejich obyvatelům budou pomáhat sociální pracovníci. Přínosem bude asi to, že Romové na regulovaných sociálních ubytovnách možná nebudou tolik trpět materiální nouzí a špatnými hygienickými podmínkami, celkově však toto řešení přispěje k zakonzervování stavu a zhoršení situace v dlouhodobém horizontu. Důležitou otázkou je, zda-li budou na realizaci programů sociálního bydlení použity EU prostředky určené na řešení situace chudých romských komunit.

Budou-li romské rodiny bydlet v síti sociálního bydlení, nebudou v něm bydlet z ekonomických důvodů, ale z etnických. Kvůli své etnicitě a s ní spojené diskriminaci si nemohou pronajmout byt za normální cenu, mimo gheto či ubytovnu. Tento smutný fakt má řešit připravovaná koncepce sociálního bydlení. Spíš než další oddělování majority a komunity skrze ubytování Romů v takzvaném sociálním bydlení bychom se měli snažit o to, abychom umožnili příslušníkům menšin žít mezi námi, mimo ghetta a ubytovny, byť nově takzvaně sociální.

Místo práce jsme dali Romům sociální dávky, místo podpory vzdělání jsme pro Romy zřídili zvláštní školy. Co místo vymýšlení segregovaného romského bydlení začít řešit diskriminaci Romů na trhu s byty?