Koncepce existují pouze na papíře

Šesté setkání lidí žijících v chudobě se uskutečnilo 4.- 5. května v bruselském Evropském parlamentu. Aktu se zúčastnily delegace všech členských zemí Evropské „sedmadvacítky“.

Občanské sdružení Vzájemné soužití jako člen Evropské sítě proti chudobě (EAPN) bylo vybráno, aby sestavilo delegaci osob žijících v chudobě. Českou republiku reprezentovala delegace složená ze čtyř žen (z toho dvě romského původu), které se samy s chudobou setkaly a bojují proti ní. Delegované členky hovořily o svých osobních příbězích, především o problematice nedostupnosti bydlení, sterilizace žen bez informovaného souhlasu, umísťování dětí do ústavní výchovy ze sociálních důvodů, lichvy, bezdomovectví a dlouhodobého života na hranici existenčního minima. K této prezentaci si ženy připravily motiv domku z rákosu bez střechy, což mělo symbolizovat chybějící střechu nad hlavou chudých lidí. Papírové panely namísto střechy upozorňovaly svými hesly jako „Sociální situace rodiny není důvodem k odebrání dětí“ nebo „Život na dávkách není plnohodnotným životem“ na palčivé sociální problémy v ČR. Smyslem setkání je předávání si zkušeností evropských zemí o chudobě, možnost porovnávání různých projektů, v případě osvědčení je doporučit vlastním vládám. Z dvoudenního shromáždění byl sepsán výstup, který byl předán Evropské komisi. Politikům se tak dostaly čerstvé zprávy z terénu, na jejichž základě mohou uzpůsobit sociální politiku a programy a zakotvit je například do Evropské ústavy v případě, že bude ratifikována.
Evropská komise v tomto směru může vyvíjet větší tlak na členské země. Minulý rok se fóra účastnilo na 200 osob ze 23 evropských zemí.

„Lisabonský proces“

Na zasedání Evropské rady v Lisabonu roku 2000 byl zahájen proces, jehož cílem je, aby se EU do roku 2010 stala nejschopnější konkurence a nejdynamičtější ekonomikou na světě. Současně s tímto dokumentem Evropská rada apelovala na členské státy, aby věnovaly větší pozornost problematice sociálního začleňování v oblasti zaměstnání, vzdělávání, zdravotní péče a bydlení. Na následujícím zasedání v Nice téhož roku rada přijala Evropský sociální program, jehož součástí je boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Na stejném zasedání bylo rozhodnuto, že členské země budou sestavovat na základě těchto cílů své Národní akční plány v boji s chudobou a sociálním vyloučením. Mezi stanovené cíle patří mimo jiné například předcházení rizikům vyloučení a pomáhání nejzranitelnějším, píše se v dokumentu. Česká republika sestavovala svůj první Národní plán v červenci 2004 na období 2004 – 2006. Revizí lisabonské strategie z března 2005 došla Evropská rada k prioritní orientaci na ekonomický růst a zaměstnanost. Vychází z předpokladu, že dojde-li ke zvýšení zaměstnanosti v zemích EU, povede to i k většímu sociálnímu začleňování jejich obyvatel. Nástrojem realizace nové lisabonské strategie je Národní program reforem sestavován dle Integrovaných směrů pro hospodářský růst a rozvoj. První programy byly předložený členskými zeměmi na období 2005 – 2008.

V EU žije 16 % lidí ohrožených chudobou

A právě Lisabonská smlouva byla velice kritizována účastníky. „Nelíbilo se jim, že v EU žijí lidé pod hranicí chudoby a kolem 16 % těch, kteří jsou ohroženi chudobou. My jsme upozornili na dosavadní nepřijetí antidiskriminačního zákona v ČR,“ řekla pro RV Hana Žurovcová, koordinátorka české delegace. Podle Žurovcové není v pořádku ani to, že je nedostatek terénních sociálních pracovníků pro ohrožené rodiny. „Jednohlasně na fóru zaznělo zvyšování nerovností mezi lidmi. Za posledních deset let narůstá počet chudých a sociálně vyloučených lidí. Vzniká větší propast mezi chudými a bohatými. Příliš velký důraz se klade na vysoké HDP (hrubý domácí produkt) a rozvoj ekonomiky a menší na sociální začleňování. Evropská unie by se měla pokusit sladit základní úroveň jednotlivých států,“ zaznělo v Evropském parlamentu.

Po národních výstupech následovalo rozdělení do smíšených skupin, kde se chudí obyvatelé EU a Norska bavili o problémech bídy a sociálního vyloučení. „Ze skupiny skládající se ze zástupců Švédska, Itálie, Bulharska, Francie a naší země vzešly tyto podněty: 1) EU by měla podpořit koncepci sociálního bydlení např. prostřednictvím dostupnějších strukturálních fondů, 2) vyvíjet tlak ke sbližování standartu životní úrovně v členských státech, 3) při opětovném schvalování Evropské ústavy by do ní měla být zahrnuta charta sociálních práv, jež by vycházela například z práva na bydlení, ochrany před nezaměstnaností, před diskriminací apod,“ objasnila koordinátorka české výpravy. Na setkání přišel i Evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti Vladimír Špidla, který pohovořil s českými ženami. „Podle statistik existuje v ČR málo chudých lidí, kolem 8 procent; do této skupiny spadají hlavně Romové, matky s dětmi a rodiny s více dětmi,“ uvedl. Žádnou změnu ženám v nejbližší době však neslíbil. Žurovcové, pracující ve Vzájemném soužití jako vedoucí týmu zabývajícího se navrácením dětí z ústavní výchovy a prevencí, se nelíbí, že sice existují různé koncepce a návrhy, jež jsou dobře zpracovány, avšak chybí rozepsání konkrétních kroků, které by měly plnit kraje a obce; také není určen žádný časový harmonogram a co kdo bude dělat. V těchto dokumentech, Národní akční plán nevyjímaje, se opět nedočteme o případných sankcích za nedodržení plánu. Jako nejúspěšnější projekt ČR byl představen projekt policejní asistence. Představila jej historicky první policejní asistentka v ČR, třicetišestiletá Soňa Holubová, která pomáhá obětem lichvy nebo trestné činnosti. „Sama jsem se s lichvou setkala jako oběť, když lichvář fyzicky napadl moji sestru, postavila jsem se mu a řekla ,a dost, vysoké úroky již platit nebudu‘.“ Díky Holubové se lichváři postavili také další ženy. I další členky delegace představily své životní příběhy. Nevidomá matka dvou dětí Bohdana Goľová (43 let) po rozvodu neměla kam jít, ocitla se na ulici. Prodejem časopisu Nový prostor si vydělává na živobytí a ubytovnu. Oběť domácího násilí, Jolana Šmarhovyčová (35 let), má dvě děti a žije v devítičlenné domácnosti v bytě 2 + 1. Byla dlouhodobě nezaměstnaná, v současné době získala práci jako terénní asistentka. Nezaměstnaná Barbora Violová (23 let) se tři roky pokouší získat zpět do vlastní péče své dva syny. V Bruselu tato žena upozornila na umísťování dětí do ústavu ze sociálních důvodů.