KO AMEN SAM?Kdo jsme?

Kdo jsme? A koho ostatní považují za Romy? Většinová společnost vnímá Romy často nesprávně jako homogenní skupinu, ne tedy v diferenciaci skupinové ani podle současného způsobu života romských rodin. Nebo jsou za Romy považováni jen ti, kteří se přihlásili nebo byli zapsáni k romské národnosti při sčítání lidu. Za romské etnikum je správné považovat však všechny, i ty, kteří se ke svému etniku takto veřejně nehlásí, i když je přitom jistě nutné respektovat rozhodnutí každého člověka.

Přihlášení se k etniku je důležitější než veřejné přihlášení k národnosti. Romové zůstanou Romy a přitom občany dané země, kde žijí, u nás tedy České republiky. A to je dobře – ale jen když budou všichni občany skutečně rovnoprávnými a když nebudou vnímat své romství, svou identitu, jako handicap, ale naopak budou-li na romipen, na svou kulturu, opravdu hrdí. Dnes se často hovoří o Romech hlavně z hlediska sociálního vyloučení, o tzv. sociálně vyloučených romských komunitách, jako kdyby šlo jen o sociální problém – i když ten je samozřejmě nejpodstatnější (důsledky propadu do nezaměstnanosti, problémy nedostatečné vzdělanosti a nevyhovující životní podmínky mnoha romských rodin). Opět se však nesprávně zobecňuje a nespojuje s celkovým postavením Romů v současné společnosti, s existující, či dokonce narůstající xenofobií, s potřebou vzájemného pochopení a tolerance na obou stranách. Považovat všechny Romy za sociálně vyloučené je podobně nesprávné, jako když byli za doby předchozí společnosti považováni jen za „skupinu sociálně zaostalých obyvatel, vyžadujících zvláštní péči“ a kdy se nepřihlíželo k jejich etnické specifi ce, která se tehdy záměrně potlačovala – jazyk, hodnoty, tradice a kultura – jako určitá „brzda“ adaptace, asimilace či integrace do většinové společnosti. A důsledky tohoto čtyřicet let trvajícího asimilačního tlaku bývalé společnosti (let 1948-1989) jsou viditelné právě dnes – jak ve ztrátě řemesel a dalších dovedností, ale hlavně v rozpadu tradičního hodnotového a vnitřního společenského systému většiny romských komunit-rodů a mnoha rodin. Současní mladí Romové hledají teď novou cestu – nejen ve zlepšení životních podmínek a společenského postavení, ale jako příslušníci svého etnika.
Mladá a střední generace už mnohdy nevyrůstala v romské tradiční rodinné výchově. Proto by bylo dobré se třeba společně zamyslet nad některými otázkami, i když někteří z vás odpovědi znáte, ale třeba ne všechny.
Které skupiny Romů žijí u nás i ve světě? Je název Rom, Romové používán všemi? Kdo jsou Sintové? A co pojmenování Cikán?

U nás v České republice žijí převážně slovenští a maďarští Romové-Rumungre (více než 80 procent), dnes už početně malá skupina Romů českých a moravských (z těch, kteří přežili holocaust za druhé světové války), další malá skupina Sintů (německých Cikánů) a skupina olašských Romů-Vlachike Roma, představujících téměř 10 procent ze všech našich Romů. Před válkou žily v Čechách a na Moravě jen skupiny českých Romů a Sintů, které – stejně jako Romové olašští – v rodových skupinách většinou kočovaly z místa na místo. Skupiny moravských Cikánů-Romů žily usazeně na jižní Moravě už od 2. poloviny 18. století, kdy zde byly usazeny za vlády Marie Terezie (z nich pocházejí rodiny Holomků, Danielů a dalších). Za války však většina z jejich rodin zahynula v pracovních a koncentračních táborech, hlavně v Osvětimi-Březince. Slovenští a maďarští Romové přišli ze Slovenska do Čech a na Moravu až po roce 1945, po válce (o tom až příště).

V rámci Evropy se Romové-Cikáni dělí na dvě větve: Romové ve střední a východní Evropě, zatímco v západní Evropě žijí i Sintové (v Rakousku, Německu, v části Francie, ale i u nás). Společným názvem Romové se dnes nazývá většina Romů nejen v Evropě, ale i v Americe, Kanadě a v Austrálii, i když pro mnohé z nich je ještě důležitější příslušnost ke své skupině. Ve Španělsku Kale, ve Francii Manuše, Jerliové se Romové často nazývají v Pobaltí, Bělorusku, na Ukrajině i v západním Rusku. Pro olašské Romy je zásadní, zda jsou Kalderarové (skupina kotlářů) nebo Lovarové (skupina koňských handlířů) -u nás, na Slovensku i jinde, i když své profese už neprovozují, nebo Bejášové v Maďarsku ad. Název Cikán je daný majoritním obyvatelstvem. Vznikl z řeckého pojmenování Atsinganos, Atsinganoi. Tento název se pak stal postupně nejrozšířenější nejen v našich a ostatních slovansky mluvících zemích – v Polsku Cygan/Cyganie,v Bulharsku Cygan/Cygany, v Rusku a na Ukrajině Cygan/ Cygany, v zemích bývalé Jugoslávie Cigani ad., ale i v Německu a v Rakousku – Zigeuner, v Turecku Tchingi, v Itálii Zingari, ve Švédsku Zigenare nebo ve Francii Tsiganes (i když jim někde říkali také Bohémiens, což jsou vlastně Češi, protože tam přišli z Čech). Druhá skupina názvů má základ v tom, že část některých romských předků při své cestě z indické pravlasti procházela tzv. Malým Egyptem (území Peloponésu), a tedy byli mylně nazýváni lidem egyptským, faraonským. Z toho vznikl pak starošpanělský název Egypcianos – ve Španělsku tedy říkají Romům Gitanos, v Anglii a zemích Velké Británie Gypsies (Gipsies), jinde Giftos. Správné etnické označení většiny romských skupin – Rom, Romové (Roma) – je užíván ofi ciálně od roku 1971, kdy bylo přijato i světovým romským hnutím na I. kongresu Mezinárodní romské unie 8. dubna 1971 v Londýně, a Radou Evropy.

A příště si řekneme, jak žili vaši otcové a dědové – jaká byla donedávna romská řemesla, jak žily romské rodiny, než přišly ze Slovenska do Čech a na Moravu, a proč se přestěhovaly. A také něco o olašských Romech a Sintech.