Jenišové ve Švýcarsku

Tento díl seriálu o historii Romů bude netypický tím, že pozornost bude věnována stručným dějinám tzv. Jenišů (něm. Die Jenische, český ekvivalentsvětští). Jenišové tvoří rodové společenství se společnou kulturou a jazykem. Jazyk Jenišů vychází z tzv. Rotwelsch (tj. jazyka lidí žijících na okraji společnosti ve středověku). V polovině 18. století se začalo objevovat pojmenování pro německé kočovníky-die Jenische.

V Evropě byli často nazýváni „bílí Cikáni“. Typické jsou pro ně kočovný způsob života a silné vazby v rámci jednotlivých rodin a rodů. Tyto charakteristiky jsou tak velmi blízké tradičním charakteristikám romských skupin (především tradiční profese jako košíkářství, kotlářství, práce s kovem atp.), takže některé rody tzv. Jenišů jsou zřejmě potomky romských kočovníků. V evropské historii úzce souvisel osud těchto kočovníků s osudy Romů a tyto skupiny byly mnohdy zaměňovány.

Poprvé jsou Jenišové zmíněni v roce 1250, kdy je slovo „Jenische“ užito v souvislosti s kočovnými skupinami. Sami Jenišové svůj původ někdy odvozují od Keltů, jindy od židovských potulných obchodníků. Zatímco keltský původ není nijak prokazatelný, tak spřízněnost s židovskou komunitou naznačují především hebrejská slova používaná v jejich jazyce.

Do současné podoby se společenství Jenišů zformovalo zřejmě po třicetileté válce, kdy vzniklo společenství kočovníků, tvořené jednak potulnými židovskými obchodníky, dále Romy a také bývalými vojáky a lidmi, kteří v důsledku války odešli z domovů. Jenišové tradičně žili především na území Švýcarska, Francie, Německa a Rakouska, ale jsou připomínáni také např. v Nizozemí. Ve Švýcarsku se od poloviny 19. století, v souvislosti s přijetím zákona o domovské příslušnosti, Jenišové částečně pod tlakem úřadů usazují. V průběhu 19. století dochází také ke kontaktům s kočovnými Sinti (němečtí Romové), ale zřejmě se nespojují rodiny a rody (v řeči Jenišů jsou romská slova zastoupena pouze sporadicky).

Na přelomu 19. a 20. století dochází ke změnám v tradičních profesích, když se u Jenišů začínají objevovat profese překupníků starožitností, železného odpadu nebo zámečníků. Některé kočovné skupiny Jenišů jsou vystaveny podobné perzekuci jako kočovné romské skupiny a v průběhu 19. století začínají být také označováni za „bílé Cikány“.

V průběhu druhé světové války se Jenišové žijící na území nacistického Německa stali obětí tzv. rasového výzkumu a mnozí z nich byli posláni do koncentračních táborů. Výzkum problematiky Jenišů byl také pro Roberta Rittera úvodem k rasovým studiím Romů a tzv. rasově-hygienický institut, který se podílel na nacistické genocidě Romů svou pseudovědeckou činností, zkoumal i jednotlivé rody Jenišů.

Ani Švýcarsku se nevyhnula opatření nerespektující lidská práva Jenišů. V roce 1926 byla založena nadace ProJuventute, která měla oficiálně za cíl zlepšit podmínky pro děti z kočovnických rodin. V praxi potom docházelo k odnímání dětí rodičům a k jejich výchově v různých dětských domovech. V mnoha případech šlo o násilnou praxi. Činnost nadace byla ukončena až na počátku 70. let 20. století v důsledku zveřejnění některých případů.

V roce 1975 vznikla ve Švýcarsku organizace „Radgenossenschaft der Landstrasse“, která se v průběhu 80. let stala zastřešující organizací, uznanou státem a reprezentující Jeniše, kterým se dostalo ve Švýcarsku uznání za kulturní menšinu. Tato organizace stála mj. u zrodu Mezinárodní romské unie v 70. letech 20. století. Další organizace existují v Rakousku a v Německu.

Jenišové měli také vliv na společenský a kulturní život ve Švýcarsku, resp. ve světě. Pro švýcarskou lidovou hudbu byl na konci 19. století významný slepý houslista Fränzli Waser. Světoznámými se stali také komici bratři Marxové, kteří byli po otci původem z rodu německých kočovníků.

V současné době žije největší počet Jenišů v Německu (až 100 000 osob, z nichž asi 30 000 žije „na cestě“) a dále ve Švýcarsku, kde je jejich počet odhadován na 50 000 a z nich pouze 3 500 osob žije celoročně „na cestě“. V Rakousku byl počet Jenišů odhadnut na 35 000 osob, z nichž asi 3 500 osob stále kočuje. Tyto údaje jsou samozřejmě pouhými odhady. Jenišové tvoří kulturní společenství, které je podobné např. pospolitosti irských kočovníků. Spolu s nimi jsou také zastoupeni v Evropském fóru Romů a kočovníků (angl. ERTF), které vzniklo na půdě Rady Evropy.

Prameny:

„Jenische“-www.de.wikipedia.org/wiki/jenische