Jarmila Balážová: Romové v českém filmu

V prvním letošním dvojčísle měsíčníku Romano voďi jsme pro vás připravili trojdílný seriál na téma menšiny a cizinci ve filmu a televizi. Ve třech pohledech z různých zemí – České republiky, Německa a USA se autorky věnují televizním a filmovým produkcím a dotknou se i zobrazování Romů v literatuře.

Díl první: Romové v českém filmu I

Filmový svět stojí na hrdinech a padouších. Díky svému neskutečnému dopadu na miliony fanoušků „vyrábí“ stále nové a nové neprůstřelné muže, super kočky s nohama až ke krku, ale taky inteligentní tvorbu, jež mění pohled na ženy kolem třicítky, život gayů nebo miliony národnostních menšin, které žijí všude. Svět už poznal hrdiny afroamerické, latinoamerické, taky ty z chudé Indie, bohužel zatím ne ty romské. Na takového Vinetoua nebo milionáře z chatrče si holt budeme muset ještě počkat. Asi nebude mít tradiční oděv, možná se zrodí komiksová postava, kdo ví? A jak dlouho to může trvat? Těžko říct. Zatímco v Německu dokáží televizní tvůrci rychle zareagovat na společenský „problém“ soužití Němců s tureckou minoritou seriálem Kobra z prostředí dálniční policie s „kladným“ Turkem Simirem, u nás si tak nějak pořád nevíme rady. Snahy jsou, některé i zdařilé, ale pořád bohužel víc přehmatů než tref do černého. I my se ale můžeme pochlubit velmi dobrými pokusy, ovšem spíš na filmovém plátně. Takový „Marián“ režiséra Petra Václava je opravdu hlubokou – téměř sociologickou – sondou do života dětí vyrůstajících v dětských domovech s romským původem. Vraťme se ale k neskutečné moci filmu, kdy se zrodí nový symbol a zboří starý, zatracení a opovržení vystřídá soucit, okouzlení atd. Jde-li o to, jak zpracovat postavy romské a jak vůbec Romy vtáhnout do filmu nebo televize, moc to neumíme, i když díky za každý pokus, který není tak strašný jako nové díly kdysi kultovního seriálu Sanitka. Následujícím výběrem připomínáme dobré i špatné pokusy a hlavně doufáme ve zrození Billa Cosbyho v českých podmínkách!

Indián a sestřička

Celkem zajímavý pokus režiséra částečně polského původu přinést snímek, který je o hledání identity dvou mladých lidí, o společnosti a jejích odsuzujících a zjednodušujících pohledech. Nutno přičíst režisérovi a tvůrci Wlodarczykovi k dobru jeho poctivý pokus o konzultaci s Romy samotnými. Snímek přibližuje vztah Franty, který miluje přírodu, duší je indián a ve volném čase se toulá s kamarády po šumavských lesích.

Do jeho života náhle vstoupí Romka Marie, která pracuje – nestereotypně – jako zdravotní sestra. Jejich vztah je však od začátku problematický a nepřijímaný z žádné strany. Dokáže láska překonat opovržení, předsudky, a hlavně neochotu obyvatel dříve poklidného maloměsta tolerovat nonkonformitu obou mladých hrdinů? Film se nesnaží objektivně posuzovat vztahy mezi českou většinou a romskou menšinou. Spíše vypráví poutavý, osobitý a civilně zpracovaný příběh o lásce mezi rozháraným chlapcem a sebevědomou ženou. (Dan Wlodarczyk, 2006)

VIDEO

Marian

Snímek, který osobně považuji za nejlepší, co na toto téma vůbec vzniklo. Vyplatil se poctivý přístup a příprava Petra Václava, jeho snaha pochopit prostředí, o němž točí, filmařský talent a vysoká ambice zajít pod povrch a nabídnout skutečně hluboký film. To vše umocněno skvělou kamerou a střihem přináší příběh Mariana, jemuž společnost dala to nejnutnější: jídlo, postel, střechu nad hlavou a základní hygienické návyky. To vše v dětském domově, lépe řečeno dětských domovech, protože jich na své životní pouti vystřídá od batolecího věku opravdu mnoho. Snímek zachycuje, mnohdy až mrazivě, co dokáže absence lásky, citu a porozumění. Marian v životě potkal jen dvě osoby, kterým na něm záleželo a i ty ztratil. Klopýtá cestou svého života, uprostřed nepřátelského a lhostejného světa. Zoufale se brání, hledá a padá stále níž a níž, kdy už pak samotný život neznamená všechno…

Film vznikl v době, kdy v naší republice začaly vzrůstat rasové nepokoje a pogromy na Romy, téma rasové diskriminace se objevuje v podobné formě vlastně poprvé. (Petr Václav, 1996, Česko / Francie).

VIDEO

Oběti: Jiný člověk

Každý rok vyrobí ČT v dramaturgii Bedřicha Ludvíka jeden díl z volného cyklu OBĚTI. Podtitulem celého projektu je: o lidech postižených zločinem. Byly představeny díly Přepadení, Znásilnění, Svědek a další. V roce 2003, s reprízou v roce letošním, se středem příběhu stala smíšená rodina, česko-romské manželství. Tvůrci se tak snažili skrze její osud oslovit většinovou populaci, která by se tak, alespoň na chvíli, mohla vcítit do pocitů menšiny. Do jakých neřešitelných situací jsou lidé, rozdělováním na etnika a rasy, vháněni. Zajímavý pokus, který na jedné straně skvěle boří některé stereotypy v první polovině filmu, nabízí zajímavý vývoj, když se syn hlavního hrdiny, Roma, ze vzdoru ke své identitě i tomu, jak jeho původ vnímá okolí, přidává na stranu neonacistů, aby pak zaplatil vlastním životem. Konec filmu ovšem divně přehluší přesvědčení, že proti svým kořenům a předkům člověk nezmůže nic a tak se inženýr ekonomie a majitel obchodu s koberci na konci filmu pod tíhou osudu stává zlomeným člověkem a ačkoliv se vždycky romskému prostředí vyhýbal, najednou hraje jeho synovi na pohřbu kvílivá romská muzika a on klekne za rakví a… Čili první polovina dobrá, druhá o poznání slabší. (Petr Slavík, 2003)

VIDEO

El Paso

Film El paso diváka zavede do kotle vášní, emocí a živelnosti. Režisér Zdeněk Tyc se po úspěšných Smradech už podruhé vrací do světa Romů, který v nás zpravidla vzbuzuje strach a rozpaky, přestože o něm vlastně vůbec nic nevíme… El paso je inspirováno skutečným osudem romské vdovy, matky devíti dětí. Filmová rodina Horváthových má dětí sedm. Příběh začíná okamžikem nečekané, tragické smrti otce. Matka Věra najednou stojí sama proti úřadům, odhodlaná udržet svou početnou rodinu pohromadě za každou cenu, jenže zoufale nepřipravená. Sociální odbor dává k soudu žádost na odebrání jejích dětí a následné svěření do ústavní péče. Ze dne na den jsou vystěhováni na periferii do sociálního bytu o jedné místnosti. Případ Věra versus město přináší zamyšlení, zda být Romem opravdu znamená být vinen.(Zdeněk Tyc, 2008)

VIDEO

Nahota na prodej

Zobrazení české polistopadové kriminality – únosy žen, nedobrovolná prostituce, tzv. tvrdá pornografie, vydírání. Pokus ukázat etnický konflikt mezi Čechy a Romy jak v řadách intelektuální veřejnosti (etnická nesnášenlivost a předsudky novináře) tak mezi „spodinou“ (holohlaví pravicoví extremisté – nazi skinheads). Ve filmu hrají tehdejší romští aktivisté šéfy gangu s prostitucí, téma vyvolává i v kině samotném takovou averzi vůči Romům, že hlediště mnohdy hlasitě hučí.(Vít Olmer, 1993)

VIDEO

Radikální řez

Záměrně jsem vybrala také snímky staršího data, protože si to zasluhují. Dušan Klein si vybral pro svůj film Radikální řez jako barvitou kulisu kriminálního příběhu cikánskou čtvrť v jednom okresním městě. Právě tam byl nalezen zavražděný syn tamního architekta, který prosazoval zbourání nevyhovujících, zdevastovaných domů v oblasti. Vyšetřovatel se seznámí s půvabnou romskou dívkou a jejím prostřednictvím proniká do tajů této uzavřené a zrakem většiny ne vždy pochopitelné a současně pochopené komunity. Režisér ukazuje na jedné straně zvyklosti Romů, včetně romské svatby apod, na straně druhé přichází s novým modelem romského policisty, a konečně vyvrací předpoklad viny, a sice, že za vraždou stál jeden z Romů. (Dušan Klein, 1983)

VIDEO

Právom lásky

Pro mě ještě mnohem zajímavější snímek, jde o příběh z druhé světové války. Fašisti pátrají po partyzánech ve slovenských horách. Jednoho z partyzánů skryje krásná Romka, čímž riskuje život svůj i své rodiny. Dívka tvrdí, že partyzán je její bratr, což jí pochopitelně němečtí vojáci nevěří. Aby jej zachránila, vyhoví a je jim po vůli.

Po válce spolu mladí lidé zůstanou. Zajímavý zlom se odehraje asi v půli filmu, když se hromadí problémy mezi dvojicí a on je jí nevěrný. Taková odměna za to, co pro něj udělala? Hlavní hrdinka se cítila zrazena a svého muže v záchvatu vzteku oslepila, za což stanula před soudem. Když se ve výpovědích připomenou okolnosti jejich setkání i její velká oběť pro záchranu jeho života, muž prosí soud o osvobození ženy, kterou stále miluje a teprve teď pochopil, jak moc miluje a milovala ona jeho. Ačkoliv snímek vzniká v hluboké totalitě, romská žena je zde vykreslena jako nenápadná hrdinka, sebevědomá, ochotná riskovat svůj život, pracuje jako zdravotní sestra a o její statečnosti a morálních kvalitách není pochyb. (Marcel Dekanovský, 1984)

VIDEO

Cikáni jdou do nebe

Samozřejmě máme všichni v myslích kultovní sovětský filmový muzikál Cikáni jdou do nebe z roku 1975, snímek, kterým moldavský režisér Emil Loteanu fascinovaně přibližuje romskou menšinu jako záhadnou, magickou, svobodnou, tedy stereotypy jako vyšité – ačkoliv pozitivní – a hlavně nádherná muzika, asi proto ten film všichni tak milujeme a já jej, i když je zahraniční, zmiňuji proto, že posloužil jako předloha rovněž k mnoha českým divadelním představením a úpravám. (Emil Lotenau, 1975, SSSR, Moldavsko)

VIDEO

A housle přestaly hrát

Na tenhle film, i když opět není český, nemůžu zapomenout, koneckonců české televize – veřejnoprávní i komerční – jej také vysílaly. Jde o první takto velký film, který zachycuje utrpení Romů za druhé světové války a romský holocaust. Skoro tříhodinové drama o boji o přežití zachycuje strastiplnou pouť romského houslisty Dymitra a jeho rodiny z válečné Varšavy roku 1942 do kmenového tábora v ukrajinské nížině, útěk romské komunity do Maďarska i její deportaci do koncentračního tábora v Auschwitzu (Osvětimi). Scény vycházející z reálných osudů vás nenechají chladnými a připomenou podobnost s holocaustem židovským. (Alexander Ramati, 1988, Polsko, USA)