Jak se u nás žije cizincům

V České republice žije stále více cizinců, zejména Praha se pomalu, ale jistě přibližuje ostatním evropským velkoměstům, na ulicích vídáme stále více lidí z jiných zemí, o kterých víme či se domníváme, že nejsou turisté, že tu žijí. Přišli k nám buď jako uprchlíci za lepším živobytím, či ze Západu ze zvědavosti či z touhy zažít něco „exotického“ ve východní Evropě.
Cítí se tu tito lidé diskriminováni proto, že jsou cizinci? Se svými zkušenostmi se podělili Američan Charles, Běloruska Ina, Arménka Karina a Ukrajinka Natália.

Charles Herring (32) z Kalifornie, USA, 2 roky v ČR, svobodný, učitel angličtiny

„Přišel jsem tu žít, protože Čechy jsou krásná země.“

* Měl jste tu někdy pocit, že jste diskriminován?

Nevím, zda bych to nazval diskriminací tak, jak o tom mluvíme ve Spojených státech, ale všeobecně bych řekl, že jsem tu pozoroval diskriminaci příslušníků sousedních zemí, zejména kvůli jejich jazyku. Studuji 2 roky češtinu a studoval jsem ruštinu před tím, než jsem sem přijel. Když vyslovím něco česky, není to úplně správně, možná to zní trochu rusky. V tomto případě se mi nesčetněkrát stalo, že lidé se mnou raději mluví anglicky nebo vůbec.

* Máte nějaký konkrétní příběh?

Často chodím do jedné restaurace v centru a snažím se objednat si česky a oni mi vždy odpoví anglicky. Podle vzhledu nejsem Čech. Ale podobný příběh měla i jedna moje studentka z Moravy. V jedné pražské masně na ní začali anglicky, nerozuměli její češtině. Nechci všechny odsuzovat, ale zdá se mi, že Češi dělají „z komára velblouda“, co se týče drobných rozdílů v řeči.

* Cítím z toho vaši frustraci.

Nemám kvůli tomu naprosto žádnou motivaci učit se a rozvíjet se v češtině. Na Slovensku, v Rusku, v Polsku mi lidé odpovídají svým rodným jazykem, v Čechách ne. Je to opravdu hodně frustrující a nechápu to.

* Máte ještě nějaké další zkušenosti, vím, že jste Žid například.

Mám štěstí, sice nevypadám jako Čech, ale nikdo podle mého vzhledu neví, jaký mám původ. Proto vyslechnu mnoho urážek příslušníků minorit – muslimů, Židů či lidí tmavší pleti. V jedné nejmenované velké firmě mi top manažeři vyprávěli velmi nechutné vtipy o Romech. Navzdory všemu však, věřte nebo ne, většina Čechů, se kterými jsem se seznámil, byli milí a otevření lidé.

Ina (40) z Běloruska, 8 let v ČR, vdaná, podnikatelka a učitelka
„Můj příběh je spíš komický než smutný“

* Řekněte mi, zda jste měla někdy v Čechách pocit diskriminace.

Přibližně před pěti lety se mi přihodila věc, kterou jsem vnímala spíš komicky. Čekala jsem před základní školou v autě na syna, byla tam další tři auta a všichni jsme čekali na své děti. Všichni jsme stáli za značkou zákaz stání. Najednou kolem jela Policie. Každého z nás policista upozornil, že jsme udělali dopravní přestupek. Jen já jsem dostala pokutu.

* Zeptala jste se proč?

Mám na autě běloruskou SPZ, ostatní měli českou. Ptala jsem se toho policisty, proč platím pokutu jenom já, protože jsem cizinka? On odpověděl, že ano, asi tak to bude. Myslím si, že jsme měli zaplatit všichni nebo nikdo.

Karina (37) z Arménie, 6 let v ČR, 3 děti, vdaná, v domácnosti
„Raději to vyhodím, než bych vám to prodala!“

* Měla jste někdy pocit, že se k vám tu lidé chovají jinak proto, že jste cizinka?

Šla jsem na trh nakoupit ovoce a zeleninu, vybrala jsem si ovoce, které sice již bylo levnější, ale přesto jsem se zeptala, zda by mi prodavačka nemohla ještě zlevnit, protože to ovoce už opravdu nebylo moc dobré a ona mi řekla: „Proč chcete všechno levnější, raději to vyhodím, než abych vám – cizince – to ovoce prodala levněji!“ Paní, která stála vedle, se ptala: „Proč to říkáte, odkud ta paní je?“ Prodavačka odpověděla: „Je z Ruska.“ Ale já jsem přece z Arménie!

* Bylo více takových příhod?

Podruhé jsem to zažila, když se to stalo někomu jinému. Doufám, že těm lidem jednou dojde, jak byli nespravedliví. Nic o nás neví, odkud jsme, co děláme. Myslím, že tu lidé potřebují čas, aby si navykli na cizince. Jednu dobu jsem bydlela v Gruzii, tam bylo stejně cizinců jako v Čechách, ale Gruzínci tolik nedávali najevo, že je někdo cizinec.

* Jaké máte zkušenosti s úřady?

Museli jsme si v poslední době vyřizovat spoustu dokumentů jako azylanti. Nejprve byli úředníci poněkud nepříjemní, ale když viděli, že mluvíme česky, i když ne perfektně, byli milejší a vstřícnější.

* Jak se tu mají vaše děti?

Moje děti nemají ve škole problémy, jen drobná nedorozumění s romskými dětmi, nelíbilo se jim, že jsou cizinci…

Natália (35) z Ukrajiny, 3 roky v ČR, 1 dítě, vdaná, v domácnosti

„Smířili jsme se s tím, jak na nás lidé reagují.“

* Měla jste někdy v Čechách pocit diskriminace?

Když jedu v MHD, zazvoní mi telefon a já začnu mluvit rusky, mám pocit, že se na mě někteří lidé dívají nenávistně. Když jsem potřebovala pomoci s kočárkem, vypadalo to, že se někteří raději vymluví, když slyší můj přízvuk. Několikrát jsem v dopravním prostředku zažila, jak se děti posmívaly svému spolužákovi a povídaly něco jako: ty jsi ruský ksicht. Říkala jsem si, tak malé děti, to nemají ze své hlavy, to musejí slyšet doma.

* Zažili jste nějakou konkrétní nepříjemnou situaci, protože jste cizinci?

Jeli jsme s manželem v metru, bavili jsme se rusky, tudíž lidé okolo nás věděli, že jsme cizinci a při vystupování manžel omylem jednoho pána kopl, ten pán začal velice sprostě nadávat, to vám ani nemůžu zopakovat. Manžel se rozzlobil, ale já mu řekla, buď prosím tě v klidu, bude konfl ikt a stejně budeme ti špatní my. Myslím si, že musíme mít prostě trpělivost. Kdybych tu však neměla přátele, bylo by mi tu hodně úzko, protože se tu stále cítím jako cizinka.