Jak na prostupné bydlení. Agentura pro sociální začleňování nechala zpracovat výzkumnou studii
Vládní Agentura pro sociální začleňování nechala zpracovat výzkumnou studii,
která podrobně analyzuje tzv. systémy prostupného bydlení. Ty při práci s lidmi,
kteří nedosáhnou na standardní bydlení, využívá více než deset měst a
poskytovatelů sociálních služeb v České republice. Zpráva může posloužit jako
jeden z podkladů při přípravě zákona o sociálním bydlení. Uvádí konkrétní
návrhy, jak by tyto systémy při zajišťování dlouhodobého bydlení mohly být
efektivnější.
Příběh první: Mezi klinikou a ubytovnou
Pan Červeňák bydlí pátým rokem na městské ubytovně. S matkou se do města
přistěhoval už před rokem 1989 a žili v městském domě v centru. Po revoluci se z
něj museli odstěhovat. Po deseti letech společného bydlení a stupňujících se
neshodách v domácnosti se v pětadvaceti odstěhoval na soukromou ubytovnu. Z ní
se přesunul na ubytovnu provozovanou městem, která byla levnější a kde vydržel
tři roky. Pak se, jak sám říká „chytnul několika kamarádů bezdomovců" a dva roky
žil na ulici. Následně s e obrátil na sociální odbor města a ten mu nabídl
bydlení v městské ubytovně, která v té době sloužila jako noclehárna a jako
místo, kam město sestěhovávalo „neplatiče". Zde bydlí dodnes.
Ubytovna je součástí systému prostupného bydlení, který ve městě funguje. Z
tohoto druhého stupně (dočasné azylové bydlení) se po čase mohl posunout do
třetího stupně, který představuje samostatné bydlení. I když dnes splňuje daná
kritéria pro přechod do vyššího stupně, sociální pracovnice, která s ním v rámci
systému pracuje, nad doporučením váhá. Pan Červeňák totiž má dlouhodobé
psychické problémy, dochází pravidelně k psychiatričce, která mu předepisuje
léky. Když je nebere, opakují se konflikty s ostatními obyvateli ubytovny,
strážníky i potíže s alkoholem. Na to, aby pravidelně bral léky, dohlíží městští
policisté, kteří mají služebnu přímo v areálu, kde leží ubytovna, a mohou tak s
ním být v pravidelném kontaktu.
Pan Červeňák uvízl na ubytovně a systém prostupného bydlení si s ním dál neví
moc rady. Ve městě neexistuje síť další komunitní péče včetně osobní asistence.
Pan Červeňák je tak odkázán na práci sociální pracovnice a její schopnosti
zapojit do práce s ním psychiatričku, strážníky městské policie, terénní
pracovníky na ubytovně, apod. Pan Červeňák je jedním z mnoha, který se ocitnul v
šedé zóně mezi hospitalizacemi v psychiatrické léčebně a životem v dočasném
ubytování. Nebyl mu opakovaně přiznaný příspěvek na péči, který by mu umožnil
zajistit potřebnou asistenci, protože chybí souhra mezi Úřadem práce a
posudkovou službou – samostatného bydlení se tedy zřejmě jen tak nedočká…
Příběh druhý: Na prahu nového života (s obavami)
Pan Ryba se dostal do složité bytové situace zhruba před deseti lety, kdy
odešel od rodičů k přítelkyni. Jejich vztah se po čase rozpadl a on se ocitl bez
bydlení. Jedinou možností k bydlení pro něj v tu chvíli byla komerční ubytovna.
„Špína, zápach, švábi – prostě skutečná hrůza," ohlíží se dnes za jednou z
nejtěžších etap svého života. V roce 2009 se dozvěděl, že existuje možnost
získat od obce byt ve vznikajícím systému prostupného bydlení. Svitla mu naděje,
že by mohl opustit ubytovnu a přestěhovat se do nájemního bytu.
Zjistil také, že pro úspěch na bodové škále, podle které se byty přidělují,
je důležitá bezdlužnost. Proto ještě před podáním žádosti uhradil dluh ve výši
250 korun, který mu vznikl na poplatcích za komunální odpad.
Na konci zimy 2010 si podal žádost a po měsíci čekání mu přišlo vyrozumění o
rozhodnutí komise. K udělení nájemního bytu mu chyběl jeden bod. Udělal si tedy
ještě rekvalifikační kurz, zažádal znovu a byt po půl roce po zapojení do
systému dostal.
Nájemní byt, který získal, se nachází ve vyloučené lokalitě obce. Byt byl
zrekonstruovaný, čistý, dokonce s plovoucími podlahami v plně obydleném a
správcovskou firmou udržovaném panelovém domě. V tomto pronajatém bytě bydlí
čtvrtý rok.
Pan Ryba dříve pracoval u technických služeb města, od května 2014 byl ale
nezaměstnaný. Skončil mu kontrakt a tak začal pobírat podporu v nezaměstnanosti.
Absolvoval rekvalifikační kurz na ovládání vysokozdvižného vozíku. Jeho příjmy v
současnosti tvoří podpora v nezaměstnanosti a příspěvek na bydlení ve výši
zhruba 7 500 korun.
Z hlediska nastavení systému prostupného bydlení může být pan Ryba považován
za ideálního uživatele. Navzdory jeho anabázi s jedním chybějícím bodem v
hodnocení, se mu podařilo vyhoupnout do třetího stupně, byl ochoten jít bydlet
do vyloučené lokality, nemá dluhy a dobrovolně spolupracuje s přidělenou
sociální pracovnicí. Dochází za ní už jen přibližně jednou za čtvrt roku, aby
doložil úhrady, občas řeší něco závažnějšího.
Program byl ale nastaven tak, že po určité době spolupráce s klientem končí s
cílem vést ho k samostatnosti. Tak skončila i na podzim roku 2014 spolupráce s
panem Rybou, který se navíc tou dobou ve 34 letech měl stát otcem. Jako svobodný
byl ochoten akceptovat bydlení v „ghettu", s budoucím potomkem to pro něj ale
bylo už jen těžko představitelné. Rád by se přestěhoval do města, systém tam
však zatím nemá žádné byty k dispozici. Aktivně hledá zaměstnání, zatím však
žádné místo nezískal. Bez dostatečného příjmu si jen těžko našetří na kauci,
kterou požaduje společnost, která vlastní většinu bytů i další pronajímatelé.
Mohl by si půjčit. Ale na startu do rodinného života by nechtěl spadnout do
dluhů…
To jsou zkrácené podoby příběhů dvou lidí zapojených do systému prostupného
bydlení. Jsou to dva z deseti příběhů zařazených do výzkumné studie, kterou pro
Agenturu pro sociální začleňování v tomto roce vypracovali výzkumníci David
Kocman a Jaroslav Klepal.
Jak fungují systémy prostupného bydlení Lada a Olivie
Studie sleduje dva systémy prostupného bydlení, které fungují ve dvou městech
na území České republiky. Pro potřeby výzkumu jsou označovány jako systémy Lada
a Olivie. Mapuje také vývoj v bydlení u deseti lidí zapojených do těchto dvou
systémů.
Tento systém prostupného bydlení byl opakovaně (včetně Agentury) uváděn jako
příklad dobré praxe při snahách zlepšit situaci v bydlení pro lidi z vyloučených
lokalit a pro ty, kdo nedosáhnou na trhu s byty na standardní bydlení. Nyní byl
tento systém prostřednictvím těchto studií podroben kritické analýze, ze které
vyplývá řada důležitých zjištění pro další práci s ním i pro připravovaný zákon
o sociálním bydlení.
Shrňme si ta hlavní z nich:
- stávající systémy prostupného bydlení zatím dosahují nižší efektivity,
než by bylo možné při jejich správném nastavení – počet osob, které se v
rámci systému dostanou do běžných bytů, je velmi nízký ve srovnání s počty
osob, které nadále zůstávají v tzv. nižších stupních jako jsou nocelhárny a
ubytovny, případně ve srovnání s počty žadatelů o prostupné bydlení v
pořadnících (ve sledovaných systémech se podařilo dostat do běžných bytů
průměrně cca 2 klientům z deseti) - v systémech doposud není dostatečný počet vhodných bytů – v řadě případů
se cílové byty systému nacházejí ve třetím stupni v místech, které jsou
označovány jako sociálně vyloučené lokality, lidé se tedy dostanou z
ubytovny, ale nikoli na místo, které by se dalo označit za „dobrou adresu" - nestačí jen zaměřovat se na získávání kompetencí pro bydlení, ale
především na zajištění samotného bydlení – prostupné bydlení se zaměřuje na
to, aby lidé během postupu v něm získali dovednosti potřebné k udržení
bydlení – mnoho z těchto lidí se však nepotřebuje učit bydlet, potřebují
spíše mít kde bydlet. Řada z těch, kdo už tyto kompetence mají, zůstává v
nižších stupních systému (ubytovny, noclehárny), jejich vyloučení z bydlení
má pouze ekonomický základ. - na řadu kritérií nemají klienti vliv – důvodem neúspěchu některých
klientů nebyl nedostatek jejich dovedností, ale řada různých vlivů, z nichž
na některé neměli klienti žádný vliv (velikost a cena bytů zařazených do
systému, nízké příjmy s reálnou disponibilní částkou na život kolem 1500
korun na měsíc; roztroušené výplaty dávek; periodické přezkumy a nestabilita
příjmů; omezená nebo neexistující nabídka pracovních příležitostí; etnická
diskriminace,…) - sociální práce nepředstavovala vždy pomyslný motor ke získání nových
kompetencí – sociální poradenství nabízené v systémech prostupného bydlení
nebylo uzpůsobeno k tomu „naučit platit složenku" ty klienty, kteří složenku
opravdu zaplatit neumí. Bylo daleko lépe uzpůsobené k tomu, poradit těm, kdo
tuto dovednost již mají. Umělo informovat o tom, kolik zaplatit, nebo kde
zjistit, komu má být složenka zaplacená.
Autoři výzkumu tak v závěru uvádějí: „Příběhy v této zprávě ukazují, že
rychlý postup některých klientů prostupným bydlením se nestal díky dostatečné
podpoře a jejich motivaci, ale proto, že potřebovali jen vhodné bydlení běžné
kvality, které by odpovídalo jejich ekonomickým možnostem. Nemuseli se učit
dovednostem normálního života, protože je již měli. Sociální pracovníci mohli
takové klienty záhy poslat do „vyššího" stupně bydlení. Naopak pomalý nebo žádný
postup klientů prostupným bydlením vypověděl o tom, že klienti mnohdy neměli kam
jít (protože nejsou vhodné byty), a současně také, že zatím neprokázali (někde,
nějak) osvojené kompetence k životu bez podpory."
Co může být důležité pro další uvažování o tom, jak zajistit lidem v tíživé
situaci kvalitní bydlení, které by si udrželi:
- je třeba, aby v rámci systémů byl dostatek vhodných bytů – devět z deseti
uživatelů sledovaných v této studii by mohlo bydlet jen s nízkou nebo žádnou
podporou, kdyby obce a další zřizovatelé sociálního bydlení měli dostatek
malých, levných bytů běžné kvality - je třeba pracovat především na odstraňování reálné chudoby klientů, nejen
na posilování jejich kompetencí k bydlení – lidé v prostupném bydlení nemohou
uplatňovat běžné dovednosti každodenního života kvůli vysoké míře chudoby a
dalším prvkům jako jsou nestabilní a roztroušené příjmy v rámci systému dávek,
nedostatek prostředků, nedostatek pracovních příležitostí, praktiky na trhu s
byty, etnická diskriminace a sociální stigmatizace. Efektivnější sociální práce
by měla rozpoznat tyto faktory neúspěchu a vymanit se z představy, že neúspěchy
při dosahování a udržení si bydlení souvisí převážně s nedostatkem kompetencí
klientů. - posílení sociální práce a sítě sociálních služeb – lidem s komplexními
potřebami je kromě standardně nabízeného poradenství třeba dávat i dlouhodobou
podporu a asistenci při bydlení (podobnou, jakou poskytuje např.: sdružení
Rytmus při práci s lidmi, kteří opouštějí ústavní zařízení sociální péče v
Karlovarském kraji). Efektivní podpora lidí s komplexními potřebami vyžaduje
budování robustní sítě regionálních služeb, které zahrnují komunitní služby pro
lidi s duševním onemocněním, závislostmi, různými formami zdravotního postižení
apod. Efektivní podpora je také meziresortní a kromě bydlení zahrnuje koordinaci
se službami podpory zaměstnanosti, školství, zdravotnictví, sociálně právní
ochrany dětí nebo probace. - zvážit rizika současného propojení bydlení a nabízené podpory – to funguje
dobře pro majitele a pronajímatele bydlení. Pro klienty a pro samotnou sociální
práci by lépe fungovalo oddělení bydlení a podpory. Sociální práce v nejlepším
zájmu klientů může být kompromitovaná rolí zástupce pronajímatele. Správa
nemovitosti a sociální práce jsou dvě různé role, které hájí různé zájmy:
sociální pracovník obtížně nabízí vhodnou podporu při zvládání dluhu za bydlení,
když současně klientovi přináší upomínku o neplacení nájemného.
Autoři výzkumu sledovali deset příběhů jednotlivců a rodin, jejichž životy se
propojily se systémy prostupného bydlení. V rámci studie provedli 30 rozhovorů
se zúčastněnými aktéry dvou systémů prostupného bydlení. Kromě rozhovorů
studovali relevantní dokumenty, mezi které patřily zejména žádosti o prostupné
bydlení, záznamy o poskytování podpory, individuální plány klientů, vyúčtování
bydlení a služeb a různé další záznamy, vztahující se k trajektorii uživatelů
prostupného bydlení. Veškerá data byla pořízena v průběhu roku 2014.
„Každý ze zde uvedených příběhů je svým způsobem jedinečný a neopakovatelný.
Z tohoto důvodu není možné jednotlivé příběhy chápat jako ideální typy, které by
shrnovaly a zobecňovaly zkušenosti celé populace uživatelů prostupného bydlení,"
uvádí v závěru autoři výzkumu.
Studie byla během července letošního roku prezentována odborníkům i zástupcům
vybraných resortů. Nyní bude k dispozici pracovníkům Agentury i jejich partnerům
v lokalitách. Bude využita i jako důležitý podkladový materiál při pokračující
práci na přípravě zákona o sociálním bydlení v České republice. Věcný záměr
zákona by měl být připravený do konce tohoto roku a zákon by měl platit od
začátku roku 2017.
