Horké rytmy řízené Gipsy Kings

Ve světě jsou Gipsy Kings nejúspěšnější skupinou, která čerpá z romské hudby. Od svého prvního hitu Bamboleo (1987) vydali patnáct alb a prodali 20 milionů desek, natočili dva hudební filmy, v řadě filmových titulů se objevila jejich hudba. Ostatně v dubnu 2004 se Gipsy Kings představili poprvé v Praze. Názory na tuto kapelu, která právě vydala novinku Pasajero, jsou v podstatě dva. Za prvé: je to vyloženě komerční sestava, jejíž inspirace vyhasla a která už jenom „dojíždí“ jako setrvačník, respektive občas oprašuje svou legendu.

Druhý názor, k němuž se se lze velmi přiklonit, je takový, že Gipsy Kings našli funkční kompromis mezi jiskřivou tradicí romské hudby či flamenka a popem. Rom-pop, jak říkala Věra Bílá. Dodejme, že všichni členové Gipsy Kings jsou výteční zpěváci a instrumentalisté. Pocházejí z tradičních muzikantských rodin v oblasti Arles a Montpelier v jižní Francii. Ústřední osobností kapely je Nicolas Reyes, syn slavného zpěváka flamenka Josého Reyese. Pět členů skupiny, Nicolas, Francois, Patchai, Andre a Paul, nese příjmení Reyes. Ostatní tři jsou Baliardové. Během své kariéry se nechtěli držet jen jednoho proudu jižní, horké hudby. Chápali ji jako blues, které lze zkombinovat takřka se vším, záleží jen na citu a vkusu hudebníků. Jejich myšlenka je dodnes správná, i když ne všechny nahrávky se jim povedly. Každopádně romskou hudbu lze propojit s blues, latinskou muzikou i rockem, ba i popem, takových momentů najdeme v jejich diskografii spoustu. Vedle písní, které přesladili a rozředili. Ale je nutno uznat jejich snahu posouvat svou muziku do dalších sfér. Každé hledání (nebo spíš tápání?) má jednou skončit, a kapela si to včas uvědomila. Když se v roce 2004 Gipsy Kings vrátili ke kořenům na znamenitém albu Roots, odložili syntezátory a další umělá sladidla, odpojili také většinu elektrických nástrojů. Spustili muziku s akustickými kytarami tak, jak jim to vždycky nejlépe šlapalo. Fandové zajuchali, a když pak kapela stanula na pódiu pražské T-Mobile Areny, vyvolala svým živočišně kytarovým zvukem takový tlak, že by si mnozí rockeři měli jít hledat jinou práci. Nová deska Pasajero navazuje na svěžest Roots. Vrací Gypsy Kings k jejich původní energii, která vyvěrá ze strun a hlasivek. Je pravda, že Gipsy Kings se na této desce opět pustili do fúze, ale zvolili správný směr – latinskou muziku, která je neméně rytmická, živočišná a přirozeně horká. S kytarami Gipsy Kings si velmi rozumějí harmonika, různé druhy perkusivních nástrojů a samozřejmě pro jižní Ameriku typické dechy. Na desce Pasajero znějí trumpety, saxofon i trombon hostujících hráčů. Pestré nástrojové obsazení se odrazilo v barevnosti muziky, která není samoúčelná, ale tepe „pod diktátem“ měkkých rytmů. Tato jemnost, ze které prýští energie, zůstala největší hudební zbraní Gipsy Kings. Navíc si skupina skvěle poradila s hitem Chan Chan od Franciska Répilada, který proslavila legendární kubánská sestava na desce i ve filmu Buena Vista Social Club. Výtečné Pasajero je album od horkých zemí i moří a jako takové má spoustu funkcí: lze podle něj tančit, zpívat, můžete je jen poslouchat. . . a další si domyslíte sami.