„Skončila jsem školu, bylo mi patnáct let a šla jsem makat. Ani jsem nevěděla, jestli nějaké školy jsou, nikdo se mě neptal, jestli chci něčím být. Byli jsme prostě zvyklí pracovat,“ vzpomíná třiapadesátiletá Helena Gáborová.

O svém životě a životě své rodiny vypráví pro Paměť Romů – projekt, který se snaží přiblížit širší veřejnosti tu méně známou stránku historie naší společnosti, historii Romů, a to prostřednictvím příběhů samotných aktérů dějinných událostí.

Paní Gáborová se narodila v Jablonci nad Nisou a po základní škole nastoupila do Strojobalu a od té doby vystřídala několik profesí. Působila jako terénní sociální pracovnice v Krásné Lípě. Od roku 2002 žije v Rumburku, kde od roku 2013 pracuje jako asistentka prevence kriminality. Je aktivní v místním komunitním životě, v roce 2004 kandidovala do zastupitelstva jako nezávislá za Sdružení pro město Rumburk.

Pastelky a papír

Na školu paní Helena nevzpomíná příliš v dobrém. Na základní škole zažila vylučování romských dětí z třídního kolektivu. „Ten rasismus nebyl tak vidět, byl takový skrytý. České děti seděly zvlášť a romské děti taky. České děti se učily a romské děti dostaly pastelky a papír. My jsme to jako děti cítily, ale nechápaly,“ přibližuje. Číst a psát je učila třeba paní školnice. Na slavnostech romské děti vystupovaly, ale pokud šlo o vzdělávání, byly postaveny stranou. S učením jim nemohli pomoct ani rodiče – sami nebyli příliš vzdělaní.

Situace se zlepšila až s přechodem na jinou školu. Romské děti, mezi kterými byla paní Helena, byly překvapené, když se jim tamní učitelé začali věnovat.

Rodiče paní Gáborové přijeli do tehdejšího Československa jako mnoho jiných Romů ze Slovenska se svými vlastními rodiči. „Dědeček na Slovensku pálil cihly a babička chodila k Židům, ale nepracovali za peníze. Pracovali od rána do večera jen proto, aby dostali jídlo pro děti,“ říká Helena. Po příchodu do Čech pak dědeček pracoval na nádraží, kde pokládali a opravovali koleje, babička se starala o domácnost. Maminka paní Heleny pracovala už od svých čtrnácti let, paní Helena hned po škole, když jí bylo patnáct.

O 50. letech a stěhování Romů ze Slovenska do Čech vypráví jako o době, kdy se jejich situace začínala měnit. Mohli si najít práci, dostali byt, jejich děti začaly chodit do školy, rodiny se více usadily. Za svou práci dostávali plat, nepracovali už jen za jídlo. „Proto moje babička nesnášela, když někdo plýtval jídlem,“ podotýká paní Helena.

VIDEO

 

 

Musím být o krok dál

Vzpomíná také na Slovensko, kam se s rodiči podívala ve svých dvanácti letech za tetou a strýcem – vybavuje si tamější chatrče a nuzné podmínky, nesrovnatelné s životem v Čechách. „Tady bylo vidět, že se to mění. Tady ty úřady, když viděly, že se snažíte, že jste pracovití, tak vám i pomohly. Mojí mamince pomohly, dostali jsme byt, maminka dostala práci. Ano, vyrostli jsme v komunistických letech, ale myslím si, že jsme byli slušní lidi, byli jsme pracovití. Ten těžkej život znám od babičky z vyprávění,“ přibližuje.

K práci a zodpovědnosti vedla paní Helenu její maminka. Brzy poznala, že její situace není jednoduchá, že jako Romka se musí snažit být lepší než neromští kolegové. „Já říkám Cigánka. Já se za to nestydím. Musela bych se stydět, kdybych nepracovala, kdybych kradla. Ale já pracuju, chodím do práce, když jsem nemocná, vezmu si prášky, ale jdu. Manžel taky, pracuje už patnáct let pod městem. Jsme slušní lidi, ale stejně se pořád musíme snažit. Mně to tak připadá. Musím být o krok dál než můj kolega, musím furt dokazovat, že nejsem špatnej člověk, že opravdu umím dělat,“ přibližuje paní Helena. Dodává ale, že když někdo přijde a pochválí ji, dodává jí to sílu a ví, že ta dřina „stojí za to“.

Hořká Sametová

Na Sametovou revoluci v roce 1989 vzpomíná s notnou dávkou hořkosti. Mnoho lidí přišlo o práci, včetně Romů – kteří na nově otevřeném pracovním trhu začali setkávat s praxí odmítání ze strany zaměstnavatelů, které ostatně nevymizelo dodnes.

Paní Helena se s ním setkala v Jablonci. „Nevzali mě do práce jen proto, že jsem Cigánka. Když jsme dostávali z úřadu práce papír, abychom se šli ptát na práci, stávalo se, že se ta paní nepřišla dolů ani podívat. Už na vrátnici měl vrátný razítko a hned nám ho orazítkoval s tím, že práce není,“ přibližuje. A k praxi některých, romských i neromských rodin, které si na svou nezaměstnanost zvykly, se staví velmi kriticky – zejména ke špatnému příkladu, který tak dávají svým dětem. „Revoluce je fajn, ale jen pro někoho,“ říká. „O práci přišli lidé, kteří byli zvyklí pracovat, a najednou zůstali bez ní. Kdyby nechali ten zákon, aby lidi chodili do práce, aby se starali, a kdyby nerozprodali fabriky, tak jsou lidi zaměstnaní a není bída.“

Po rozpadu Československa musela rodina paní Gáborové, podobně jako další Romové ze Slovenska, složitě vyřizovat svá občanství. Paní Helena, přestože se narodila v Čechách, měla po mamince slovenské občanství a kvůli tomu i trvalý pobyt na Slovensku, v Humenném. Nárok proto neměla na bezplatné zdravotnictví nebo příspěvky na děti, což pro ni, jako samoživitelku, bylo dost složité – nakonec proto, ještě než získala občanství české, nechala své děti napsat na babičku.

Šluknovsko

Protiromské bouře na Šluknovsku z roku 2011 má paní Gáborová v živé paměti. V práci jim oznámili, ať jdou domů dřív, že se ve městě „něco koná“. Dění v Rumburku popisuje tak, že to vypadalo, jako kdyby začala válka – objevili se těžkooděnci, policisté, vrtulníky a mezi paneláky přiběhl dav lidí. Poznávala v něm lidi, se kterými se dennodenně potkávala, zdravila, a o kterých si myslela, že jsou přátelé. Najednou je slyšela křičet „Cikáni do plynu“. „A na to já v životě nezapomenu,“ vzpomíná na demonstraci, která ji podle vlastních slov hodně změnila. Stejně tak podle svých slov nezapomene na pocit nespravedlnosti – být pro někoho cílem jen kvůli barvě pleti.

A změnila i mnohé v Rumburku. Lidé, které viděla, jak se demonstrace účastní, prý později uznávali, že to bylo zbytečné, a paní Heleně říkali, že na ni jejich slova neplatila, že ona je ta slušná. „Ale to není pravda,“ myslí si paní Gáborová, „když je budou chtít poslat do plynu, bude to pro mě platit taky. V životě na to nezapomenu, a i když umřu, tak to ve mně zůstane.“

Pochvalně však hodnotí, jakou roli sehráli při konfliktu policisté, kteří místní Romy ochránili, nepustili prý dav, který se je chystal napadnout. Vzpomíná i na to, jak se jich zastávali i někteří čeští sousedé. Za silný zážitek považuje právě to, že kvůli vyhrocené situaci mohla poznat, kdo si na přítele jen hraje, a kdo s Romy opravdu cítil.

Každý trochu zlobí

Jako asistentka prevence kriminality působí paní Helena v Rumburku již šestým rokem. Na starosti má pořádek a jak říká, pracuje i s romskými rodinami, které mají nějaký problém. „Tady v Rumburku nemáme žádný velký problém s kriminalitou u Cigánů, ani tu není žádné cigánské ghetto, tady žijí dobří a slušní Cigáni,“ vypráví.

„Nejsme přece všichni stejní,“ myslí si, „ale ať je člověk bílý nebo černý, každý někdy trochu zlobí. Je úplně stejné, jestli upozorňuji českého občana, aby nepil na veřejnosti, což zakazuje v Rumburku vyhláška, nebo jestli upozorňuji Cigána. Zlobí všichni stejně,“ přibližuje s tím, že nejdůležitější je být svá a na nikoho se nepovyšovat jen proto, že nosí uniformu. S Romy mluví romsky, i když je v terénu se svým českým kolegou. Romština jí pomáhá jak snadněji komunikovat, tak při navazování důvěry s místními Romy. Což, jak vypráví, funguje – nestává se, že by ji neposlechli. „Víte, pořád si musíte pamatovat, že patříte k nim,“ říká.

S prací v terénu má mnoho zkušeností i z předchozího zaměstnání, kde pracovala jako sociální pracovnice. Negativně hodnotí zejména praxi odebírání dětí z rodin – podle ní by měla být naopak taková, aby podpořila matky k vychovávání dětí v domácím prostředí. Chválí však místní předškolku pro romské děti a vzpomíná na své návštěvy v rodinách, kam chodívala i s paní učitelkou, až se jim povedlo školičku naplnit. Do další místní školky pak chodí společně romské, vietnamské i české děti. „Školné je malé a to je moc dobře,“ usmívá se spokojeně paní Helena.

Vyprávění Heleny Gáborové zachytila Eva Zdařilová.

VIDEO

 

 

„Cikáni do plynu!“(„O Cikaňi andro gazos, andro plinos“) … vičinenas o manuša, so pal lende gondoľinavas, kaj hine lengere amala

„Phirďom avri e škola, has mange dešthepandž berš u gejľom andre buťi. Na džanavas, či hin varesave aver školi, ňiko mandar na phučelas, či kamav vareso te sikhľol avri. Samas sikhade te kerel buťi,“ leperel pendathetrin beršengeri Helena Gáborovo.

Pal peskero dživipen the pal e fameľija vakerel andro projektos „Paměť Romů“ (O Roma leperen) – o projektos kamel te sikhavel le manušenge andal amari historija oda, so but manuša na džanen: vareso andal e romaňi historija u sar pal oda vakeren o Roma korkore.

E Helena Gáborová uľiľa andro Jablonec nad Nisou the pal e škola gejľa te kerel e buťi andro Strojobal u akorestar kerelas vajkeci aver buťa. Kerelas tiš terenno socijalno buťi andre Krásná Lípa. Le beršestar 2002 dživel Rumburkoste, kaj le beršestar 2013 kerel sar e asistentka perdal e prevencija mujal e kriminalita. Bajinel pal oda, sar e komunita andro Rumburkos dživel, andro berš 2004, sar has o avrikidipen andro foreskero zaačhiben (zastupitelstvo města) has pre kandidátka, savi diňa o Sdružení pro město Rumburk. Joj korkori na has andre ňisavi sera.

O farbički the o papiris

Pal e škola e Helena na džanel te phenel ňič lačho. Le romane čhavoren na lenas andre trijeda o raklore the o učiteľa maškar pende. „Oda rasismos na has avka te dikhel, has garudo. O čechike čhavore bešenas ekstra the o romane tiš. O čechike čhavore sikhľuvenas u romane čhavore chudle o farbički the o papira. Amen pen na šunahas mišto, no na džanahas, soske oda avka has,“ phenel kija. Te genel the te irinel len sikhľarelas e školňička. Sar has varesave slavnosťi, ta romane čhavore sikhavenas, so džanen – khelenas, giľavenas, aľe te džal pal o sikhľuvipen, ta len thovenas pre sera. Andro sikhľaripen lenge našťi denas o vast o daja the o dada – bo len tiš na has lačhe školi.

Sar gejľa pre aver škola, ta has oda feder. Romane čhavore, maškar save has the e Helena, ča dikhenas, sar pal lende o učiteľa pre oja aver škola bajinenas.

Lakeri daj the o dad avle andre Čechi, sar but aver Roma, pal e Slovensko u avle lenca the lengere daja the o dada. „O papus pre Slovensko labarelas avri o valki the e baba phirelas kijo Čhinde, jon na kerenas buťi vaš o love. Kerenas tosaratar dži raťi ča vašoda, kaj te chuden varesavo chaben perdal peskere čhavore,“ phenel e Helena. Sar avle pro Čechi, ta o papus kerelas pre štacija, thovelas o šini, e baba bajinelas pal o dživipen khere. La Helenakeri daj phirelas andre buťi imar sar lake has dešuštar berš, e Helena maj pal e škola, kana lake has dešupandž berš.

Pal o 50-to berša the sar avenas o Roma pal e Slovensko pro Čechi vakerel e Helena avka, hoj le romengero dživipen chudľa te avel aver. Šaj penge arakhenas e buťi, chudle kher, lengere čhavore phirenas andro školi, o fameľiji chudle te bešel pre jekh than. Vaš e buťi chudenas o love, imar na kerenas vaš o chaben. „Vašoda miri baba chalas choľi, te vareko čhivelas avri o chaben,“ phenel e Helena.

Kampel mange te avel jekh uštar anglal

Leperel sar has la dajoraha the le dadeha pre Slovensko. Has lake dešuduj berš u gejle te dikhel la biba the le bačis – leperel, sar odoj dikhľa čorore kherora, čorikano dživipen, pro Čechi has feder. „Adaj has te dikhel sar oda visaľol. Adaj te o amta dikhenas, hoj kamen te kerel buťi, ta dine tumenge o vast. Mira dake dine o vast, chudľam o kher, e daj chudľa e buťi. He, bariľam andre komuňisticka berša, no duminav, hoj samas paťivale manuša, buťakere. Oda pharo dživipen prindžarav pal oda, so mange vakerelas e baba,“ phenel e Helena.

Te kerel buťi the te duminel, so sa andro dživipen musaj te kerel, sikhaďa la Helena lakeri daj. Sig prindžarďa, sar hin savoro pharo, hoj sar Romňi kampel te avel mek feder sar o gadžikane manuša andre buťi, kaj kerel. „Me phenav Cigánka. Me man vaše na ladžav. Kampľalas mange te ladžal akor, te na kerďomas e buťi, te čorkeravas. Me buťi kerav, phirav andre buťi, te som nasvaľi, ľiginav e tabletka u džav. Miro rom tiš, kerel buťi tel o foros imar dešupandž berš. Sam paťivale manuša, no the avka amenge kampel furt te avel feder. Me avka duminav. Kampel mange te avel jekh uštar anglal sar manuš, so leha kerav buťi, kampel mange furt te sikhavel, hoj som paťivalo manuš, hoj čačes džanav te kerel buťi,“ phenel e Helena. Mek phenel, hoj te vareko avel u phenel lake, hoj kerel lačhi buťi, del la oleha e zor, džanel, hoj choč musaj te kerel phares, „mol kada vaše“.

Kirko Sametovo (Baršuňiko)

Pre Sametovo revolucija leperel igen na rado. But manuša našade e buťi, but Roma – varesave, sar pen phundrade neve buťa, dikhle, hoj le Romen andre buťi na kamel ňiko te lel, oda hin dži adaďives. E Helena oda prindžarďa Jablonciste. „Na ile man andre buťi, ča vašoda hoj som Cigánka. Te chudahas pro amtos o papira, te džas te phučel pal e buťi, ta varekana oda has avka, hoj na avľa e gadži aňi te dikhel tele pal o ganki. Imar pre vratňica has le vratňikos o štempľos u mindžar amenge les diňa pre ola dokumenti, hoj e buťi nane,“ leperel. Varesave manuša či Roma abo o gadže sikhľile pre oda, hoj na kampel te phirel andre buťi, ta pre kada but rušel – nane lake pre dzeka, hoj kada sikhaven pengere čhavoren. „E Revolucija hiňi lačhi ča perdal varekaste,“ phenel.

„Bijal e buťi ačhile o manuša, save has sikhade te phirel andre buťi, u paľis len buťi na has. Te mukhlehas oda zakonos hoj kampel te phirel andre buťi, te o manuša šaj bajinen pal pengero dživipen u te na bikendehas o fabriki, ta le manušen hin e buťi u kajso čoripen bi na sas“.

Sar pes rozpejľa e Československo, kampľa lakera fameľijake – avka sar the avre Romenge, save avle pal e Slovensko – te kerel o ľila, te pro Čechi šaj dživen (občanství). Kada has igen baro pharipen. E Helena the te uľiľa pro Čechi pal e daj, la has slovačiko ľil the o ľil pro bešťipen, andro Humenné. Vašoda la na lenas o doktora u našťi chudelas ňisave love pre čhavorende. Akor has le čhavorenca korkori, ta has oda pharo – andro agor, kim chudľa čechiko ľil, diňa le čhavoren te irinel pre daj, pre lengeri baba.

O Šluknovsko

Andro berš 2011 has pro Šlukonovsko bare demonštraciji mujal o Roma u e Helena Gáborovo pre oda našťi bisterel. Andre buťi lenge phende, te džan khere, hoj „pes vareso kerel“. Pal oda, sar oda has andro Rumburkos, vakerel avka, hoj oda dičholas, sar te avelas o mariben – avle o „těžkooděnci“ (špecijano policijno grupi le bare ľivinďenca), e policija, upral lende phirenas o vrtulňika u maškar o khera avle but but manuša. Maškar ola manuša prindžarelas le manušen, save sako ďives dikhelas u duminelas hoj hine sar lakere amala. Ňisostar ňič len šunelas te vičinel „Cikáni do plynu“ („O Cikaňi andro gazos“). „Ta pre kada me šoha ňikda na bisterava,“ phenel pal e demonštracija, savi sar phenel joj korkori andre lakero dživipen but visarďa. Tiš sar phenel, šoha na bisterela pre oda, sar pes šunelas na mišto, bijal e paťiv, hoj hin kada mujal o čačipen – vaš e cipa pre tumende demaven o manuša.

E demonštracija visarďa but the andro Rumburkos. O manuša, so len dikhľa pre demonštracia, paľis phenenas, hoj kada na kampľa te kerel, the la Helenake phenenas, hoj la na košenas, bo joj hiňi paťivaľi. „Kada nane čačipen,“ duminel e Helena Gáborovo, „te bičhavena le manušen andro plinos (gazos), pre mande oda perela tiš. Šoha ňikda andro miro dživipen pre kada na bisterava the te merava, ta oda andre mande ačhola.“

Lačhes vakerel pal e policija, pal oda, sar le Romen zaačhenas maškar e demonštracija, na mukhle le pherde dženen, save kamenas pro Roma te demavel. Leperel tiš oda, sar varesave gadže, save bešenas jekhetanes le Romenca, le Romen zaačhenas. Igen but lake ačhiľa andro šero, sar varesave manuša kamukeri kerenas, hoj le Romen dikhen rado, u paľis pes sikhaďa, ko čačes le Romen zaačhelas, ko lenca ľikerelas.

Sako čeporo vareso paratinel

Sar e asistentka mujal e kriminalita kerel e Helena andro Rumburkos imar efta berš. Bajinel, kaj pes dživel lačhes, u sar phenel, kerel the romane fameľijenca, te len hin varesavi bibacht. „Adaj andro Rumburkos amen nane bari kriminalita maškar o Roma, nane adaj ňisavo romano ghettos, adaj dživen paťivale Roma,“ vakerel e Helena.

„O manuša nane sa jekh,“ duminel, „no te hin o manuš parno abo kalo, sako varekana vareso paratinel. Hin jekh, te phenav le gadžeske, te na pijel avri pro foros, bo andro Rumburkos dine avri ajso ľil, abo či kada phenav le Romeske. Oda jekh, ko vareso kerel,“ phenel kija u mek phenel, hoj hin igen angluno, te dikhel pre sakoneste sar pre manušeste, joj džanel, hoj našminel te kerel baripen, hoj la hin e uňiforma. Le Romenca del duma romanes the te laha hin andro terenos čechiko manuš, so laha kerel e buťi. E romaňi čhib lake phundravel o vudar u o Roma lake buter paťan. Hin oda mišto, sar phenel – na ačhel pes, hoj la o Roma na šunen. „Tumen džanen, furt kampel te leperel, hoj the tumen peren maškar lende,“ phenel.

E terenno buťi imar mišto prindžarel the akorestar, sar kerelas socijalno terenno buťi. Nane lake pre dzeka, te len le čhavoren het le fameľijendar – sar joj phenel, kampel le čhavoren te bararel avri andro fameľiji u te del le fameľijenge o vast. Šukares vakerel pal e školka perdal o romane čhavore, save mek ča džana andre školka. Leperel sar phirelas la učiteľkaha pal o fameľiji u phenenas lenge pal e školkica. Paľis len has dosta čhavore u šaj e školkica phundrade. Andro Rumburkos hin mek jekh školka, kaj phiren jekhetanes gadžikane, romane the vijetnamska čhavore. „But love pen odoj na poťinel u oda hin mišto,“ asal e Helena.

O vakeriben la Helenaha Gáborovonaha kerďa e Eva Zdařilová.

Časopis si objednejte pomocí online formuláře na www.romanovodi.cz.