Editorial
Milí čtenáři, hezký nový rok! Představte si, že vám jej přeji na stránkách Romano voďi již popáté. Romská duše, jak zní v překladu název tohoto měsíčníku, vychází skutečně již pět let. Myslím, že se nám podařilo poměrně hodně, uvědomím-li si, že u jejího vzniku stála čtveřice mladých lidí, jeden počítač – soukromý našeho kolegy – a naprosto nulové konto. Museli jsme sehnat peníze, dát dohromady tým lidí, redakční zázemí atd. Stálo to mnoho úsilí a já bych ráda poděkovala těm zbývajícím třem z oné zmiňované čtveřice a také ostatním, kteří se na tvorbě snad dnes již dostatečně známého romského periodika podíleli a podílejí, za výdrž, obrovské odhodlání a entuziasmus. Není to totiž vždy jednoduché. Každý měsíc žádat o finance, hledat další na dofi nancování, nebýt si jisti, zda se to podaří a zda příští rok budete ještě moci časopis vydávat. Takže díky ještě jednou všem, kteří se o to společně se mnou stále pokoušejí.
A teď k tomuto dvoučíslu. Pravidelně nabízíme rozšířené vydání z výrobních důvodů vždy na počátku roku až v únoru, pak už materiály do tiskárny putují každý měsíc s železnou pravidelností. Jak vidíte, náš grafi k Jirka Miňovský mírně pozměnil grafi ckou podobu vnitřku i titulní strany. Z té na vás tentokrát shlíží mladý muž z Brna. Charakterizovat jej stručně není jednoduché, ovšem zdůvodnit, proč právě jemu tentokrát patří čestné místo na obálce, ano. Michal Šaray ve svém věku (je mu pětadvacet) dokázal mnoho. V devatenácti založil v Brně coby mimoškolní aktivitu taneční kroužek. Už tenkrát ale věděl, že by z něj rád časem měl mnohem větší taneční těleso, známější a úspěšnější, jehož jednotliví tanečníci by dokazovali dalším lidem z komunity i většinové společnosti, že i Romové mohou být profi , získávat evropská ocenění, vystupovat ve videoklipech a stát na jednom pódiu s Jamesem Brownem. A protože je tenhle mladík z Brna vytrvalý, nesmírně pracovitý, houževnatý a ochotný být stejně tvrdý na sebe i okolí, současně však spravedlivý, jeho sny se mu pomalu mění. A to, že nemyslí jen na sebe, oceňují především rodiče mnoha tanečníků, kterých je dnes již šedesát. Byla jsem shodou okolností na sedmém výročí založení skupiny a na vlastní oči viděla a uši (také vlastní:-)) slyšela, jak mu rodiče tanečníků veřejně děkují za to, že jejich dětem tolik dává a vlastně je ochraňuje před životem na ulici a drogami. Bylo to dojemné a nepříliš často k vidění. Právě proto máme Michala na titulu a vy si uvnitř čísla můžete přečíst jeho profi l, v němž nám svěřil i svůj sen největší.
Za přečtení jistě stojí také obě reportáže, jedna Lenky Kučerové ze slovenských vesnic, kde si Romové sami vládnou, a druhá z Francie, kam se vypravil Lukáš Houdek.
Konečně máme vládu a také novou ministryni, do jejíž působnosti spadá i lidsko-právní tematika. Do programového prohlášení vlády se navíc dostala poprvé také pasáž týkající se lidských práv a závazku vytvořit agenturu, která by se snažila monitorovat sociálně vyloučené komunity a nabízet řešení, jak je minimalizovat. Dokáže ale Džamila Stehlíková, aby se tyto snahy projevily také v životech konkrétních Romů? Zejména těch nejpotřebnějších? I na to jsme se jí ptali.
Nové CD Gipsyho, profi l hudebníka Vladimíra Demetera, v rubrice Sport představení nadějné reprezentantky Nicoly Telvákové. A také nové rubriky – jedna o evropských současných událostech Petra Lhotky, který pro nás doteď psal historii a posléze představoval romské osobnosti, druhá Lenky Nádvorníkové, v níž vždy zrecenzujeme nějakou zajímavou knihu. Toho, co bych ráda anoncovala, je vícero a myslím, že právě proto, abychom pro vás mohli i nadále vytvářet časopis zajímavý a pestrý, by nás potěšilo, kdybyste si Romano voďi na rok 2007 předplatili. Samozřejmě nabízíme pravidelným odběratelům zvýhodněnou cenu.
Příjemné čtení a dobrý rok 2007!
