Drahomír R. Horváth: Romové jsou zlatý důl

V první řadě bych nerad, aby vznikl dojem, že Romové obecně jsou sociálně
vyčlenění a že jejich/naše integrace do společnosti se týká celé jedné
národnostní menšiny občanů ČR. Mnozí z nás jsou integrováni do společnosti,
spousta z nás Romů se necítí být sociálně nezačleněna. Pokud bych ve svém blogu
použil slovní spojení jako: Romská integrace, nebo sociální začleňování Romů,
tak vězte, že nehovořím v obecné rovině a prosím vás o takové nazírání. Děkuji.

Na druhou stranu všichni občané této země pociťujeme, že tu nějaký problém
skutečně je a že by bylo zapotřebí tento začít konečně řešit. Nikoliv řešit tak,
aby se co nejdéle řešilo a bylo na chleba pro armádu absolventů sociálních
fakult a další expertů. Nýbrž řešit efektivně, nehledě na popularitu nutných
opatření.

Za 25 let se zbytečně popsalo mnoho papíru

Pokud bych měl novodobou historii našeho státu za jejích 25 let nějak
objektivně hodnotit ve smyslu řešení romské problematiky, tak v zápalu skepse a
trudomyslnosti nemám dostatek spisovných slov ve své hlavě. Sedím u té
klávesnice a uvědomuji si, že bych nejspíš asi s tímto pocitem dokázal právě teď
sepsat celý slovník vulgarismů, ale nedaří se mi vypotit nic pozitivního.

Já skutečně nevidím v této věci nic, co bych mohl nazvat dobré řešení, krok
správným směrem, východisko ze situace, atd. To pochopitelně neznamená, že by se
v této věci nic nedělo. Dělo se toho naopak mnoho. Mnoho zbytečného, mnoho
neúčinného, mnoho předraženého a mnoho věcí se popsalo ve výročních zprávách
(papír snese hodně a tvůrci těchto výročních zpráv jsou skuteční mistři v
popisování vlastních úspěchů).

Pravidelně v určitých periodách vychází nová Koncepce romské integrace. Je tu
Strategie romské integrace. Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Dekáda
romské inkluze. Máme vlastní Radu vlády pro záležitosti naší menšiny, ostatní
národnostní menšiny mají smůlu a musí jim stačit, že jsou v Radě vlády pro
národnostní menšiny (i v této Radě vlády pro národnostní menšiny, máme my Romové
své zastoupení a pak že se toho dělá málo). Mohl bych pokračovat a sypat z
rukávu další a další příklady toho co se za poslední roky mělo stát prostředkem
k vyřešení. Mimochodem vláda ČR svým usnesením shora zmíněné i nezmíněné
dokumenty vždy posvětila nejspíš v očekávání světlejších zítřků.

Za necelých 10 let prvoplánoví Romofilové situaci nezlepšili

Před necelými deseti lety jsme se díky GAC a jejich analýze objednané pro
potřeby MPSV ČR dozvěděli, jak moc dramatické to ve skutečnosti je. Rok 2006 byl
tím rokem, kdy se začalo veřejně hodně probírat téma sociálně vyloučených
romských lokalit. Výzkum prokázal, že tu v naší zemi máme 300 sociálně
vyloučených romských lokalit (takových romských ghett), kde jejich obyvatele
počítáme v řádu deseti tisíců a kde je nezaměstnanost 80 % a více, kde můžeme
vyvěsit vlajku a děkovat Bohu, když místní děti dochodí alespoň základní školu.

Do těchto lokalit se v následujících letech nahrnula armáda sociálních
pracovníků z nevládních neziskových organizací a začali řešit, vznikla Agentura
pro sociální začleňování v romských lokalitách a začala také řešit. Řešilo se a
implementovala opatření řešící svoje finance. I řešitel chce výplatu za práci
(není placen úkolově, to by umřel hlady, ale hodinově a pochopitelně adekvátně
štědře ke svému bakalářskému titulu z oboru sociální práce). Vyčlenily se vládní
prostředky, evropské fondy, MPSV dalo k dobru několik otevřených výzev a
podávali se granty a žádalo o dotace a miliony lítaly.

Nějakých deset let se tedy analyzovaný a jasně definovaný problém řeší. Řeší
se celkem za velké peníze. Po těch letech a množství podpořených projektů by
jeden myslel, že miliardy došly tam, kam měly a jejich utracení přinese
výsledek. V současné době zhruba deset let po té, se vypracovala znova analýza
ohledně sociálně vyloučených romských lokalit a po vyčerpání miliard na dotacích
k realizování projektů zaručujících integraci Romů a vyřešení sociálního
vyloučení Romů se stalo něco nepochopitelného. Všichni ti experti na
problematiku, všichni ti absolventi sociálních fakult, všichni ti zapálení pro
věc, všichni ti prvoplánoví Romofilové se svými dobráckými úsměvy, prostě
situaci nevyřešili (tak jasný, je to přeci běh na dlouhou trať), nezlepšili
(určitě mnoho klacků pod nohama a nálady ve společnosti nepřály zdárnému
vyřešené) a dokonce ani neudrželi v původních černých číslech (rozmohly se totiž
doposud neobvyklé nešvary jako třeba obchodování s chudobou a rozmohla se
diskriminace).

V sociálně vyloučených romských lokalitách je oproti původním (rok 2006)
osmdesáti tisícům, nyní (rok 2015) již nějakých sto deset tisíc obyvatel. Takže
nikoliv cesta z ghetta, ale příchod dalších 30 tisíc obyvatel do ghetta. Z těch
300 sociálně vyloučených romských lokalit je po deseti letech (usilovné práce na
integraci Romů v naší zemi), už 600 sociálně vyloučených romských lokalit.

Stalo se něco, co zdravým selským rozumem nelze pojmout, ale co nepochybně
nějaký expert na sociální začleňování například z Člověka v tísni vysvětlí v
jednom odstavci a nejspíš i přesvědčí o své „pravdě“ spoustu lidí. Proč právě
organizace ČvT? No proto, že veřejně avizují, že od roku 2006 pracují s
obyvateli sociálně vyloučených lokalit v rámci Programů sociální prevence (PSI).
V současné době působí pracovníci PSI v 60 městech v České republice. Celý tým
tvoří okolo 200 zaměstnanců, mezi které patří terénní sociální pracovníci,
poradci, vzdělávací pracovníci, koordinátoři. A sociálně vyloučených romských
lokalit, světe div se, všem poradcům a koordinátorům navzdory, od roku 2006
neubylo. Jejich počet se naopak zdvojnásobil a to nehledě na tvrdou dřinu týmů z
ČvT. Jsem si pochopitelně vědom toho, že například ředitel těchto PSI Jan Černý
by mi na jednom odstavci vysvětlil, jak moc se pletu.

Snad ani nechci počítat, kolik do toho všeho celkem, do všech projektů, všech
organizací, ale i do obcí (neb i ony zvesela grantují se zájmem o romskou
integraci), bylo mezi lety 2006 – 2015 napumpováno peněz z MPSV, z ESF fondů,
dotací a grantů a z jiných zdrojů. Pohybujeme se v řádu miliard, o tom není
pochyb. Za miliardy bylo dosaženo zhoršení výchozího stavu? Je to normální? Tím
nechci tvrdit, že všechny nevládní neziskové organizace zaměřující se na
integraci Romů a sociální začleňování jsou k ničemu, ve své činnosti skutečně
neefektivní a sledující jen svůj vlastní zájem. Znám minimálně dvě, které jsou
efektivní a jde jim skutečně o pozitivní změnu situace a mají úroveň.

Romské elity selhaly. Za 25 let nedokázaly zlepšit postavení nejchudších
Romů

Abych však jen nekritizoval všechny kolem. Romové jako statický objekt a cíl
sociálního inženýrství mají také spoustu másla na hlavě. Ti z nás, kteří mají
schopnosti a zejména možnost učinit něco pro obecní blaho naší komunity, mají
morální povinnost toto činit. Musí se soustředit na ty nejpotřebnější a
nejchudší, kteří to od nich očekávají, protože věří, že zajistí pozitivní změny
k lepšímu.

Tito schopní Romové s možnostmi, však absolutně selhali. Buď se z takových
jedinců stali a stávají systémový kolaboranti, kteří svojí přítomností na teplém
místečku dělají alibi těm, co nic vyřešit nechtějí. Nebo se sdružili a hned
toužili po spolupráci se státními institucemi, což avizovali ve svém prvním
veřejném prohlášení a ČTK měla žně. K žádné extra dlouhodobé a plodné spolupráci
nikdy nešlo. Pokud ano a pokud je taková spolupráce účinná a dlouhodobě klíčová
pro zmíněné státní instituce, tak super. Jen se obávám, že je tato spolupráce
absolutně tajná, protože se o ní veřejně neví a ČTK o ní nepíše.

Když však takové party romských elit a myslitelů vznikaly (tu v Brně, tu v
Praze, tu v Svinošicích) měli našlápnuto a sebedůvěrou zářily. Ať už to byly
Mladí Romové (jejich název) se svým Krizovým štábem, nebo to byla padesátka Romů
většinou ve zralém věku (doslovná citace z jejich prohlášení ta zmínka o zralém
věku) atp., vždy měly a mají něco společného. Vždy tu je zjevný mediální zájem a
jistá senzace, ale jen na startovní čáře. Činnost a následné úspěchy spolupráce
při řešení, nebo dokonce vyřešení situace nikde zmíněny nejsou. O tom se
mediálně mlčí a tak se nabízí závěr, že tyto bubliny splaskávají ještě rychleji,
než se nafoukly.

Proč se tyto spolky zjevně inteligentních a nejspíš vzdělaných Romů
nezaměřily na přímou práci se soukmenovci v lokalitách, nezačaly pomáhat těm
nejpotřebnějším přímo a za přispění vlastních kapacit, je nepochopitelné.
Nepracovaly a nepracují, na sociálním povznesení chudých Romů. Nešíří uvnitř
komunity mezi obyčejnými chudými Romy myšlenku emancipace. Nechápou emancipaci
jako společenský a historický jev vymanění se vlastní silou z nerovnoprávného
postavení. Chtějí být vymaněni společností, kde se cítí být utlačováni. Jak
paradoxně a stupidně to zní? On je to, ale fakt, absolutní většina těchto chtěla
a chce být hlavně partnerem do dialogu, nejlépe pro vládu ČR. Nechápou, že bez
masivní snahy a úsilí většiny Romů po emancipaci, může společnost zajistit jen
individuální rovnoprávnost. A ta tu ošetřena je celkem obstojně. Je teda
nepochopitelné co na té vrcholné úrovni v dialogu se státními institucemi
(nejlépe s vládou ČR) chtějí pro blaho národa a povznesení komunity učinit.

Elita romského národa sdružená ve zmíněných spolcích a s výsledky své
činnosti, kterou jsou neznámé působí bezpohlavně, bezzubě, nemastně a neslaně.
Neschopnost těchto našich romských mudrců vložit se za těch 25 let účinně do
řešení situace a vlastním přičinění zlepšit postavení nejchudších a nejvíce
zbídačených Romů živořících v sociálně vyloučených lokalitách svědčí o tom, jak
moc neschopní jsou.

Tak za dalších deset let se těším na aktuální situaci v tomto etnobyznysu.